HN Podnikání

Více o vedení lidí v malých a středních firmám si přečtěte v pravidelné příloze Podnikání,
která vychází v pondělí 13.10. v Hospodářských novinách. Dále v ní najdete:

  • článek o firmách, které motivují zaměstnance tím, že jim půjčují peníze
  • příběh značky Fokus optik
  • nebo kdy a jak říci zákazníkovi NE.

Při jednání se svými zaměstnanci se majitelé malých a středních firem často řídí tradovanými pravdami, které ale ve skutečnosti pravda nejsou. Odborník na řízení lidí a provozovatel poradenského portálu Firemní sociolog Vojtěch Bednář sestavil seznam mýtů, kterým je třeba se při vedení firmy vyhnout.

1. Když se nikdo neptá, všichni všemu rozumí

Ve skutečnosti trvá většině lidí pochopení problému nějakou dobu, zvláště pokud nad ním sami nepřemýšleli. „Vedoucí spoléhající na rozum zaměstnanců si myslí, že když lidé nebudou něco chápat, zeptají se. Ale tak to není. Často jim v tom brání ostýchavost, obava, že by byli vyhodnoceni jako méně chápaví či jen mají pocit, že by šéfa zbytečně vyrušovali a raději se spolehnou na svůj úsudek,“ říká Vojtěch Bednář.

Pokud chce majitel firmy problémům předcházet, měl by se neustále ujišťovat, že všechny sdělené informace jsou na správných místech. „Důležité věci je potřeba opakovat. Přenosu informací prospívá i to, když je nadřízený nebo majitel při sdělování pokynů fyzicky přítomný,“ radí Bednář.

2. Drby a fámy v naší firmě neexistují

Existují. Jen o nich nevíte. Jestliže vám ještě nikdo nenaznačil, že se něco „říká“, může to znamenat, že nemáte dostatečnou důvěru svých podřízených nebo také to, že nedostatečně nasloucháte.

„Je třeba, aby šéf poslouchal, co mu (ale nejen jemu) podřízení říkají, zajímal se, co je trápí a zkoumal atmosféru, která ve firmě nebo oddělení panuje. Pak se dozví, jak jsou věci doopravdy, má lepší přehled o lidech, se kterými pracuje, a naprostou většinu problémů a katastrof je schopný odvrátit ještě dříve než nastanou,“ říká Bednář.

3. Zaměstnanec mě musí automaticky poslouchat

Řada manažerů se domnívá, že autorita jednoduše vyplývá z jejich pracovního postavení. Tato autorita je ale pouze formální. Podřízení sice splní zadané úkoly, ale šéf nezíská jejich loajalitu.

„Šéf by si měl uvědomit, že zaměstnanci, a zvlášť ti kvalifikovanější, by měli být spíše jeho partnery. Prosperita firmy je na jejich bedrech, stejně jako na jeho,“ říká Bednář.

4. Každý konflikt se časem nějak vyřeší sám

Může se ale stát, že tím řešením bude pád firmy. Podle Bednáře jde o velice nebezpečný, ale přitom často se vyskytující přístup, kdy manažeři věří tomu, že konflikty mezi podřízenými se jich netýkají. Opak je pravdou.

„Na první pohled nevinný konflikt či výměna názorů může postupem času přerůst do podoby, kdy rozloží jinak vcelku fungující firmu. Podstatné je konflikty neignorovat, protože se to ošklivě nevyplatí,“ varuje Bednář.

5. Když nekritizuji, chválím

Někteří podnikatelé se domnívají, že jejich zaměstnanci žádnou pochvalu nepotřebují, když dostávají plat. Za každou chybu, nepřesnost či nedostatek, je však tvrdě kritizují.

„To je špatně. Pochvala je silný motivační nástroj. Ukazuje zaměstnanci nejen pracovní cestu, kterou očekáváme, že půjde, ale také podporuje autoritu nadřízeného, a ukazuje jeho pozornost vůči podřízeným,“ vysvětluje Bednář.

Přílišné pochvaly jsou samozřejmě na škodu. Je dobré se držet zásady, že pochvala by vůči kritice by v normálně fungujícím prostředí měla převládat poměrem asi jedna třetina ve prospěch pozitivního hodnocení,“ říká na závěr Bednář.