Je to teprve měsíc, co začala pro firmy platit nová pravidla ohledně zaměstnávání zdravotně postižených. Podnikům vznikla povinnost elektronicky evidovat faktury za nákup výrobků či služeb v režimu náhradního plnění. Díky tomu se společnostem vyplatí zaměstnat lidi s handicapem daleko více, než tomu bylo dříve. Firmy, které mají více než 25 pracovníků, mají totiž již povinnost postižené zaměstnávat, a to ve výši čtyř procent z celkového počtu pracovníků. Pokud toto nařízení nedodrží, musí v takzvaném náhradním plnění nakoupit výrobky či služby od zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více než 50 procent postižených na chráněných pracovních místech. A to za více peněz, než kolik by je stál handicapovaný zaměstnanec ve vlastní společnosti. Anebo budou státu odvádět více na daních.

A jde o velké peníze. Vysvětlíme to na příkladu: pokud má podnik do 50 zaměstnanců, má povinnost zaměstnat dvě osoby se změněnou pracovní schopností (OZP). Když těmto osobám práci nedá, musí odvést 2,5násobek průměrné měsíční mzdy ročně. Průměrná mzda pro letošní rok činí 28 tisíc korun, zaměstnavatel tedy zaplatí 70 tisíc korun ročně za jednu chybějící OZP ve své firmě. V případě, že si podnikatel vybere plnit povinnosti náhradním plněním, odvede sedminásobek průměrné měsíční mzdy ročně. Tedy 196 tisíc korun za chybějící zdravotně postiženou osobu.

Novinkou však nyní je, že při náhradním plnění už nepůjde čarovat s fakturami. Což bylo snadné řešení, jak se firmy vykoupily z povinnosti zaměstnat lidi s handicapem. Díky od října zavedené evidenci náhradního plnění už nebude možné fiktivně nakoupit například notebooky od chráněné dílny, která je nikdy nevyráběla, neskladovala, nezajišťovala servis, protože se zabývá třeba jen šitím ochranných pomůcek pro sestry v nemocnici. Stát bude kontrolovat, od koho a zda vůbec podnik náhradní plnění nakoupil. Až v momentě, kdy odběratel uhradí fakturu, ji dodavatel tohoto plnění vloží do evidence a odběratel v ní potvrdí, že si ji uplatňuje jako náhradní plnění.

Povinnosti pro firmy, které nezaměstnávají postižené

Kdo zaměstnává více než 25 lidí, má za povinnost dát práci také lidem se změněnou pracovní schopností, tedy OZP. Konkrétně se procento těchto lidí odvíjí od počtu zaměstnanců, přičemž se na počet lidí ve firmě přepočítávají ti s nižším a vyšším stupněm invalidity – těch stačí mít méně. Jde o lidi s postižením, invalidním důchodem nebo se zdravotním znevýhodněním.
Ti, kteří nemohou či nechtějí zaměstnávat postižené, musí odvádět peníze do státního rozpočtu navíc nebo nakoupit výrobky či služby od chráněných dílen. Tedy od firem, které mají více než polovinu zaměstnanců invalidních, nebo od samotných invalidů OSVČ.

Řada podniků se toho ale bojí. Stát bude mít přehled, od koho, v jakém objemu a co pořizují. A než aby se vystavily reputačnímu riziku, že podporují takzvané přefakturace, raději začnou dávat šanci na práci postiženým.

Nejenže samotné zaměstnávání je levnější, ale taky mnohem jednodušší, než si podnikatelé obvykle myslí. Leckdy totiž stačí, když už současní zaměstnanci prozradí, jakou nemocí trpí. Díky tomu firma ušetří spoustu peněz. Chcete vědět víc? Čtěte osm tipů, jak na to a jak ušetřit. Navíc při tom budete mít i dobrý pocit.

1. Co fungovalo doposud

Dvanáct miliard korun dělaly loni povinné nákupy, které firmy musely provést u "chráněných dílen", aby se "vykoupily" z povinnosti platit za to, že nezaměstnávají žádné invalidy. Zaměstnávat alespoň čtyři procenta handicapovaných byla přitom pro společnosti, ale i státní správu s více než 25 zaměstnanci, povinnost.

