Problémů při platbách přes internet je dost - vydavatelé karet a banky proto své klienty raději varují, aby se podobným nákupům vyhnuli. Platební karta, která vznikla zhruba třicet let před hromadným rozšířením internetu, totiž není na světovou síť ani připravena, ani zajištěna. Dodnes jsou však "plastikové" kartičky jediným mezinárodně uznávaným a bezproblémově fungujícím platebním systémem, a tak lze spojení mezi netem a kartou nazvat manželstvím z rozumu. A to nemusí vždy fungovat ke spokojenosti všech zúčastněných.

Velmi často ale člověk narazí a nemusí to znamenat, že jej chce e-obchodník okrást. Jen se s potenciálním zákazníkem nechce bavit - respektive odmítne uznat jeho platební kartu. Prostě i když má potenciální kupec mezinárodně platnou a uznávanou kartu, po zadání všech potřebných údajů mu virtuální obchodník sdělí: vaši kartu bohužel nelze akceptovat.

Příčin tohoto stavu je víc. "Klient může mít blokovanou kartu pro platby na internet. Nebo má pro tento účel jen velmi malý limit. Dalším důvodem může být fakt, že banky omezují některé platby, například za pornostránky či gambling," vysvětluje expert na platební karty, marketingový a obchodní ředitel Diners Club Czech Miloslav Bouček.

BANKY-OCHRANITELKY. Vzhledem k praktické nemožnosti vypátrat podvodníka na internetu Asociace vydavatelů karet i komerční banky samotné nastavily pro platbu přes internet velmi striktní podmínky.

Týká se to i českých finančních ústavů. Nejradikálnější je v tomto ohledu Komerční banka (KB). "Všechny karty vydávané Komerční bankou jsou pro transakce na internetu blokovány," uvedla Markéta Dvořáčková z KB. Klient však může zažádat o jejich odblokování ihned při vydání karty - pokud na to ovšem nezapomene.

K tak radikálnímu řešení ostatní banky zatím nepřistoupily, platby přes síť však rozhodně nevítají. "Banka nedoporučuje svým klientům používat nezabezpečené sítě internetu k nákupům prostřednictvím platební karty, neboť tento způsob nákupu nepovažuje za bezpečný," uvádí Pavel Hejzlar z ČSOB.

Česká spořitelna (ČS) podle mluvčí Kláry Gajduškové radí klientům, aby při platbách po internetu byli maximálně obezřetní a nákupy uskutečňovali jen s důvěryhodnými prodejci, kteří navíc používají alespoň standardní úroveň zabezpečení přenosu dat. "Při každé platbě, kde není karta fyzicky přítomna (platby po internetu nebo po telefonu), by měli obchodníci vyžadovat kromě čísla karty a doby platnosti také speciální trojmístný kód, který je vytištěn na podpisovém proužku karty," vysvětluje mluvčí ČS. Kromě toho je možnost placení na internetu omezena nastavenými denními limity pro výši nákupů, a to zvlášť pro zabezpečené a nezabezpečené platby.

BEZPEČNÝ KLÍČ. Experti rovněž doporučují, aby lidé - pokud už chtějí riskovat platby prostřednictvím internetu - platili jen těm obchodníkům, kteří používají šifrovací kód SSL.

V praxi probíhá takto chráněná transakce tak, že ve virtuálním obchodním domě nebo na internetových stránkách držitel karty označí platbu kartou. Následně se mu zobrazí okno pro doplnění údajů za kartu a zboží a v prohlížeči se zobrazí ikona "zámeček". Přenos těchto dat obchodníkovi bude již šifrován. Obchodník obdrží požadavek držitele karty, na základě kterého vyplní účtenku.

VIRTUÁLNÍ KARTA. Pokud chce někdo platit na internetu, ale bojí se svoji kartu použít, existuje i zde řešení. Jednou z možností je telefonická objednávka zboží na dobírku - tento způsob je však často dražší a výrazně zdlouhavější než platba kartou. Existuje však možnost využít tzv. virtuální kartu, kterou nabízí například Komerční banka. Jde v podstatě o šestnáctimístné číslo, které klient dostane zalepené v obálce, nejde tedy o klasickou plastikovou kartu. Typ karty je standardní - jde buď o EuroCard/MasterCard, nebo o VISA kartu, držitel musí být klientem banky a musí mít alespoň jednu "klasickou" kartu.

NEPODVÁDÍ JEN INTERNET, často se obětí virtuálního obchodování stane i prodávající. Nahrává mu totiž jednoznačná přednost, kterou dávají banky potenciálnímu kupci, tj. svému klientu. "Jakmile klient nahlásí, že mu banka neoprávněně strhla z účtu platbu z internetového obchodování, peníze prakticky automaticky dostane zpět a banka vymáhá danou částku na obchodníkovi," vysvětluje Bouček.

I to je důvod, proč někteří obchodníci nechtějí přijímat karty z jiné země, než ve které působí.

Ostatně pověst internetu coby velmi rizikového média není podle expertů příliš zasloužená. I když se zrovna nemusí jednat o podvod, často si klient teprve po zaplacení rozmyslí nákup dané věci, jde reklamovat - a uspěje. Mezi podobné případy patří velmi často platby za přístup na webové stránky s "lechtivou" tematikou - často se prý stane, že na účet za prohlížení těchto stránek přijde manželka dotyčného - ten pak nahlásí bance neoprávněnou transakci, banka mu vrátí peníze a obchodník tak přijde zkrátka bez vlastního zavinění.

Obchodníci se proto snaží bránit, jak se dá. Oproti svým zákazníkům mají tu nevýhodu, že banka není na jejich straně. Ve Spojených státech však už funguje i obrana obchodníků - banka kromě transakce a "poctivosti" prodejce kontroluje i správnost zadaných údajů klienta. I to je důvod, proč například američtí obchodníci prakticky bez výjimky prodávají pouze těm, jejichž platební kartu vydala nějaká místní banka.

NENÍ ŽALOBCE, NENÍ SOUDCE. Podvody na internetu se obecně nevyšetřují, i když to banky nepřiznávají. Podle policejních expertů je však jakékoli pátrání vcelku marné - lze jen těžko vyšetřit, kde vznikl podvod, když například platba probíhá v jiné zemi, než je karta vydaná, navíc se platí obchodníkovi ze třetí země a celá transakce se uskutečňuje prostřednictvím webové stránky naturalizované v dalším státě. Obecně se řeší velké podvody, jako například únik údajů z databází bankovních klientů.

Na co si však dávají banky pozor, je více hlášení podvodů jedním klientem. Pokud zákazník nahlásí chybu či nesprávné "stažení" peněz z účtu jednou, dvakrát, nic se neděje. Pokud však má podobné "problémy" každý měsíc, stává se automaticky podezřelým.