Jak Krteček do Ázerbájdžánu přišel. Na severu Čech vyrábějí hračky už sto let

V továrně na hračky Detoa v severočeských Albrechticích jako by se zastavil čas. Firma vyrábí na strojích z 20. a 30. let minulého století. Přesto dosahuje obratu 90 milionů korun, vyváží do celé Evropy, Ruska, Japonska nebo Ázerbájdžánu. Nedávno získala 2. místo v soutěži Firma roku 2011.

Firma navázala na tradici společnosti Schowanek, která vyráběla v Albrechticích hračky už v roce 1908. Ačkoli pocítila lehkou krizi před třemi lety, pořád se prý postupně spíše rozvíjí. Zaměstnává kolem 240 lidí.

Při procházení rozsáhlým areálem se na chvíli vrátíte do dětství a zároveň do dob dávno minulých. Všude vládne architektura funkcionalismu a art deco. Za mohutným stolem z masivu sedí ředitel společnosti Jaroslav Zeman. Jeho povídání vás vrátí z doby první republiky zpět do reality.

Firmu získal v privatizaci, kde stál proti tehdejšímu vedení státního podniku. Zadluženou a s odcházejícími, nespokojenými zaměstnanci. Ekonomické vzdělání nemá, dřív závodně lyžoval, pak dělal obyčejného vlekaře. Továrna ale pod jeho vedením zjevně vzkvétá. „Postupně se tu snažíme vše zrekonstruovat. Chceme ale zachovat původní architektonický ráz i původní interiérové prvky,“ popisuje své záměry Zeman.

"Půlce chlapů na pile chybí prst"

V tovární hale panuje čilý ruch a voní dřevo. Ohluší vás asi padesátka starodávných strojů. Některé vyřezávají ze dřeva dílek budoucí dřevěné hračky, třeba tělíčko Milerova Krtečka nebo desetitisíce drobných korálků. Jiné přesnými vrtáky vyhlubují v dřevěných částech dírky, díky nimž se pak vše pospojuje.

fotogalerie: DETOA Albrechtice, výroba dřevěných hraček

Chod strojů kontroluje několik desítek zaměstnanců, často se špunty v uších. Každý zvládne obsluhu více z nich. Někde je třeba jednotlivé součásti při vrtání přidržovat, a tak musí být pracovníci vybaveni nejen zručností, ale i trpělivostí. Ty ostatně využijí i muži na pile.

„Půlce chlapů od pil už chybí prst. Když sem přijdou děti na exkurzi, vidí, že se mají raději pořádně učit,“ vypráví Zeman.

Výroba jednoho Krtečka od úplného začátku trvá až rok a půl. „Necháme si sem přivézt klády. Zbytek proměny na dřevěnou hračku už probíhá u nás, pod jednou střechou,“ vysvětluje majitel.

Dřevo se těží pouze v zimě, protože pak nemá smůlu a nemůže se zapařit při přepravě. Habr, ze kterého hračky vznikají především, roste na jihu Moravy nebo na Slovensku. Napřed je nutné jej zvolna vysušit na ideální vlhkost, pak na pile nařezat. Poté, co jednotlivé částečky vytvarují stroje, putují do obrovských dřevěných bubnů, v nichž se při otáčení barví.

Jak švýcarské hodinky

Rozhodující je ale ruční práce. Například autor Krtečka Zdeněk Miler si vyžádal, že oči jeho postaviček musí být malovány ručně. Zaměstnankyně každou hračku skládají a dokreslují na ní detaily. Zvládnou i stovky hraček denně. Platy řadových zaměstnanců se přitom pohybují někde mezi 8 a 14 tisíci.

Dalším pilířem firmy je výroba pianinových a klavírových mechanik. U těch rozhodují i setiny milimetru. Skládají se z více než tří tisíc dílků.

„Je to jako švýcarské hodinky, všechno musí být naprosto přesné,“ říká Zeman.

Výroba mechanik tvoří 15 procent produkce, z toho valná většina míří ke značce Petrof. „Třicet procent naší produkce zůstává v Česku. Zbytek vyvážíme,“ doplňuje Zeman.

• Diskuse
• Celkem 5 příspěvků