V říjnu se v Praze uskuteční konference Amerického institutu architektů (AIA), kterou jsem se nabídl zorganizovat. Setkání evropské odnože této profesní organizace se do Prahy přesune po 20 letech. Je to pro mne i příležitost ohlédnout se, jak se architektura a stavebnictví v české metropoli za uplynulé dvě dekády posunuly.

Když jsem v roce 2000 přijel do Prahy, pojem kancelářská budova třídy A byl velkou neznámou. Toto označení snesl jako jeden z prvních projektů v Česku areál dvanácti administrativních budov The Park na Chodově. Jeho investorem byla americká společnost AIG/Lincoln a ředitel její pražské pobočky Walter Dackiw neakceptoval jiné než administrativní centrum západního střihu. Tedy takové, v němž by si pronajaly prostory firmy z žebříčku 500 největších společností časopisu Fortune.

Firma AIG/Lincoln mě k projektu The Park přizvala, protože jsem měl zkušenosti s kancelářskými budovami v USA a v Německu. Pracoval jsem třeba na komplexu Sony Center na náměstí Potsdamer Platz v Berlíně, jehož autorem je světově proslulý architekt Helmut Jahn.

Společnost AIG/Lincoln byla ochotna dát zakázku na projekt The Park architektonické kanceláři z Prahy jen za předpokladu, že bude mít zkušenosti s navrhováním kanceláří třídy A. Jinak by ji dostal londýnský architektonický ateliér SOM, jeden z největších na světě. Ten je například autorem nejvyššího mrakodrapu světa Burdž Chalífa v Dubaji.

Walter Dackiw procestoval celou Evropu a jeho požadavky na Park byly pokrokové − od urbanismu přes konstrukce budov až po parkování, velké nájemní prostory či fasády. Byznyspark se také vyznačoval štědrými zelenými plochami.

Chodovský The Park se dostal pod palbu kritiky tuzemských realitních makléřů a stavebních firem. Tvrdili, že Praha na tak dobrý projekt nebyla zralá, a nevěřili v jeho úspěch.

Opakovaně jsem narážel na socialistickou mentalitu lidí, pro něž představovalo prakticky všechno problém. Museli jsme najmout mladé lidi z vysokých škol, kteří naše požadavky nepovažovali za nemožné. Museli jsme dodavatele přesvědčit, aby nám přestali vnucovat standardní materiály ze svých skladů a místo nich dodali to, co je běžně dostupné v Evropské unii a co jsme požadovali. Nebylo to snadné, ale podařilo se nám to, The Park měl úspěch.

Standardy, které jsme nastavili na Parku, jsou dnes ve stavebnictví běžnými. Přispěla k tomu i nezisková organizace Česká rada pro šetrné budovy. Je běžné, že nové kancelářské budovy dnes nesou mezinárodní zelené certifikace LEED nebo BREEAM.

I kvalita tuzemské řemeslné práce se zvýšila, výrobci kancelářského nábytku dokážou dodat zboží ve vysokém standardu.