České banky, které mají zahraniční vlastníky, jsou stabilní. Tvrdí to jak Česká národní banka ve zprávě o finanční stabilitě, tak i Světová banka, která zde nedávno prezentovala studii o správě bank a legislativě bankovního sektoru.
Neznamená to však, že bankovnímu sektoru nic nehrozí. Alespoň podle Světové banky, která také ve své studii vydala příslušná doporučení. Okamžitě se však objevily hlasy na české straně, že Světová banka při tom nebere v úvahu národní specifika.
SILNÁ DOZORČÍ RADA. Za jeden z naléhavých problémů považuje Světová banka slabost dozorčí rady. Ta by měla mít podle studie více funkcí v oblasti corporate governence, aby mohla vykonávat více kontrolních funkcí, zejména v oblasti řízení rizik. Měla by mít rovněž komisi pro interní audit.
"Vedení českých bank se výrazně zlepšilo. Je však třeba posílit funkci dozorčí rady, která se málo zapojuje do řízení společnosti," uvedla vedoucí projektů SB ve finančním sektoru Česka a dalších zemí Marie-Renée Bakkerová. Konstatuje zároveň, že slabé dozorčí rady nejsou jen problémem Česka, ale i jiných zemí.
Navíc nejsou jasně rozděleny pravomoci mezi managementem banky a dozorčí radou.
"Není jasné, kdo za co odpovídá. Je třeba jasně rozdělit odpovědnost mezi vedení a dozorčí radu," uvedl expert na správu bank Geoff Mortlock.
Jenže právě toto vyjádření považují tuzemští experti za nepochopení situace. Upozorňují, že ve vedení bank jsou dva řídicí orgány. Tím výkonným (s dostatečným množstvím pravomocí) je představenstvo. Dozorčí rada má pak kontrolní funkci. Tuzemští experti proto doporučují Světové bance (to ostatně uvedla i Česká národní banka, která studii ještě v průběhu tvorby dvakrát připomínkovala), aby více přihlížela k národním tradicím. Modely řízení - a to nejen bank - se totiž v každém státě liší.
INFORMACÍ MÁLO NEBO MOC. Dalším nedostatkem tuzemského bankovního systému je malá informační otevřenost. Světová banka navrhuje, aby banky zveřejňovaly více údajů, a to jak ve vztahu k veřejnosti, tak i k centrální bance. Zejména u bankovních produktů mají banky deficit ve zveřejňování všech rizik spojených s finančními produkty, aby to bylo pro klienty srozumitelné a mohli se kvalifikovaně rozhodnout.
Bankovní dohled by měl být posílen, aby se mohl více zaměřit zejména na kontrolu procesů spojených s řízením rizik. Pravidla, jak bankovní procesy probíhají, by měla být efektivně kontrolovatelná a dostupná.
Ani s tím však domácí ekonomové nesouhlasí. Jak při prezentaci studie uvedl šéf Živnostenské banky Jiří Kunert, zvýšení informační povinnosti by zvedlo náklady bank.
Podobně mluvil i guvernér ČNB Zdeněk Tůma. Podle něj je třeba najít správnou míru bankovního dozoru. Dodal, že přílišná regulace potlačuje podnikání a konkurenceschopnost bank a může vést ke zdražení služeb.
Navíc požadavky Světové banky narážejí i na nová pravidla pro kapitálovou přiměřenost Basel II. Ta totiž posouvá informační povinnost na mateřskou banku, což v českých poměrech znamená - na centrálu v zahraničí. Česká národní banka by tak mohla mít víc požadavků maximálně na pár českých bank, které nejsou z hlediska trhu příliš významné.
MATKY A DCERY. S privatizací bank však začalo podle Světové banky existovat také zvýšené riziko nákazy finančních potíží od mateřské společnosti k dceřiné společnosti. Bankovní dohled by měl zajistit, aby při případných problémech byla schopna dceřiná společnost fungovat sama, i když mateřská společnost bude mít problémy.
Hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík tvrdí, že s pokračující koncentrací vlastnictví se odpovědnost přesouvá na regulátory velkých mezinárodních finančních institucí.
"Rady Světové banky, že domácí regulátor má dbát o operační samostatnost klíčových domácí bank, jsou spíše hraběcí, jakkoli nová mezinárodní bankovní pravidla Basel II operační rizika zdůrazňují. Jednoznačný trend je, že mezinárodní banky v rámci snižování nákladů koncentrují činnosti na jedno místo a dceřiné společnosti se stávají spíše pobočkami."
