Když Evropská unie vypracovala v roce 2000 směrnici o elektronických penězích (směrnice 2000/46/ES), snažila se poskytnout právní rámec pro rozvoj služeb institucí, jejichž primárním předmětem činnosti je vydávání elektronických peněz. Hlavním cílem směrnice je zajistit rovnou soutěž mezi těmito vydavateli elektronických peněz a klasickými bankovními institucemi. Nicméně v procesu transpozice směrnice do právních řádů jednotlivých zemí se velmi brzy ukázalo, že není zřejmé, jakým způsobem směrnici aplikovat na instituce, pro něž není vydávání elektronických peněz hlavní aktivitou.

Hlavními reprezentanty těchto tzv. "hybridních" vydavatelů elektronických peněz jsou mobilní operátoři, kteří stále více umožňují svým zákazníkům využívat předplacených karet také jako prostředku k úhradě služeb třetích subjektů, ať už se jedná o nákup nápojů v automatech, úhradu parkovného nebo koupi lístků na divadelní představení. Podle převažujícího názoru splňuje hodnota uložená na předplacené kartě všechny definiční znaky elektronických peněz požadované směrnicí: jedná se o peněžní hodnotu, uloženou v elektronické formě, odpovídající reálné částce vložené klientem oproti potvrzení a akceptovanou třetí stranou (jiným subjektem než vydavatelem elektronických peněz, tedy mobilním operátorem) jako platba za její služby.

Nad mobilními operátory (a také případnými dalšími hybridními vydavateli elektronických peněz) se tak vznáší hrozba, že budou muset prostředky vložené svými zákazníky jako úhrada za předplacené karty podrobit stejnému režimu jako "nehybridní" vydavatelé elektronických peněz. Byli by tak podřízeni přísné regulaci směrnice o elektronických penězích, což by jim přineslo dodatečné náklady a omezilo možnost rozvoje a technologické inovace. Na základě podnětů z jednotlivých členských států EU iniciovala Evropská komise konzultace k možnosti uplatnění směrnice pro hybridní vydavatele elektronických peněz. V návaznosti na tyto konzultace se do dalšího vývoje v této oblasti aktivně zapojila také Česká republika, která v rámci jednání Bankovního poradního výboru Evropské komise (Banking Advisory Committee) na konci listopadu 2004 předložila své připomínky k jeho dosavadním výsledkům a požádala Komisi o vyjasnění aplikace směrnice na mobilní operátory. Jaká je tedy současná situace a jaké jsou možnosti řešení?

VÝVOJ KONCEPTU ELEKTRONICKÝCH PENĚZ. Je potřeba si připomenout, z jakého důvodu byla směrnice o elektronických penězích přijata. Jejím primárním smyslem je zrovnoprávnit bankovní instituce a ostatní klasické vydavatele elektronických peněz. Analogicky s obdobnými právními akty v oblasti bankovnictví tak sleduje několik cílů: stabilitu institucí nabízejících finanční služby, stabilitu a důvěryhodnost globálního systému plateb či zamezení praní špinavých peněz. Specificky pak má aplikace této směrnice vést k posílení spotřebitelské i podnikatelské důvěry v inovativní prostředky platebního styku nabízené netradičními institucemi. Když byla směrnice na konci 90. let připravována, reagovala na rozvoj nových forem plateb, ať již na internetu nebo jinou elektronickou formou, a byla zaměřena na instituce, pro něž bylo vydávání tohoto druhu peněz hlavní náplní jejich činnosti. Její přijetí bylo s ohledem na stabilitu finančního systému pochopitelně.

V prosinci roku 2003 však v návaznosti na proces implementace směrnice Bankovní poradní výbor usoudil, že definici vydavatele elektronických peněz splňují také mobilní operátoři, pokud umožňují uživatelům mobilních služeb využívat předplacených karet pro platby za zboží a služby třetích stran. Výbor tvrdí, že v případě existence přímého vztahu mezi zákazníkem mobilního operátora a poskytovatelem zboží je částku odváděnou z předplacené hodnoty na kartě možno považovat za elektronické peníze. Jakkoli tvoří platby za zboží prostřednictvím předplacených karet pouze 1 % celkových výdajů zákazníků mobilních sítí (a 99 % tedy tvoří platby za komunikační služby daného operátora), dá se očekávat, že s postupným rozvojem služeb 3. generace a rozšiřováním možností plateb za standardní (nedigitální) služby podíl elektronických peněz generovaných mobilními operátory poroste.

DŮSLEDKY PRO OPERÁTORY. Dopady uplatnění směrnice na mobilní operátory či obecněji na hybridní vydavatele peněz, by však byly velmi tvrdé. Hlavními problémy jsou zejména:

Povinnost kdykoli proplatit elektronickou hodnotu zpět spotřebiteli - v případě mobilních operátorů by to znamenalo nutnost kdykoli proplatit zákazníkovi hotově zůstatek na předplacené kartě.

Ustanovení proti praní špinavých peněz - výrazné omezení anonymity držitelů elektronických peněz a povinnost vydavatele elektronických peněz systematicky identifikovat klienty a zaznamenávat provedené transakce.

Povinnost udržovat minimální objem likvidních prostředků - tedy vlastně minimální rezervy analogicky s bankami. Nyní mohou operátoři s prostředky nakládat v plném rozsahu a toto opatření by omezilo jejich investiční možnosti.

