Podle Asociace malých a středních podniků se nad generační výměnou strategicky zamýšlí polovina podnikatelů. Jen třetina má plán nástupnictví. Jak uvažujete vy?

Senior: Pokud má člověk odpovědně řídit firmu, musí přemýšlet o své zastupitelnosti. A to ve všech funkcích. Principů řízení je několik, ale zastupitelnost jedna. Firma, kde není vybudován princip zastupitelnosti, nemá dlouhodobě šanci na přežití. Je samozřejmě rozdíl v zastupitelnosti relativně jednoduchých funkcí a době, na kterou se musí na převzetí připravovat. Nejde jen o to, že se nástupnictví provede tabulkově. Ten, kdo má zastupovat, musí být minimálně tak dobrý jako ten, kdo řídí, to je základní princip zastupitelnosti. Protože teorie a praxe personalistiky jsou úplně jiné, vycházím hlavně ze své praxe. Pokud by nebyla v Ekospolu absolutní zastupitelnost, tak by firma neměla dlouhodobou perspektivu.

Jak často doma váš otec mluví o práci?

Junior: Jen v rámci velmi limitovaných časových možností, protože má hodně práce a málo volného času. Ale pokud jsme spolu, tak se o pracovních věcech bavíme poměrně často.

Vychází Moderní řízení

Nové číslo měsíčníku Moderní řízení vychází ve středu 24. září 2014. Hlavním tématem je nástupnictví, ale dále se v něm najdete články na téma:

  • Nezávislý management je pro úspěšný prodej firmy zásadní
  • V dodržování firemních hodnot musí jít vedení příkladem
  • Svoji firmu si zničím sám- deset příkladů z praxe
  • Úskalí náboru softwarových vývojářů
  • Mentoring prolamuje bariéry mezi generacemi
  • Zkušený mediátor vypátrá skutečné kořeny sporu
  • Koučovací cirkus aneb kam spěje
  • Jak čelit manipulaci v řízení lidí

Je rozdíl mezi zastupováním generálního ředitele jako výkonného šéfa firmy a jako někoho, kdo je skutečným vizionářem firmy?

Senior: Zastupitelnost výkonného šéfa firmy je relativně snadná věc. V Ekospolu je několik velmi vhodných kandidátů. Troufnu si říci, že se mi podařilo vybrat a vychovat hvězdy ve svých oborech. Je tu několik ředitelů sektorů, kteří mě zastoupí ve výkonném řízení a na firmě se to nepozná. To, co vidím jako podstatné, je role vizionáře, kde jeho formování netrvá rok, ale několik let.

Korec junior je nyní studentem ČVUT. Berete možnost stát se jednou nástupcem šéfa firmy jako skvělou příležitost, nebo přítěž?

Junior: Já to vnímám jako obrovskou příležitost v životě. Myslím si, že obecně v naší kultuře a společnosti situace být vlastníkem a zároveň výkonným ředitelem společnosti dává člověku neomezenou možnost seberealizace. Žádná jiná profese mu nedává možnost uskutečňovat vlastní myšlenku nebo sen v tak neuvěřitelně svobodném rozsahu. Dává mi to možnost být odpovědný za svůj život. Když člověk společnost řídí, ale není vlastníkem, tak ho to limituje. Má určitou míru svobody, ale ne absolutní, protože jej limituje skupina vlastníků.

Pokud chce člověk pracovat ve vedení společnosti, tak by to neměl vnímat jako břemeno. Protože když děláte nějakou práci, ale vnitřně toužíte po něčem jiném, tak do toho nikdy nedáte osobní vztah a ten entuziasmus, který je potřeba. A pokud to děláte s tím, že to děláte jako záchranu, tak to už je totální katastrofa.

EVŽEN KOREC (58)

Po absolvování Univerzity Karlovy pracoval v Československé akademii věd, stal se kandidátem věd. Od roku 1986 pobýval pracovně v západní Evropě (Londýn, Paříž, Göttingen). V roce 1992 založil developerskou společnost Ekospol a je generálním ředitelem a předsedou představenstva.

Ekospol patří podle tržního podílu prodaných bytů mezi dva nejvýznamnější rezidenční developery v ČR a 50 nejvýznamnějších rezidenčních developerů ve střední a východní Evropě. V roce 2012 Korec získal cenu Manažer odvětví v segmentu výstavby nemovitostí, pronájmu a developmentu. Rád píše knihy, má malou zoologickou zahradu.

Je vám 20 let a mluvíte jako z příručky personalisty. Trochu se bojím, jestli vás to nenaučili doma při večeři. Jak jste vnímal Ekospol třeba jako kluk?

