Firma MCAE působí na českém a slovenském trhu od roku 1997, kdy navázala partnerství se zahraničním dodavatelem 3D tiskáren Stratasys.

Na trhu je v současnosti v Česku zhruba pět podobných firem. "Díky relativně dlouhé historii máme pravděpodobně nejvíce instalovaných zařízení," říká Miloslav Drápela, ředitel společnosti MCAE.

Čísla o prodejnosti 3D tiskáren podle jeho slov každým rokem rostou, stejně jako tržby jeho společnosti. "U nás je to o desítky procent ročně," říká v rozhovoru pro IHNED.cz Drápela.

Kolik 3D tiskáren ročně prodáte a kolik za ně utržíte?

Jsou zařízení, která stojí 25 tisíc eur, ale jsou i stroje za 300 tisíc eur, daří se nám prodávat oboje. Mluvíme tu o desítkách prodaných strojů ročně.

Pozorujete v jejich prodejích nějaké trendy?

První 3D tiskárny byly menší, vešly se na stůl. V roce 2002 se to dost změnilo, na trh přišla zařízení, jejichž cena klesla na cenovou hranici 30–40 tisíc eur. Následoval neuvěřitelný boom, do té doby byly cenovky kolem 100 tisíc eur. Náš dodavatel se tehdy dostal do čela z pohledu prodaných zařízení.

Kdo tyto stroje v Česku nakupoval a nakupuje?

Zmíněné snížení ceny se promítlo i na českém trhu. Na začátku 3D tiskárny nakupovaly například školy, ale pak už i průmyslové firmy, například Tescoma, která je využila pro designerské účely.

Dají se tedy firmy, které 3D tiskárny pořizují rozdělit do nějakých skupin?

Během posledních deseti let se 3D tiskárny zvětšují a zlevňují. Vznikly dvě kategorie – 3D "hobby"  tiskárny řádově kolem 100 tisíc a větší výrobní systémy. To jsou tiskárny, které se snaží dohonit obráběcí stroje, nahradit výrobu.

A z pohledu výstupních materiálů?

Fenomén 3D tisku je v tom, že se těleso dělá ve vrstvách. Odvětví se mění i z pohledu materiálů, ze kterých se vyrábí. Jsou zařízení, která pomocí dvou materiálů dokáží nasimulovat sto dalších (tzv. "digitální materiály").

Během tisku jednoho modelu lze potom měnit vlastnosti materiálu. Výsledný produkt není ze součástek, ale z kompozitních materiálů, což je důležité například pro biomechaniku.

Jak velký podíl už má výroba koncových průmyslových produktů na celkové produkci?

Začalo to designem, výrobou prototypů. Následně ale vznikaly nové kategorie a využití – například slévárenství, medicína (naslouchadla, implantáty...).

Nyní jsou už i aplikace přímo pro průmyslovou výrobu. Ve formě tzv. přípravků, kde se nejčastěji hliník postupně nahrazuje plastem.

Proč je pro firmu výhodnější vyrábět takové věci z plastu?

Je to rychlejší a levnější. Do nedávna se takové věci frézovaly, teď si je vytisknete na vlastní nebo pronajaté tiskárně.

Kam až se může využití 3D tiskáren ještě posunout?

Potenciál je především v průmyslové výrobě. Jsou různé vize, už zmíněný tisk věcí vyrobených z materiálů o různých mechanických vlastnostech, který sníží nároky na montáž. Laicky řečeno, když nebudou mít v servisu náhradní díl na vaše auto, pošlou ho do tiskárny a vyrobí ho.

Co vše se na 3D tiskárně tedy dá vytisknout?

Vše od umění až po průmyslové věci. Design, medicína...

Je tedy samotná výroba pro průmyslové využití budoucnost?

Výroba 3D tiskáren nyní oproti obráběcím strojům prochází až desetkrát rychlejším růstem. Více a více se používají skenery. Dá se říci, že současný byznys je prototyping, budoucnost je ale ve výrobě finálních výrobků.

Lidé už pochopili, že ne všechno musí být z kovu, ale může to být vyrobené z odolného plastu. K překlopení od designu k průmyslové výrobě dojde dle mého názoru v příštích pěti letech. Roste počet firem nabízejících 3D tisk i počet materiálů.

V budoucnu se také budou u výstupu z 3D tiskáren nabízet různé kompozitní materiály, které v sobě už třebas budou mít i sklo. Cenově dostupná budou taková zařízení, která firmám dokáží výrobu několikanásobně zlevnit.

A v oblasti výroby prototypů a designu?

Prototyping bude dál pokračovat – probíhá ve dvou rovinách. Stroj si koupí firma, která pak své služby nabízí dál. Nevýhoda takového byznysu je v tom, že chce-li firma takto vyrábět vývojový díl, musí jeho parametry předat někomu jinému a toho se zatím bojí. Je tu jistý prostor pro okopírování.

V druhé skupině jde o firmy, které 3D tisk používají pro podporu vlastního vývoje a prodeje a pořídí si své vlastní – například Škoda Auto, Tescoma...