Vítek Ježek je zapálený programátor, který má sen, že jednoho dne budou lidi milovat své město stejně tak jako on. Že si budou užívat jízdy metrem, poslouchat v ulicích poezii nebo si třeba jen nezištně pomáhat. Proto provozuje Rekola, veřejnou půjčovnu růžových kol, jejíž cílem je ulehčit obyvatelům Prahy, Brna, Olomouce a Pardubic dojíždění.

Vítek Ježek (26)

Během studia na Fakultě elektrotechniky na ČVUT založil s kamarádem firmu Clevis, která se zabývala vývojem webových aplikací. Nyní je součástí firmy manGoweb. V létě roku 2013 narazil na bikesharingový projekt, který dál rozpracoval pod názvem Rekola. Svoji nejdelší cestu na kole uskutečnil do Istanbulu, kam dojel na růžovém bicyklu celých 2400 km až z Prahy. 

Vysokoškolské prozření

Když začíná vyprávět svůj příběh o tom, jak se dostal k technologiím, zastavuje se u Gymnázia Jana Keplera známého svým alternativním přístupem k výuce i studentům: "Dostal jsem se tam až napodruhé, ale jsem nesmírně vděčný. Na prvním místě je tam vzájemná důvěra. Naučilo mě to věřit sám sobě i ostatním lidem."

V průběhu studia začal se spolužáky vytvářet weby, dostal na starosti správu školní IT sítě a získal dostatečné znalosti, které ho dostaly až na Fakultu elektrotechniky na ČVUT. Jednoho listopadového dne si náhodou sedl na přednášce vedle Honzy Sládka, se kterým po pár měsících společné práce založil firmu.

"Na střední jsem si říkal, že nějaké pořádné peníze a svoje první 'eseróčko' budu mít tak nejdřív ve třiceti. Ale ono to překvapivě přišlo mnohem dříve," vzpomíná Vítek.

Růžový rozjezd

Kromě samotného podnikání - vývoje webových aplikací a stránek pro klienty - se rozhodl zabývat i náhodnými projekty, které řeší společenské otázky či reagují na aktuální problémy.

V roce 2013 se Vítek shodou okolností potkal s pár nadšenci ze Suchdole, kteří už tehdy rozmístili pár kol ve svém okolí k volném půjčování. Jejich nápadem byl nadšený a společně se dohodli na škálování projektu po celé Praze. Nakonec se toho ujal ale Vítek sám, protože autoři myšlenky nemohli realizaci věnovat více času.

"Velkou příležitost jsem viděl právě v propojení s mobilní aplikací. Hlavní problém byl tehdy v tom, jak efektivně předávat cyklistům kódy od zámků," popisuje. O pomoc požádal Nadaci Vodafone, která jej podpořila. Přijala projekt do svého experimentálního programu Laboratoř, díky níž se Vítkovi otevřely oči i mnohé dveře.

"Začal jsem více pracovat podle metodiky Lean Startup, což mě donutilo udělat ze všeho nejdřív detailní průzkum mezi zamýšlenou cílovou skupinou," říká. Předpokládal, že hlavním klienty budou turisti, jímž kola usnadní pohyb po cizím městě. Ukázalo se ale, že s sebou často tahají velké kufry, nemají datové připojení a chtějí komfort. Druhá volba padla na studenty cestující mezi fakultami, menzou a kolejemi. Pozitivní ohlasy rozhodly, úspěšně proběhlo i první testování provozu právě v rozlehlém dejvickém kampusu ČVUT a VŠCHT.

Kola v poušti i na Kampě

Díky šeptandě se o Rekolech začalo mluvit snad ještě dřív než měl Vítek nějaké bicykly. První se mu podařilo získat od dobrovolných dárců. Ti, kteří věnovali provozuschopný kus, jej mohli pojmenovat a jezdit na něm celý rok zadarmo. Zásoba přišla i od neziskovky Kola pro Afriku. Do náročných pouštních terénů mohou posílat jen horská, silniční jim ležela ve skladu. "Domluvili jsme se, že za každé věnované kolo zaplatíme cestu jiného až na jižní polokouli," komentuje Vítek partnerství.