Kdo to nedělá, má jen dvě možnosti: buď nakoupí výrobky a služby z chráněného trhu práce, tedy od firem, které zaměstnávají více než polovinu handicapovaných lidí na chráněných pracovních místech, čemuž se říká náhradní plnění. Nebo zaplatí státu vysoké daňové odvody, lidově řečeno invalidní daň. Ta činí za jednu osobu se zdravotním postižením 70 tisíc korun. Suma se mění podle toho, jak roste průměrná mzda.

Potíž je, že do zaměstnávání handicapovaných se firmy moc nehrnou. Na druhou stranu platit státu daň navíc je pro podnikové hospodaření zbytečné. Proto je oblíbené náhradní plnění. Jde nejčastěji o papíry a kartuše do tiskáren, dopisní obálky, psací potřeby a podobně. A také o služby, jako třeba vrátný budov, ostraha nebo catering. Náhradní plnění ale má své limity. Na jednoho postiženého zaměstnance může "50procentní zaměstnavatel" poskytnout náhradní plnění ve výši asi 930 tisíc korun. A od ledna příštího roku to bude dokonce o statisíce méně. Lze tedy očekávat, že po kvalitním a poctivém náhradním plnění bude hlad. Bude ho nedostatek.

Dodnes stát neměl jak jednotlivé faktury jednoduše a elektronicky křížově kontrolovat. A dle kontrol, které dělal Státní úřad inspekce práce (SUIP), bylo zjištěno, že řada poskytovatelů tohoto plnění povolený limit často překračovala.

V minulosti tak často docházelo k tomu, že podniky si s "chráněnými dílnami" dohodly fiktivní přeprodej zboží, které potřebují, s tím, že dílně zůstala malá provize za přeprodej. Jen loni kvůli tomu SUIP podal několik trestních oznámení. Na podvodech však nevydělávali ti, kteří práci nejvíc potřebují: handicapovaní. A právě na tyto praktiky cílí změny, které jsou jen pár týdnů staré.

2. Čerstvé novinky letošního podzimu

Nově vznikla povinnost elektronicky evidovat faktury za nákup výrobků či služeb v režimu náhradního plnění. Povinnost platí od 1. října, ale se zpětnou platností − subjekty musí do elektronického systému zanést všechny faktury, které vystavily v letošním roce. Ale teprve poté, co je úřad práce verifikuje − tedy potvrdí, že daný subjekt náhradní plnění vůbec poskytovat může a v jaké výši.

"Firmy se proto nyní houfně obracejí na daňové poradce a účetní, aby jim pomohli. Bojí se totiž − a zcela oprávněně, pokud podváděly −, že jim mnohé faktury nebudou jako náhradní plnění uznány. Odhaduji, že to řadu podniků skutečně potká, protože dnes už stát transparentně vidí na to, co firmy v náhradním plnění pořizují," říká daňová účetní Monika Pušková. Navíc od nového roku přibude další změna: na náhradním plnění budou moci podniky utratit jen 720 tisíc korun na jednoho handicapovaného, což je o více než 200 tisíc méně než dosud. Cílem je opět donutit firmy, aby se více zabývaly tím, jak reálně postižené zaměstnávat.

3. Proč se nebát zaměstnat handicapované

Když se řekne zdravotně postižený, vedení podniku si nejčastěji představí vozíčkáře, nevidomého či neslyšícího člověka. Pro jejich bezpečí a pohodlí to chce poměrně dost úprav v budově nebo rovnou pracovního asistenta, kterého ovšem neplatí firma, ale sám handicapovaný ze svého sociálního příspěvku.

I tak mohou vozíčkáři dělat vrátné, pracovat v call centru nebo − za pomoci asistenta − pracovat třeba jako novináři. Jenže existuje celá řada diagnóz, které jsou zdánlivě obyčejné, řada lidí v podnicích jimi trpí, aniž to kdokoliv ví, a přitom mohou pomoci společnosti splnit povinné kvóty.

Příkladem je třeba lupenka, těžká alergie či astma. Konkrétně? "Prakticky se na každé základní škole s 50 zaměstnanci najde někdo, kdo je buď po ablaci prsu kvůli rakovině, nebo má jinou závažnou diagnózu. Lidé to ale nepřiznají ani kolegům, natož žákům. A netuší, že i tímto prvním stupněm invalidity, který dostanou, by mohli významně pomoci svému zaměstnavateli. Ten by měl totiž podle zákona zaměstnat hned dva invalidy," říká Monika Pušková, která taková účetnictví firmám zpracovává. Dále dodává, že personalisté bohužel mnohdy nevědí, že stačí, aby zaměstnance motivovali k tomu, aby přiznali svou diagnózu. Podnik tím významně ušetří, což se může zpětně projevit třeba na třináctém platu nebo na odměnách samotným handicapovaným.

