V České republice podobně jako v drtivé většině zemí Evropské unie neexistuje zákon, který by řešil, jak má vypadat franšízingová smlouva. Z pohledu tuzemských zákonů představuje typ nepojmenované smlouvy, v níž si dva podnikatelé mohou obchodní vztahy mezi sebou upravit víceméně volně. Evropský parlament to ale teď plánuje změnit. Chce připravit směrnici, která by franšízing, tedy podnikání na vlastní účet pod cizí značkou, svázala stejnými pravidly ve všech zemích Evropské unie.

Evropskému parlamentu vadí, že ačkoliv popularita franšízingu v Evropě v posledních letech roste, jeho výkon stále zaostává za tím, co je běžné za oceánem. Jak ukázala loňská studie Evropského parlamentu, franšízing generuje jen necelá dvě procenta unijního HDP. Oproti tomu v USA je to šest procent, a v Austrálii dokonce 11 procent. Autoři studie z toho viní absenci evropské regulace tohoto byznysmodelu. Sjednocení pravidel napříč unií by podle nich umožnilo příjemcům a poskytovatelům franšízy profitovat z velikosti celého unijního trhu a lépe by obě strany chránilo před nepoctivci.

Nová právní úprava by podle prvních tezí, které studie nabídla, měla především přinést přesnou definici franšízingu, vymezit by se měla práva a povinnosti příjemců a poskytovatelů franšízingového konceptu, předsmluvní odpovědnost i pravidla ochrany spotřebitelů a hospodářské soutěže. Mezi prvotními návrhy figuruje mimo jiné požadavek, aby franšízanti, kteří do tohoto byznysmodelu investují více než 20 tisíc eur, museli získat od specializovaných poradců rekrutovaných zejména z řad právníků certifikát garantující, že mají o tomto typu podnikání dostatek informací.

Podle jednoho z největších franšízorů v Česku − společnosti McDonald's − jdou plány Bruselu správným směrem. Mohly by pomoci vyjasnit mantinely doposud zákonem opomíjeného byznysmodelu. "Vzhledem k tomu, že společnost McDonald's funguje na globální bázi, určitě by jednotná evropská regulace přinesla zjednodušení našich interních procesů, které by byly snáze aplikovatelné v jednotlivých zemích," míní právní zástupce a manažer společnosti McDonald's Marcel Šebek.

Franšízy v Evropě generují jen dvě procenta HDP. Podle studie Evropského parlamentu za to může legislativní vakuum.

Ne všichni, které franšízing živí, ale iniciativu Bruselu hodnotí tak jednoznačně. Podle advokátky z kanceláře Kocián Šolc Balaštík Martiny Parusové Zímové studie sice pojmenovává důležitá témata − jako je například určování cen −, avšak neobsahuje žádné důkazy o tom, že by jednotná evropská regulace dokázala dostat výkon evropského franšízingu na úrovně běžné jinde ve světě. "Udělat si obrázek, zda by navrhovaná právní úprava znamenala tak velký přínos pro rozvoj tohoto segmentu v EU, jak studie předpokládá, dle mého názoru vyžaduje podrobnější přípravnou studii," míní advokátka, která se specializuje na franšízing.

Jak se žije bez zákona

Také mnohým českým příjemcům a poskytovatelům franšíz specializovaná právní úprava nechybí. V legisla­tivním vakuu se naučili fungovat. Dává podle nich prostor pestrosti, vynalézavosti a kreativitě. Najít tak v Česku můžeme smlouvy vycházející z běžných licenčních smluv, ale i takové, které se řídí pravidly zemí s rozvinutější právní úpravou. "Máme smlouvy z USA, které jsme jen přeložili do češtiny a přidali několik drobností z českých zákonů, například předkupní právo," popisuje Michele Leschová, master franšízantka Bricks 4 Kidz − sítě organizující kroužky pro děti zaměřené na výrobu modelů z lego kostek.

Právo na provozování kroužků pod značkou Bricks 4 Kidz mohou zájemci získat za vstupní poplatek kolem 300 tisíc korun. Jeho konkrétní výše se odvíjí od velikosti regionu, v němž chtějí podnikat. Franšízorovi pak musí ročně odvádět sedm procent ze svého obratu. Neopominutelnou podmínkou je, aby se zájemce práci pro Bricks 4 Kidz věnoval alespoň 30 hodin týdně. "Nepožadujeme předchozí zkušenost s podnikáním nebo ekonomické vzdělání, ale chceme, aby zájemci vypracovali byznysplán. Musíme mít jistotu, že vědí, co chtějí dělat, že si udělali průzkum trhu," upozorňuje Leschová. Vedle toho v Česku existují také koncepty, které staví na mnohem volnějším základě. "Nemáme přímo podepsané smlouvy. Fungujeme na domluvě, na podání ruky," popisuje franšízant Konopné lékárny Carun Michal Kylar. Mezi ním a franšízorem neexistuje ani žádný soupis povinností. "Jediná domluvená povinnost je, že to, co se prodává na konopném e-shopu Carun.cz, my musíme prodávat taky," vysvětluje.

