Americký ekonom Paul Krugman je dalším ze současných ekonomických proroků.
V roce 2008 dostal Nobelovu cenu za ekonomii, kterou obdržel za svoji analýzu vzorců obchodu a umísťování ekonomických aktivit.
Švédská akademie věd ocenila zejména jeho teorii příčin celosvětové urbanizace. Podle ní integroval dosud oddělené výzkumné obory mezinárodního obchodu a hospodářské geografie. Vysvětlil také, proč některé státy dominují na mezinárodním trhu.
Krugmanův přístup je založen na předpokladu, že služby a zboží mohou být levnější s využitím větších výrobních kapacit. Tento koncept je obecně znám jako úspora z rozsahu.
Nová teorie obchodu
Krugman je profesorem ekonomie na Princetonské univerzitě.
V akademickém světě je především znám svou „novou teorií obchodu“ a vysvětlením měnových krizí. Publikoval řadu učebnic, populárněvědeckých knížek a sloupků v New York Times.
Jako jeden z mála již před nástupem finanční krize roku 2008 upozorňoval na možná úskalí stávajícího vývoje ekonomiky. Tyto události, jejichž důsledky pocítil v podstatě celý svět, se mu staly podnětem k novému ohlédnutí za dějinami ekonomických krizí 20. století počínaje Velkou hospodářskou krizí 30. let.
Poslední z krizí chápe Krugman jako logické vyústění určitých tendencí, jejichž princip bylo už dříve možno pozorovat na jiných krizových ekonomických jevech lokálního dosahu.
V jedné ze svých knih nedávné dění dává zajímavě do kontextu s událostmi, k jakým došlo v Mexiku v 80. letech, v Japonsku v 90. letech, v jihovýchodní Asii koncem 90. let i jinde, a ukazuje zákonitosti, jež zůstaly opomíjeny.