Finská rodinná firma Team Niinivirta, provozující specializovanou kamionovou dopravu, neví, zda přežije do Vánoc.
Z dvanácti jejích chladírenských vozů, které majitel posílal do Ruska s nákladem mléčných výrobků nejméně osmdesátkrát do měsíce, jich většina zahálí.
"Je mi velice smutno pokaždé, když se podívám z okna na osm deset zaparkovaných aut. Snažím se najít zakázky po okolí, ale nedaří se," svěřil se agentuře Reuters Veikko Niinivirta, šéf firmy sídlící v přístavním městečku Kotka.
O kolik přijde EU?
Rusko dováží z EU potraviny a suroviny pro jejich výrobu za zhruba 11 miliard eur ročně. To představuje asi desetinu celkového agrárního exportu EU. Podle studie nizozemské ING největší potenciální vývozní ztráta, a to 1,3 miliardy eur, hrozí Německu. Polsko přijde až o 23 tisíc pracovních míst. Omezení obchodu však nejvíce udeří na baltské země. Litva může ztratit 0,4 procenta svého HDP, Estonsko 0,35 procenta.
Dopady na Rusko
Spotřebitelé již pocítili citelný vzestup některých cen bez ohledu na to, že se vláda snaží jejich růst "limitovat". Rusové vracející se z ciziny se snaží dovézt si co nejvíce oblíbených potravin "pro osobní spotřebu". Je to vidět hlavně na hranicích s Finskem. Bude-li embargo trvat déle, pokvete černý trh se západními lahůdkami.
Náhradní dodavatelé
Norského lososa lze v omezené míře nahradit dovozem z Chile. Místo italských sýrů se dovážejí švýcarské. Turecko je schopno zvýšit dodávky ovoce, zeleniny a mořských produktů. Důsledky embarga zmírní také dovoz západních potravin přes Bělorusko či Kazachstán, s nimiž Rusko tvoří celní unii.
Jeho prarodiče začínali před 60 lety s jedním autem na přepravu kulatiny. Rodinný podnik se kvůli ruskému zákazu na dovoz potravin poprvé ve své historii ocitl v existenčních potížích. "Jestli brzy nenajdu nové zákazníky, tak se zuby nehty udržíme nad vodou maximálně tři měsíce," dodává Niinivirta.
Čilejší ruch na námořních trasách
Ruské embargo na dovoz potravin a agrárních surovin z Evropské unie, USA, Kanady, Austrálie a Norska v Evropě výrazně pociťují i mnohem větší firmy podnikající v dopravě a logistice. Ruský bojkot přišel v době, kdy tento sektor zápolí s velice nízkými ziskovými maržemi i nadbytečnými kapacitami, varuje aliance evropské logistiky.
Ale na druhé straně tu jsou společnosti, které na ruském zákazu slušně vydělají. Jde především o velké námořní dopravce s široce rozvětvenou přepravní sítí. V Evropě například dánská společnost A.P. Moller-Maersk. To, že Rusko hledá náhradní dodavatele ve vzdálených končinách, jí vyhovuje.
"Četné naše lodě se pravidelně plaví mezi Jižní Amerikou a ruským Petrohradem. Vyšší objem přepravy očekáváme i na dalších trasách, například z asijských zemí do ruského přístavu Vostočnyj," podotýká Nils Andersen, šéf Maersku.
Lepší obchody čekají i majitele chladírenských a mrazicích plavidel, například švýcarskou firmu Kuehne & Nagel, německý Hapag-Lloyd nebo singapurskou Neptune Orient Lines.
Jižní Amerika větří šanci
Rusko, jehož "spižírna" je silně závislá na dovozu, se jako na alternativního dodavatele hodně spoléhá na Brazílii, světovou agrární velmoc. Tamní vláda tento měsíc promptně udělila povolení na vývoz hovězího, vepřového a kuřecího masa dalším zhruba devadesáti firmám.
"Současně jsme připraveni zvýšit vývoz obilí a sójových bobů," cituje agentura Reuters brazilského státního tajemníka pro zemědělskou politiku Seneriho Paluda.
Bude-li ruský bojkot evropských potravin trvat delší dobu, pak mohou podle něj brazilští producenti masa zažít něco jako "exportní revoluci". Podobnou jako před zhruba deseti lety, kdy začal čínský "otesánek" v rychlém tempu polykat průmyslové suroviny.
Mezeru, která vznikla v ruském dovozu potravin, mohou pomoci vyplnit i menší jihoameričtí producenti, například Argentina. "Vývoz mléčných produktů jsme schopni poměrně rychle zvýšit o pětinu," prohlašuje Miguel Paulon, šéf oborové komory.
Problém však tkví v tom, že Argentina, kde míra inflace patří k nejvyšším na světě, omezuje vývoz mnoha potravin, včetně masa a obilí, aby krotila vzestup maloobchodních cen.