Junior: Kdyby se tátovo podnikání týkalo něčeho abstraktního, třeba obchodování s finančními deriváty na zahraničních trzích, bylo by to jiné. V developmentu jsem ale přišel na volný pozemek, viděl volnou plochu, kde je jen řepkové pole. A pak máte možnost v průběhu života vidět, jak tam vyroste projekt. A mě odmalička fascinovaly stavby. Baví mě sledovat, jak se utváří město. To mi přijde fascinující.

Korec senior byl původně vědec. Zcela změnil kariéru, riskoval. Je pochopitelné, že byste asi raději předal firmu synovi než nějakému skvělému profesionálovi, ne?

Senior: Odešel jsem z funkce vědeckého pracovníka, který měl zajištěnu existenci. Byl jsem v Göttingenu, kde byla špičková laboratoř pro lékařský výzkum. Kandidaturu mám z onkologie. Kdybych neuspěl v novém oboru, byla by to velká životní prohra. Uspět pro mě ale neznamená to, že si vydělám více peněz než vědecký pracovník. Jsem hodně ctižádostivý a v oblasti, kde působím, chci být první.

Dovedete si představit, že byste synovi ustoupil ve firmě a věnoval se třeba koníčkům?

Senior: Na tuto otázku se špatně odpovídá. Objektivně, z hlediska zákonitosti vývoje, pokud to, co následuje po vás, není lepší, tak je to špatně. Takže asi v horizontu několika málo let ne, ale v delším časovém horizontu budu schopen předat i strategické řízení firmy. Mám spoustu koníčků, na které nemám čas. Rád píšu knihy, mám malou zoologickou zahradu… Na druhou stranu si člověk musí být absolutně jistý, že nastala ta doba, kdy je předání možné. Můj nástupce musí tu práci umět minimálně tak dobře jako já a dělat ji stejně zodpovědně.

Syn projevuje zájem o stavebnictví. Má za sebou vítězství v soutěži Česká hlavička 2013. Dostal i cenu České učené společnosti, což se podaří minimu středoškoláků…

Senior: Svými pracemi třikrát vyhrál také soutěž ve středoškolské odborné činnosti v oboru ekonomie a řízení v Praze…

Trénoval vám otec mozek, nebo jste sám hledal, jak byste vyřešil praktický problém z oboru?

Junior: Snažil jsem se proniknout do tajů rodinné společnosti. Zabýval jsem se problematikou bytového trhu v rámci středoškolské odborné činnosti. Potom jsem navázal prací, která se týkala Ekospolu ve vztahu ke krizi 2008. Věnoval jsem se vlastnostem, které měl Ekospol a které byly mimořádně zajímavé na zpracování.

Další rok jsem se chtěl zabývat analýzou dat, která by vyhodnocovala systém zájmu klientů v souvislosti s výší cen nemovitostí a dalšími parametry. Našel jsem si paní docentku Simerskou, která se zabývala problematikou RPSN (roční procentní sazba nákladů, umožňuje porovnávat výhodnost úvěrů). (Následovala zapálená přednáška o RPSN.)

EVŽEN KOREC (20)

Vystudoval pražské Gymnázium Altis. Nyní studuje ČVUT obor Stavební inženýrství. V roce 2013 získal titul ve středoškolské soutěži Česká hlavička. Jeho práce odhalila rozpor v zákoně při výpočtu roční procentní sazby úvěrových nákladů (RPSN).
Zákon počítá s jednoznačnou rovnicí pro výpočet RPSN, řešení je více. Sazba je důležitá pro zájemce o hypoteční a spotřebitelské úvěry.

Korec junior se do budoucna nebrání převzetí rodinné firmy. Pokud mu zbývá čas, tráví jej na dobrovolných stážích v Ekospolu. Mezi jeho koníčky patří numismatika, hra na klavír a tenis.

Kdo přišel s tímto tématem?

Junior: Otec mi dal podnět, který jsem zpracoval jinde. Paradoxně, jak mě bavily ty stavby, toužil jsem po studiu v oblasti stavebnictví; zajímá mě ta konstrukční část, to, čemu se říká statistická a dynamická analýza. Na tenhle obor je hodně potřeba aplikovaná matematika nebo fyzika.

Jak se cítíte, když chodíte do Ekospolu na stáže?

Junior: Okolí mě bere normálně. Hodně jsem do Ekospolu chodil kvůli středoškolským pracím. Byl jsem na několika odděleních, kde jsem vstřebával informace a občas se účastnil práce přímo na projektech.

Zatím vše klape. Jaké máte další plány?