Prvotní náklady financoval z úspěšné crowdfundingové kampaně a příspěvku Nadace Vodafone. Další peníze získal i díky několikanásobnému vítězství v soutěži Social Impact Award pořádanou pražským Impact Hubem. Postupem času si mohl dovolit zaměstnat několik servismanů, kteří se starají o rozbitá kola.

V dubnu 2014 odstartoval ostrý provoz s více než sto koly na Praze 1, 2, 5, 6 a 7. Během sezóny tak mělo možnost vyjet až 570 lidí, kteří si koupili členství. Za prvních šest měsíců se uskutečnilo 12 000 půjčení s průměrně 1,8 kilometry na každém tachometru.

Otevřená ústa Silicon Valley

Společně s pár dalšími projekty programu Laboratoř Nadace Vodafone se Vítek vydal na jednu z největších investorských akcí pro společensky odpovědné podniky Socap v Kalifornii. Česko nebylo jediným zástupcem zabývajícím se bikesharingem, Rekola byla však v porovnání s ostatními jednoznačně nejdál.

"Všichni byli hrozně překvapení, že se podařilo projekt dovést do fáze realizace tak rychle. Hodně nad tím přemýšlí třeba přímo v L.A., protože tam není kde parkovat a všude jsou kopce. Vzájemně jsme se inspirovali a předali si zkušenosti."

Bikesharing do každého města

"Lidi mi říkají, že díky Rekolům stihli státnice, přišli včas na důležitou schůzku nebo předjeli kolonu aut, když kolabovala doprava," odpovídá Vítek na otázku, co ho nejvíc motivuje k rozvoji. Na příští sezónu chce zpřístupnit růžové bicykly dalším městským částem, zlepšit jejich servis a cíleně je alokovat z neatraktivních míst. Plánuje i rozšířit svoji franšízovou síť, která zatím čítá Olomouc, Brno a Pardubice. Jeho osobní motto i slogan Rekol totiž zní: "Každé město si zaslouží bikesharing."

Rekola ale nejsou jediným projektem, v kterém se Vítek angažoval. Během posledních pražských povodní naprogramoval s přáteli za několik hodin platformu pro propojování dobrovolníků a postižených. Téměř okamžitě se do projektu zapojil i Český červený kříž a ADRA, Česká televize jej využila ve zpravodajství. "Hned první den provozu měl návštěvnost přes 10.000 lidí. Do tří dnů se naplnil 1000 dobrovolníků, do různých akcí vyrazily stovky lidí," popisuje.

Méně známou iniciativou je web proukrajinu.cz, který vznikl  při eskalaci událostí v únoru. Vítek popisuje své obavy: "Měli jsme strach, že propukne občanská válka a chtěli jsme aktivizovat ostatní. Nakonec to nebylo potřeba a na stránky moc uživatelů nechodí. To je ale vlastně dobré znamení."

Děti sídlištní recese

Kromě virtuálního prostoru se snaží Vítek Ježek využívat plný potenciál toho veřejného. Se skupinou Děti sídlištní recese (Děsír) pravidelně pořádá městské hry, akce či flashmoby. Pravidelně jim k tomu slouží třeba metro, kde se uskutečnilo už například bingo, LAN party nebo falešné natáčení filmu.

"Prostřednictvím jednoduchých intervencí bouráme stereotypy a bariéry mezi lidmi. Když někdo vstoupí do vozu, kde stojí muž v kvádru, vedle něj žena v šatech hlásí čísla a pár jedinců si škrábe něco na papír, je minimálně překvapen. Postupně se ale uvolní, přidá a nakonec to často končí pocitem, že hrát bingo v metru je vlastně úplně normální."

Aktivity realizuje už pátá generace Děsíru. Přestože jsou schopni strhnout najednou velké množství lidí, účinky mají relativně krátkou životnost. Dlouhodobý efekt vnímá Vítek, stejně jako jeho kolega Ondřej Kobza se svými piány a šachovými stolky, v umisťování fyzických věcí do veřejného prostoru.