4. Jak poznáte zdravotně postiženého

Nepřizná-li svůj zdravotní handicap sama nebo není-li viditelný, poznáte OZP leckdy jen těžko. Podle Hany Potměšilové z Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením jde proto u společností, které nemohou zaměstnávat velmi postižené zaměstnance, především o to, aby našly motivaci u svých vlastních lidí, aby se nebáli v práci prozradit svou diagnózu.

Užitečné zákony

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, dále vyhláška č. 518 k tomuto zákonu

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu

Roztroušená skleróza nebo člověk, který prochází chemoterapií, se dřív nebo později pozná. Jeden začne špatně chodit, druhému časem vypadají vlasy. Ale ten, který trpí těžkou alergií nebo například Crohnovou chorobou, se na první pohled pozná jen těžko. I tak se vyplatí diagnózu v práci sdělit, a to pro obě strany.

"Znám z praxe příběh, kdy se nám ozval policista z Moravy, který má těžkou formu lupenky. Jeho nadřízený mu při jeho nemoci vždycky pomáhal, upravil třeba pracovní směny tak, aby mohl chodit k lékaři na pravidelné kontroly a na léčbu do centra. Zkontaktoval nás s tím, že chtěl vědět, co má udělat pro to, aby si vyžádal papír pro zaměstnavatele, že je osoba se zdravotním znevýhodněním," říká Potměšilová s tím, že mu poradili, on to udělal a zavolal znovu. Doslova prý řekl, že sice získal první stupeň invalidity a tím i peníze navíc, ale nepotřebuje je, protože funguje dobře i bez nich. Šlo mu ale o to, aby zaměstnavateli vrátil jeho vstřícnost a ten ušetřil na daňových odvodech. Pro zaměstnavatele je totiž podstatné jen ono rozhodnutí úřadu.

5. Kolik peněz může firma s invalidy ušetřit

Nejlepší příklady jsou čísla. Firma s 50 lidmi má podle zákona zaměstnat dva postižené. Pokud jde o výrobnu, kde je nutný hodinový výkon nebo směnný provoz, dost dobře nelze dát práci člověku s výrazným handicapem. Podnik proto musí odvést ročně do státního rozpočtu skoro 130 tisíc korun jako "pokutu". Přesto je jen těžko uvěřitelné, že by mezi padesátkou zaměstnanců nebyl člověk s významnými zdravotními problémy. Možná je spíš nepřiznal.

"Pokud se však najde třeba uklízečka, která řekne, že trpí celiakií, nebo vrátný s těžkým astmatem a přinese na personální oddělení papír od lékaře a od úřadu, pak firma uvedený odvod ušetří a splní zákonem daný povinný limit," vysvětluje lékařka Anna Stárková. Sama přiznává, že lidem radí, když zjistí podobnou diagnózu, aby zašli za svým zaměstnavatelem a potřebný papír mu předali. "Nikoho totiž nenapadne, že to může znamenat úlevu pro zaměstnance, ale i pro firmu," dodává.

"Řešili jsme třeba případ polikliniky, která má 137 zaměstnanců. Měla by zaměstnávat lidi se zdravotním postižením v přepočteném stavu zhruba na 5,5 úvazku. Jenže má jen jednoho takového člověka. Díky němu má mimo jiné i roční slevu na dani z příjmu 18 tisíc korun. Protože zákonný podíl neplní, měla by státu odvést 290 tisíc korun ročně. Nebo nakoupit za zhruba 850 tisíc korun výrobky či služby v režimu náhradního plnění. Možné je i tyto varianty kombinovat. Jde o poměrně dost peněz. Není lepší, aby se personální oddělení zaměřilo na kampaň mezi zaměstnanci, aby se nebáli přiznat svůj vážný zdravotní problém?" říká Hana Potměšilová.