V souvislosti s posledním bodem je třeba uvést, že stále není vyjasněno, ve kterém okamžiku vznikají elektronické peníze na předplacené kartě: zda v okamžiku vložení peněz, tedy zakoupení předplacené karty (a elektronické peníze vznikají již v tento moment v hodnotě celé karty), či v okamžiku platby (a elektronické peníze tak jsou uvolněny ve výši hodnoty transakce). To má ale zásadní vliv na případnou výši rezerv, jež by měli mobilní operátoři podle evropské směrnice udržovat.

Zahraniční operátoři poukazují na zvýšené náklady spojené s nutností přizpůsobit se dalšímu regulačnímu rámci prakticky odpovídajícímu bankovnímu dohledu. Zdůrazňují, že takovéto zpřísnění regulace je v přímém kontrastu s proklamovanými cíli Lisabonské strategie, které směřují k podpoře technologických inovací a příznivého podnikatelského prostředí. Ovšem zatímco operátoři v řadě zemí dokázali zaujmout jednotné stanovisko, přístup operátorů v ČR je mnohem roztříštěnější a snaha hájit společné zájmy je poměrně vlažná.

KAM S NIMI? Bylo sice řečeno, že prostředky uložené na předplacené kartě splňují definici elektronických peněz, ale je třeba dodat, jak směrnici aplikovat, či případně nepřijmout směrnici zcela novou. Bankovní poradní výbor Evropské komise na základě konzultačního procesu, který probíhal od května do listopadu minulého roku, vidí tři základní směry, kterými by mohla být současná směrnice přiměřeně aplikována na mobilní operátory. Všechny tři směry však skrývají jistá úskalí:

1. Omezení vyplývající přímo z definice elektronických peněz: je zřejmé, že v současnosti nemá většina transakcí prováděných zákazníky mobilních operátorů prostřednictvím předplacených karet takový charakter, který by vedl k tvorbě elektronických peněz. Národní regulátoři by mohli interpretovat elektronické peníze a rozsah aplikace směrnice na mobilní operátory ve velmi úzkém vymezení. Zdá se však nesporné, že určité transakce za použití předplacené karty, v nichž nefiguruje operátor jako přímý zprostředkovatel, budou definici elektronických peněz naplňovat vždy, a operátoři by tak stále byli v této míře subjekty regulace směrnicí o elektronických penězích. Je také pravděpodobné, že podíl tohoto typu transakcí bude vzrůstat.

2. Širší využití výjimek umožněných směrnicí: článek 8 směrnice stanovuje určité limity, pod kterými se směrnice neaplikuje - objem vydaných elektronických peněz nesmí překročit 6 mil. eur celkem a 150 eur na jednoho zákazníka. Vzhledem k počtům klientů jednotlivých mobilních operátorů, které v ČR přesahují u dvou největších 3 miliony, se dá očekávat, že celkový limit bude velmi snadno překročen. Při rozvoji nových služeb pro zákazníky může být reálně překračován i limit na jednoho zákazníka.

3. Zavedení limitu, pod nímž se nebude směrnice aplikovat: tedy novelizace, která by lépe nastavila limity stanovené v článku 8 směrnice tak, aby mobilním operátorům zaručovaly, že mikroplatby prováděné prostřednictvím předplacených karet nebudou předmětem úpravy směrnice. Bylo by však třeba zavést také určité pojistky proti pokusům o praní špinavých peněz. A není ani vyloučeno, že s dalším rozvojem technologií by limity nemusely být časem dostačující.

DÁLE ČESKOU CESTOU? I přes půlroční konzultační proces k aplikaci směrnice na mobilní operátory nejsou jeho výsledky nijak přesvědčivé a nabízí se tak otázka, zda pro mobilní regulátory nepřipravit určitou "odlehčenou" variantu směrnice o elektronických penězích. Tedy variantu, která by stanovila základní kritéria pro zajištění stability a průhlednosti finančního systému, ale zároveň by výrazně nepodkopala investiční a vývojovou kapacitu mobilních operátorů. Trochu překvapivě však na posledním loňském, listopadovém jednání Bankovního poradního výboru, který mimo jiné sumarizoval výsledky konzultačního procesu k aplikaci směrnice na mobilní operátory, nevznesla většina členských států Evropské unie žádné zásadní připomínky.

Možná ještě překvapivější však bylo, že se svými připomínkami vystoupila právě Česká republika, podpořená Finskem. Evropská komise na vznesené požadavky těchto dvou zemí reagovala pozitivně a ještě v rámci Bankovního poradního výboru uvedla, že počátkem roku 2005 uveřejní právní doporučení k další aplikaci směrnice. V průběhu roku 2005 budou také prověřovány dopady směrnice a na počátku příštího roku by mohl být vypracován návrh na její změnu (v případě potvrzení její nezbytnosti). Mezitím bude také stanoven harmonogram postupu k prověření toho, jak jsou v členských státech využívány výjimky ze směrnice.

NASTAVENÍ ROVNOVÁHY. Ať nakonec Evropská unie zvolí jakoukoli cestu, je důležité, aby výsledné řešení směřovalo k nastavení křehké rovnováhy mezi finanční stabilitou a důvěryhodností na jedné straně a podporou příznivého podnikatelského a inovativního prostředí na straně druhé.


náměstek ministra financí a zástupce ČR

v Bankovním poradním výboru Evropské komise