Podle tuzemských expertů má i tento problém Česká republika - alespoň částečně - vyřešen poměrně jasně. Roli hlídacího psa zde plní právě představenstvo bank. Jejich členy schvaluje Česká národní banka a její kritéria jsou jasná: především jde o odbornou způsobilost. I když mateřská společnost řídí všechno z centrály, vedení tuzemské dcery musí vědět, co dělá a vyhnout se případným nedostatkům.
Větší kontrola by podle českých expertů znevýhodnila Českou republiku jako hostitelskou zemi. Nemá smysl, aby tuzemská pravidla byla přísnější než například v Německu či Francii.
S koncentrací vlastnictví vyvstává podle Světové banky i další problém. Manažeři často stojí před dilematem, zda se rozhodovat ve prospěch domácí banky, nebo zahraničního vlastníka. Zde prý má bankovní dohled zajistit, aby rozhodnutí dělali výhradně ve prospěch domácích bank. Pavel Kysilka, hlavní ekonom České spořitelny, v tom vidí problém, protože globalizace nutí manažery rozhodovat pouze na základě ziskovosti, tj. ve prospěch vlastníka.
Rozšířit pravomoc nuceného správce banky, která je v problémech, zní další rada Světové banky. Podle Ernesta Aquirra, odborníka na úpadkové právo, česká legislativa příliš svazuje nuceného správce problémových bank. Ten má podle současné úpravy pouze dvě možnosti. Buď banku prodá, nebo ji přivede do úpadku. Podle Aquirra by měla toho legislativa umožňovat víc, především prodej části aktiv a zavedení ozdravného programu, aniž by nutně muselo dojít k úpadku nebo prodeji celé banky.
Každá banka by měla mít podle Světové banky rating od světové ratingové agentury. K tomu v současnosti nejsou naše banky nuceny, jelikož nejsou veřejně obchodovatelné na burze. Podle expertů světové banky může být rating určen podle bonity vlastních cenných papírů, které se přibližují základnímu kapitálu - emitovaných vlastních dluhopisů (tzv. podřízený dluh). Odcházející člen Bankovní rady Pavel Racocha však tvrdí, že na našem kapitálovém trhu by neměl o tyto dluhopisy nikdo zájem.
Neznamená to však, že bankovnímu sektoru nic nehrozí. Alespoň podle Světové banky, která také ve své studii vydala příslušná doporučení. Okamžitě se však objevily hlasy na české straně, že Světová banka při tom nebere v úvahu národní specifika.
SILNÁ DOZORČÍ RADA. Za jeden z naléhavých problémů považuje Světová banka slabost dozorčí rady. Ta by měla mít podle studie více funkcí v oblasti corporate governence, aby mohla vykonávat více kontrolních funkcí, zejména v oblasti řízení rizik. Měla by mít rovněž komisi pro interní audit.
"Vedení českých bank se výrazně zlepšilo. Je však třeba posílit funkci dozorčí rady, která se málo zapojuje do řízení společnosti," uvedla vedoucí projektů SB ve finančním sektoru Česka a dalších zemí Marie-Renée Bakkerová. Konstatuje zároveň, že slabé dozorčí rady nejsou jen problémem Česka, ale i jiných zemí.
Navíc nejsou jasně rozděleny pravomoci mezi managementem banky a dozorčí radou.
"Není jasné, kdo za co odpovídá. Je třeba jasně rozdělit odpovědnost mezi vedení a dozorčí radu," uvedl expert na správu bank Geoff Mortlock.
Jenže právě toto vyjádření považují tuzemští experti za nepochopení situace. Upozorňují, že ve vedení bank jsou dva řídicí orgány. Tím výkonným (s dostatečným množstvím pravomocí) je představenstvo. Dozorčí rada má pak kontrolní funkci. Tuzemští experti proto doporučují Světové bance (to ostatně uvedla i Česká národní banka, která studii ještě v průběhu tvorby dvakrát připomínkovala), aby více přihlížela k národním tradicím. Modely řízení - a to nejen bank - se totiž v každém státě liší.
INFORMACÍ MÁLO NEBO MOC. Dalším nedostatkem tuzemského bankovního systému je malá informační otevřenost. Světová banka navrhuje, aby banky zveřejňovaly více údajů, a to jak ve vztahu k veřejnosti, tak i k centrální bance. Zejména u bankovních produktů mají banky deficit ve zveřejňování všech rizik spojených s finančními produkty, aby to bylo pro klienty srozumitelné a mohli se kvalifikovaně rozhodnout.