Další příklad. Továrna s dvousměnným provozem, 213 zaměstnanců. Měla by mít 8,5 úvazku pro postižené, nemá ovšem nikoho, takže platí státu 550 tisíc ročně navíc. Nebo musí nakupovat od "chráněných dílen" za milion a půl. "Jsou to obrovská čísla. A zaměstnavatelé si bohužel neuvědomují, že když zaměstnají člověka se zdravotním postižením, mají od státu celou řadu výhod místo pokut," doplňuje Potměšilová.

6. Co vše podnik získá, když dá práci potřebným

Společnosti mohou díky reálnému zaměstnávání osob se zdravotním postižením ušetřit nejen díky neplacení pokut do státního rozpočtu, ale navíc za kaž­dého takového člověka získají slevu na dani z příjmu a další výhody.

"Mají možnost získat příspěvek na společensky účelné pracovní místo, a to až do výše 200 tisíc korun ročně, od Úřadu práce," říká daňová účetní Monika Pušková. "Dále jsou to příspěvky na speciální monitor u počítače, pokud najmou člověka, který má problém se zrakem. Nebo příspěvek na speciální židli, pokud jde o osobu, která má problém s pohybovým aparátem," vypočítává Pušková, tím ale škála nároků zdaleka nekončí. Reálně jde o statisícové sumy, které středně velká firma může od státu získat, a další statisíce, které může ušetřit na odvodech.

Pokud si nejste jisti, kde všude by ve vaší firmě bylo vhodné místo pro práci postižených, nechte si poradit. Existují totiž subjekty, převážně z nezisku, které provedou speciální audit na místě a na základě činností, které podnik vykonává, bezbariérovosti stavby a případné finanční náročnosti nutných úprav či pomůcek vytipují vhodná pracovní místa pro handicapované. Díky takovému auditu zaměstnala farmaceutická firma ze Středočeského kraje neslyšící skladníky a údržbáře.

7. Na co se připravit předem

Na změnu myšlení. Pokaždé, když podnik přibírá zaměstnance se zdravotním znevýhodněním či postižením, je nejdřív nutné udělat několikaměsíční interní kampaň. "Jinak mají zdraví lidé pocit, že ta účetní na vozíku má jen samé úlevy a půl pracovní doby tam není, a to nevede k dobrým koncům. Zač­nou závidět, že ona nemusí to, co oni, a nevidí realitu," říká psycholožka Nina Šebková.

Slovem kampaň přitom podle ní není míněno, že si někdo na podnikovou nástěnku vyvěsí nová pravidla chování a přístupu k nově přijatým postiženým zaměstnancům. To nefunguje.

"Co naopak na zaměstnance platí, je kromě teambuildingů s propojením zdravých a postižených právě 'objevit' mezi současnými zaměstnanci ty, kteří mají také zdravotní znevýhodnění. A je zpropagovat. Funguje to tak, že lidé asistentku šéfa Martu přece léta znají, vědí, jak pracuje, a že se najednou o ní dozví, že má celiakii, je nijak nevykolejí. Martě to pomůže s omluvami v práci kvůli lékařským návštěvám, firmě s úlevami na daních a zaměstnancům samotným v automatickém přijetí někoho, kdo má handicap. Pak je nástup jakéhokoliv dalšího znevýhodněného zaměstnance přijat kolektivem bez potíží," vypráví psycholožka.

8. Bonusy, které získáte navíc

Nečekaným bonusem je fakt, který jasně potvrzují průzkumy: různorodost pracovních týmů, tedy i soužití s handicapovanými lidmi, s sebou přináší menší krátkodobou nemocnost u všech v týmu a větší efektivitu celého týmu. Navíc se podnik může svými handicapovanými lidmi pochlubit veřejně. Například tím, že je přihlásí do soutěže Zdravotně postižený zaměstnanec roku. Její výsledky mimo jiné pravidelně zveřejňují Hospodářské noviny. Pro firmu to znamená, že může efektivně budovat dobrou image své značky.

"Kolegyně mě potajmu navrhly, já nic netušila a pak jsem se ze dne na den stala vítězkou. Ocenění tedy pro mě bylo nejen velkým překvapením, ale také o radosti a fajn pocitech, že odvádím dobrou práci. Kolegové mi připravili oslavu a gratulace. Certifikát dodnes zdobí naši učebnu v práci," říká Petra Helebrantová, vítězka ročníku 2014 z OZP Akademie.