V Česku jsou tři významné nástroje k tomu, jak snížit finanční náročnost modernizace výroby. Podniky však o nich často nevědí nebo je podceňují. "Využít mohou několik programů Evropské unie, mají možnost dosáhnout i na české investiční pobídky. A na řadu investic spojených s Průmyslem 4.0 lze uplatnit daňové odpočty na výzkum a vývoj," říká Barbora Davidová ze společnosti Deloitte.

HN: Co může firmám nejvíc usnadnit přístup k novým technologiím?

Nejdůležitější jsou programy z Evropské unie. Žádný z nich sice není přímo zaměřený na Průmysl 4.0, ale v rámci podpory vývoje se zaměřují na investice do majetku, jako jsou stroje. Podporují také provozní náklady, například mzdy.

HN: Investici do Průmyslu 4.0 je tedy třeba zabalit jako projekt a žádat o jeho podporu?

Ano. Jak jsem říkala, žádná veřejná podpora nemíří přímo na Průmysl 4.0. Jde například o zmíněnou podporu vývoje, což se ale může často překrývat. V hodnocení dotací pro Průmysl 4.0 body navíc nedostanete. Pokud ovšem má váš projekt parametry, které definuje ministerstvo průmyslu, tak vám schválí dotaci.

Barbora Davidová

Vystudovala právo na Karlově univerzitě a mezinárodní správu na univerzitě v Miami. Ještě při škole v Praze pracovala v daňovém oddělení EY. Později přešla do Amnesty International. Působila i pro právní kancelář Peterka & Partners. Poslední čtyři roky pracuje v pražské pobočce Deloittu. Nyní je manažerkou v oddělení daní.

HN: Má smysl to vůbec zvažovat?

Určitě, naše zkušenost říká, že dotace jsou pro firmy velmi atraktivní. Jde navíc o přímou peněžní podporu, a ne například o slevy na dani.

HN: Není to ale administrativně příliš náročné?

Samozřejmě je třeba projekt dobře připravit, monitorovat i vyhlašovat výběrová řízení. Je tam řada podmínek, ty však nejsou nesplnitelné. Naši klienti s tím nemají problém a funguje jim to dobře. Vyplatí se to.

HN: Stát si pak ale bude projekt hlídat, že?

Jistě. Bude zkoumat, jestli prostředky byly vynaloženy správně.

HN: V případě investic do inovací by to neměl být problém, to většinou nebývají projekty na zneužití dotací.

To ano, ale podmínky jsou poměrně přísné. Výhodou naopak je, že to jsou peníze, které přijdou na účet. U investičních pobídek jde o slevu na dani a zpětná kontrola už není tak důkladná.

HN: Jsou dotace nějak omezeny velikostí firmy? Například že malá nezvládne administrativu a velká je zase pro úředníky příliš velká?

Jsou různé programy, které jsou jen pro malé a střední podniky. Pro ty velké je proto výběr dotací o něco užší. Nicméně to vyplývá z koncepce Evropské unie, která se snaží podporovat spíše menší podniky.

HN: Nový závod čínské společnosti Yanfeng na výrobu automobilových palubních desek v Plané nad Lužnicí nedávno získal investiční pobídku. Politici ji obhajovali tím, že v projektu jsou prvky Průmyslu 4.0. Je z toho vidět, že projekt musí mít nějakou formu inovativnosti, aby tuto státní podporu získal?

Detaily tohoto případu neznám, ale myslím, že to tak není. Investiční pobídka je nároková. Není to jako dotace, kdy vás hodnotí a která vám nemusí být vůbec přidělena, čemuž se jen těžko můžete bránit. U investiční pobídky stačí splnit kritéria a být v určitém regionu, tedy například ne v Praze, a máte na ni nárok. Nedostanete však peníze na účet, musíte vygenerovat nějaký zisk a z něj pak neplatíte daň.

HN: Dalším příkladem státní podpory je odpočet na výzkum a vývoj. Ten spočívá v čem?

To je také daňový nástroj, pokud ovšem splníte definici výzkumu a vývoje. Takové náklady lze odečíst ze základu daně vlastně dvakrát. Jednou jako normální náklad a podruhé jako odpočet na výzkum a vývoj. V konečném efektu tak máte tyto investice levnější, protože na dani ušetříte.

HN: Aby to bylo výhodné, musí být firma v zisku?

Ano, ale odpočet jde přetahovat do dalších tří účetních období. V případě investičních pobídek můžete slevu na dani uplatňovat až deset let.

HN: Jak se žádosti o jednotlivé podpory investic liší?

Hodně, administrativa je s nimi pokaždé jiná. Na dotaci musíte psát žádost, na investiční pobídku jinou. Sleva na dani na výzkum a vývoj se vám projeví hned v daňovém přiznání.

HN: Vzhledem k tomu, že firmy mají řadu možností, jak si snížit náklady na investice do nových technologií, mohou výrazně posunout hranici, kdy se projekt vyplatí a kdy ne. Mají podle vás firmy šanci díky tomu investovat více?

Určitě to může proměnit celou kalkulaci návratnosti. Bohužel se děje to, že nás klienti často osloví až na poslední chvíli. Oni se potřebují rychle rozhodnout, v jaké zemi budou investovat. Ale pak se obtížně stíhá žádat o investiční pobídku nebo dotaci. Firmy mnohdy přichází v momentě, kdy už mají rozjednané nákupy strojů. To však je podle pravidel možné až po podání žádosti o dotaci. Všechny zmíněné nástroje přitom mohou snížit náklady zamýšlené investice. Nejde jenom o pořízení strojů, ale i o s nimi spojené mzdové náklady nebo školení.

HN: Často se setkáváme s tím, že firmy ani nevědí, že na výzkum a vývoj mohou čerpat podporu.

To je dané představami lidí o tom, co výzkum a vývoj je. Vidí v nich experty v bílých pláštích v laboratořích. Tak to ale není, ani to nekoresponduje s definicí v legislativě. Vývoj má v reálném světě prakticky každá firma, která dělá nějakou složitou činnost. Odpočty na dani mohou vykazovat na mnohem více svých mzdových nebo investičních nákladů, než si myslí.

HN: V posledních měsících představila řada zemí z Asie i Evropy nové formy podpory investic do Průmyslu 4.0. Česko se k tomu teprve chystá. Může to být pro firmy impulz investovat, nebo dokonce zvažovat přesun projektu do země s jinou podporou?

Pro investory by bylo atraktivnější investovat v Česku, kdyby věděli o všech nástrojích, které tu máme a které máme dobře propracované. Míra podpory v jednotlivých zemích je jen jedno kritérium rozhodování. Důležitá je například i dostupnost pracovní síly.