Bankovní dohled by měl být posílen, aby se mohl více zaměřit zejména na kontrolu procesů spojených s řízením rizik. Pravidla, jak bankovní procesy probíhají, by měla být efektivně kontrolovatelná a dostupná.
Ani s tím však domácí ekonomové nesouhlasí. Jak při prezentaci studie uvedl šéf Živnostenské banky Jiří Kunert, zvýšení informační povinnosti by zvedlo náklady bank.
Podobně mluvil i guvernér ČNB Zdeněk Tůma. Podle něj je třeba najít správnou míru bankovního dozoru. Dodal, že přílišná regulace potlačuje podnikání a konkurenceschopnost bank a může vést ke zdražení služeb.
Navíc požadavky Světové banky narážejí i na nová pravidla pro kapitálovou přiměřenost Basel II. Ta totiž posouvá informační povinnost na mateřskou banku, což v českých poměrech znamená - na centrálu v zahraničí. Česká národní banka by tak mohla mít víc požadavků maximálně na pár českých bank, které nejsou z hlediska trhu příliš významné.
MATKY A DCERY. S privatizací bank však začalo podle Světové banky existovat také zvýšené riziko nákazy finančních potíží od mateřské společnosti k dceřiné společnosti. Bankovní dohled by měl zajistit, aby při případných problémech byla schopna dceřiná společnost fungovat sama, i když mateřská společnost bude mít problémy.
Hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík tvrdí, že s pokračující koncentrací vlastnictví se odpovědnost přesouvá na regulátory velkých mezinárodních finančních institucí.
"Rady Světové banky, že domácí regulátor má dbát o operační samostatnost klíčových domácí bank, jsou spíše hraběcí, jakkoli nová mezinárodní bankovní pravidla Basel II operační rizika zdůrazňují. Jednoznačný trend je, že mezinárodní banky v rámci snižování nákladů koncentrují činnosti na jedno místo a dceřiné společnosti se stávají spíše pobočkami."
Podle tuzemských expertů má i tento problém Česká republika - alespoň částečně - vyřešen poměrně jasně. Roli hlídacího psa zde plní právě představenstvo bank. Jejich členy schvaluje Česká národní banka a její kritéria jsou jasná: především jde o odbornou způsobilost. I když mateřská společnost řídí všechno z centrály, vedení tuzemské dcery musí vědět, co dělá a vyhnout se případným nedostatkům.
Větší kontrola by podle českých expertů znevýhodnila Českou republiku jako hostitelskou zemi. Nemá smysl, aby tuzemská pravidla byla přísnější než například v Německu či Francii.
S koncentrací vlastnictví vyvstává podle Světové banky i další problém. Manažeři často stojí před dilematem, zda se rozhodovat ve prospěch domácí banky, nebo zahraničního vlastníka. Zde prý má bankovní dohled zajistit, aby rozhodnutí dělali výhradně ve prospěch domácích bank. Pavel Kysilka, hlavní ekonom České spořitelny, v tom vidí problém, protože globalizace nutí manažery rozhodovat pouze na základě ziskovosti, tj. ve prospěch vlastníka.
Rozšířit pravomoc nuceného správce banky, která je v problémech, zní další rada Světové banky. Podle Ernesta Aquirra, odborníka na úpadkové právo, česká legislativa příliš svazuje nuceného správce problémových bank. Ten má podle současné úpravy pouze dvě možnosti. Buď banku prodá, nebo ji přivede do úpadku. Podle Aquirra by měla toho legislativa umožňovat víc, především prodej části aktiv a zavedení ozdravného programu, aniž by nutně muselo dojít k úpadku nebo prodeji celé banky.
Každá banka by měla mít podle Světové banky rating od světové ratingové agentury. K tomu v současnosti nejsou naše banky nuceny, jelikož nejsou veřejně obchodovatelné na burze. Podle expertů světové banky může být rating určen podle bonity vlastních cenných papírů, které se přibližují základnímu kapitálu - emitovaných vlastních dluhopisů (tzv. podřízený dluh). Odcházející člen Bankovní rady Pavel Racocha však tvrdí, že na našem kapitálovém trhu by neměl o tyto dluhopisy nikdo zájem.