Na počátku Kylarova franšízingového podnikání stála investice ve výši zhruba 200 tisíc korun do nákupu zboží a zařízení lékárny. To, jak má lékárna uvnitř i venku vypadat, mu nalinkoval poskytovatel licence − společnost Carun Pharmacy. Teď od franšízora už jen nakupuje zboží a využívá jeho marketingové podpory. "Poskytují nám všechny propagační materiály a podporu na webových stránkách Carun.cz," dodává Kylar.

Podle právníků

Ačkoliv spolupráce bez smluvního základu zůstává spíš výjimkou, zkušenosti právníků potvrzují, že začínající franšízoři obvykle nechtějí mít smlouvy příliš rozsáhlé. "Argumentují, že franšízanta dobře znají a není přece potřeba psát do smluv vše tak přísně. Po roce po dvou ale přicházejí s tím, že to přece jen s franšízanty není tak jednoduché a že by ve smlouvách s dalšími upřednostnili podrobnější nastavení vzájemných práv a povinností," popisuje své zkušenosti s klienty Martina Parusová Zímová.

I z té nejjednodušší smlouvy by mělo být zřejmé, že franšízor poskytuje příjemci licence právo provozovat jím vytvořený a v praxi vyzkoušený podnikatelský koncept včetně svého know-how a že franšízant toto právo přijímá a má zájem svěřený obchodní koncept za podmínek stanovených ve smlouvě provozovat. Výměnou za to se zavazuje platit franšízorovi poplatek. Smlouva by dále měla stanovit podmínky udělení licence k ochranným známkám a vhodné je v ní upravit také požadavky na umístění a vybavení případné provozovny nebo kontrolní práva franšízora. Obvykle se písemně stvrzuje také předkupní právo franšízora k podniku franšízanta. Naopak do detailů se ve smlouvách nepopisují pravidla provozu. K tomu slouží provozní manuál.

Franšízingová smlouva se obvykle uzavírá na pět až deset let. Jistotu živobytí tak nedává. Franšízor ji navíc může vypovědět i před termínem.

Dohody mezi příjemcem a poskytovatelem franšízy musí respektovat také pravidla hospodářské soutěže. Franšízor například nesmí diktovat pevné ceny, za něž bude franšízant prodávat zboží nebo poskytovat služby. Může ale doporučovat − například společnost McDonald's tak pro franšízanty sestavuje modely nejvhodnějších cen. Smlouvy také mohou stanovovat maximální hranici, kterou cena nesmí překročit.

(Ne)jistota živobytí

Poskytovatelům licence dává franšízing možnost rychlé expanze. Franšízanti si pak na tomto byznysmodelu chválí hlavně to, že místo vlastních nevyzkoušených produktů nebo služeb sází na to, co se jinde osvědčilo, a oceňují také to, že v podnikání nejsou sami. To podle České asocia­ce franšízingu vede k tomu, že jsou franšízanti v byznysu mnohem úspěšnější než klasičtí samostatní podnikatelé. V prvních letech jich zkrachuje nejvýše 20 procent, zatímco u ostatních začínajících podnikatelů je šance na bankrot až 80procentní.

Na druhou stranu franšízanti nemají podnikání tak úplně ve svých rukou. "Smlouva se uzavírá většinou na dobu pěti až deseti let, jen výjimečně u investičně náročných konceptů až na 20 let," upozorňuje Parusová Zímová. Prodloužení je sice možné, ale nikoliv zaručené. Navíc pokud to smlouva výslovně nezakazuje, může ji poskytovatel licence kdykoliv vypovědět. Loni tím prakticky ze dne na den překvapila všechny své partnery společnost O2. "Díky systému řízení kvality a výkonu jsme na vlastních prodejnách dlouhodobě pozorovali lepší výsledky a také větší zákaznickou spokojenost," vysvětluje mluvčí společnosti O2 Lucie Pecháčková. Franšízanti ale kvůli tomu přišli ze dne na den o byznys, který plánovali provozovat ještě roky.

Jenže proti takovým rozhodnutím majitele licence by nemusela franšízanty ochránit ani nová evropská legislativa. I první teze Evropského parlamentu totiž obsa­hují právo franšízora na ukončení kontraktu bez kompenzace pro bývalého partnera. Navíc zatím není jasné, kdy by se prvotní návrhy mohly překlopit do podoby směrnice nebo nařízení.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.

Související