Senior: Uvítal bych, kdyby syn vystudoval první stupeň vysoké školy, bakalářský stupeň, v Česku a ten magisterský by už mohl studovat spíše na nějaké zahraniční prestižní univerzitě. Syn má certifikát v angličtině, který mu umožňuje v cizím jazyce i vyučovat. Zásadní je podle mě také praxe v nějaké zahraniční firmě, to je ideální schéma. Nebyl bych samozřejmě rád, kdyby chtěl dělat něco úplně jiného. Na druhou stranu se člověk musí svobodně rozhodnout. Musím se realizovat v práci, kterou mám rád, ne že ji mám od někoho nařízenou.

Cítíte odpovědnost rodiče, že můžete dítěti ublížit tím, že jej do některých věcí tlačíte?

Senior: Přesně tak. Pokud člověk dělá zaměstnání, které nemá rád, tak realizuje nešťastný život.

Máte čas na slečny?

Junior: Moc ne… (smích obou)

Vaše podpora syna v jeho kariérní cestě tedy spočívá hlavně v čem?

Senior: Možná jen v tom, že mu dopřeju špičkové vzdělání. Možná to bude znít paradoxně, ale kladu mu velké překážky. Inspiruje mě příměr z řecké mytologie – metoda Herakles –, že člověk roste úkoly. Pokud před velmi schopného člověka stavíte malé úkoly, tak nevyroste do výšky. Můj syn nemá danou laťku, on si ji totiž vytváří sám. Nebyl jen absolutním premiantem třídy, ale celé školy. Nikdy neměl jinou známku než jedničku po celou dobu studia. A není to tak, že by byl doma peskován.

Jak se vůbec cítíte ve své vrstevnické skupině?

Junior: Jsem ovlivněn tím, že jsem chodil na soukromé gymnázium Altis, které preferuje lidi s velmi silným zájmem o nějaké téma. Mezi mými spolužáky byli lidé, kteří se hodně zabývali historií nebo milovali fyziku, laserové inženýrství. Další se zajímal o film a je na filmové akademii. Měl jsem spoustu spolužáků, kteří byli silní například ve společenskovědních oborech. Vytvářeli vynikající politologické studie a hned po střední škole získali možnost jít rovnou studovat na zahraniční univerzity bez zkoušek. Takže mezi těmito lidmi jsem nijak nevybočoval.

Senior: Prostě ti takzvaní normální a průměrní tam vůbec nebyli.

Jak se cítíte na stavební fakultě? Není to najednou skok dolů?

Junior: Na stavební fakultě je opravdu velký propad lidí, kdy po roce dvou odejdou tak tři čtvrtiny lidí. Já jsem ale v kruhu studentů, kteří byli přijati bez zkoušek. Máme možnost se zaměřit na složitější kurzy a možnost individuálního studia.

Jedna věc je odborná stránka a pak manažerská a lidská, která se nedá uspíšit. Nebojíte se o syna?

Senior: Mám plán, aby prošel praxí ve firmě, a to všemi sektory a odděleními. S tím, že vedení a převzetí odpovědnosti, případné stínování mé práce musí přijít po skončení školy. To nemá cenu dělat dříve, musí získat technické znalosti. Ideálně s přinesením informací zvenku, podpořené praxí v zahraniční špičkové firmě. Vždy, když vedete trh, máte klapky na očích. A ty se otevírají tím, že vidíte také věci někde jinde. Sám jsem stavěl na know-how, které jsem převzal z Německa. V Česku po revoluci neexistoval kvalitní development.

Doba je rychlá, nevýhodou pro mladé je trochu to, že nemají čas v klidu dozrávat. Co s tím dělat?

Senior: Nároky na toho, kdo řídí firmu, jsou obrovské. Je pod obrovským tlakem, ať je v jakémkoli věku. Pokud člověk dělá něco, co ho baví, uplatňuje svoje myšlenky, tak to nemusí nastat. Nesmí tam ale být to „musí“. Ten rozdíl je v individuálním vnímání člověka, který si tento život sám vybral a ví, že se takto realizuje. Doba není taková, že se dá přibrzdit. Na druhou stranu přebírání takové vrcholné funkce a převzetí plné zodpovědnosti je možné až po několika letech ve firmě, kde stínujete šéfa a vizionáře firmy.

Byl byste ochoten firmu prodat, kdyby plán nástupnictví nevyšel?

Senior: Asi bych hledal jiné varianty. V minulosti jsem několik nabídek k prodeji firmy měl. V době, kdy jsme dělali holding, hodnota Ekospolu byla přes 2 miliardy. Nemám firmu jako primární majetek. Existenčně jsem zajištěn nejen já, ale i několik dalších dalších generací. Ale samozřejmě by mě těšilo to pomyšlení rodiče, že má rodinná firma pokračovatele.