Ledňáček, Vrabčák, Puštík… Ne, nejde o listování ornitologickým atlasem, ale o jména dronů, které česká firma Robodrone Industries vyrábí na míru pro armádu, záchranáře nebo třeba vědce. Společnost spoluvlastní Martin Kaftan a je jedním z jejích dvou zakladatelů. S kolegou Jiřím Karpetou před čtyřmi lety začínali jako klasická startupová firma. Jejich zázemím bylo Jihomoravské inovační centrum v Brně, které si dodnes chválí. "Dělají tu pro firmy velmi praktické věci, třeba systém inovačních voucherů, kdy vám v začátcích pomůže i sto tisíc na to, abyste si nechali něco důležitého spočítat," vzpomíná Kaftan. Robodrone dnes patří mezi tři firmy v Česku, které vyrábějí špičkové drony s odbytem nejen u nás, ale hlavně v zahraničí.

Martin Kaftan je technicky zdatný vývojář, dříve pracoval v nadnárodních korporacích věnujících se IT. Při rozhovoru tak zachovává profesionální pokerový obličej, který ale mizí, jakmile vezme do ruky dron. Když pózuje ve fotoateliéru s ostře zeleným "Vrabčákem", zvedá jej jemně a mluví o něm něžně: "Počkejte, vyndáme mu z čumáčku kameru, ať je hezčí."

HN: Nedávno vyšla zpráva, že japonští vědci sestrojili dron, který bude sloužit k opylování rostlin. Je sice patnáctkrát těžší než včela a jednou tak velký, ale aspoň stejně bzučí. Má jen jednu drobnou vadu: ke květinám jej musí navigovat člověk, sám si pyl "nevyčichá". Tedy zatím. Nahradí podle vás drony jednou i základní děje v živé přírodě?

To snad ne! Ale je to jistě jeden z řady bizarních způsobů, k čemu se dají využít bezpilotní letadla. O čem se taky hodně mluví, je doručování zásilek.

Robodrone Industries

◼ Firma umí vyrobit drony velmi rozdílných velikostí. Nejmenší stroje mají 30×30 centimetrů (Sršeň), výdrž 20 minut ve vzduchu. Největší Strix (Puštík) 180×220 centimetrů a nosnost až 15 kilogramů zátěže, podle čehož se odvíjí výdrž ve vzduchu. Ceny dronů závisejí na jejich výbavě, ale začínají na 2600 korunách. Nejdražší model vyjde zhruba na milion.
◼ Podnik založili Martin Kaftan s kolegou Jiřím Karpetou před čtyřmi lety, začínali jako startupová firma a Robodrone jim stále patří.
◼ Společnost je zakládajícím členem Aliance obranného a bezpečnostního průmyslu, která se zabývá provozem bezpilotních letounů u nás.
◼ O letošním obratu firmy Kaftan říká: "Může to být cokoli od deseti do sto milionů korun. Letos to bude v každém případě zlomový rok. Určitě se dostaneme do plusu."
◼ Dron Kingfisher (Ledňáček) vyhrál první droní maraton Dron-a-Thon loni na podzim v Berlíně, kdy mu na 42 km stačila jedna výměna baterie a letěl průměrně rychlostí 63 kilometrů za hodinu.

HN: Myslíte dron v roli pošťáka nebo poslíčka s pizzou až do domu?

O tom se taky živě diskutuje, byť je to zatím více zábava než realita. Já ale spíš myslím doručování balíčků s léky a potravinami nebo v nedostupném terénu. A to už je reálný scénář. Sami jsme pár takových testovacích letů úspěšně udělali. Problém je v tom, že česká legislativa neumožňuje provoz stroje, který by něco odhazoval, takže cokoliv takového bychom vyvinuli, by muselo jít mimo Českou republiku.

HN: Když se vrátím k těm "robo − včelám": jaký máte nejmenší dron?

Ten měří třicet centimetrů a říkáme mu Hornet − Sršeň. Jen s o něco větším Ledňáčkem jsme loni zvítězili na prvním droním maratonu v Berlíně. Kolibří drony ale nejsou cesta, kterou chceme jít. Naopak. Můj sen, s nímž jsem do podnikání šel a jehož bych se chtěl dobrat, je dron, který vydrží tři čtyři hodiny ve vzduchu a unese chlapa. Což je dobře využitelné při záchranných akcích. Máme to už propočítáno, takže jsme schopni sestrojit model, který unese desítky kilogramů zátěže. Byli jsme s tím na veletrhu v Šanghaji a fakt je, že kdybych tam měl místo letáků stroje, tak jich z fleku deset prodám místním hasičům. Teď je to spíš o tom, že čekáme na nějakého zákazníka, který by takový stroj chtěl.

HN: Vy máte vůbec zajímavé zákazníky − armádu, horskou službu, geology ve Švédsku i českého dodavatele elektřiny. K čemu nejčastěji drony využívají?

Bohužel ty nejzajímavější projekty spadají do kategorie utajených. Ale co tyto složky obecně nejvíce zajímá, je dron jako pozorovací stroj. Kukátko, které dohlédne za dům, za strom, za kopec. A tam určitě mají své opodstatnění. Máme i zákazníka z resortu obrany, který má dron k měřicím účelům, to je další častý typ využití. Na stroje se dají navěsit detektory teploty, tlaku či chemikálií. Jeden z prvních našich zákazníků byl ostatně i Státní ústav radiační ochrany, který dron využívá k detekci radioaktivního záření.

HN: Jaká zakázka pro vás byla zatím nejtěžší?

Zajímavá byla zakázka pro geologickou firmu ve Švédsku, kde potřebovali monitorovat doly na železnou rudu. Tam jsme museli vymyslet, jak vykompenzovat změny magnetického pole, abychom stroj nepohřbili.

HN: Co rozhoduje o tom, že na zájemce zapůsobíte a uzavřete obchod?

Máme za sebou úspěšné projekty, což ostatní lidé vidí. Překvapilo mě třeba, že nám zavolala horská služba z Aspenu z Colorada. Dostali se k nám přes naše propagační videa na internetu, takže mě potěšilo, že se na ně někdo dívá a řekne nám: "My se snažíme něco takového vyvinout a vy už to máte." Teď jsme ve fázi, kdy si vyměňujeme informace, protože hory vysoké tři tisíce metrů tady nemáme, ale oni ano a stroj se tam chová trochu jinak. Co můžeme nabídnout, je, že si stroje umějí "povídat" mezi sebou a přenášet data. V místech, kde není pokrytí signálem, je to dost důležité a je to naše silná stránka. Významné pro mě u tohoto zájemce je, že i když to nakonec třeba ani nedopadne, tak je to signál, že jsme na radaru firem a že začíná být vidět, co umíme. To je základ pro další růst.

Jinak speciálně u bezpečnostních projektů rozhoduje nejen to, že jsme schopni stroj vyrobit, ale do jaké míry umíme jeho řízení zapojit do aplikací a systémů, které klient už má. Naše konkurenční výhoda je totiž otevřenost řídicí a komunikační platformy. Takže ten dron například může být řízen, aniž by u toho byl člověk. A zase − u nás to není povoleno, ale platí, že co země, to jiná pravidla, a my se zaměřujeme i na klienty v zemích, kde to možné je.

HN: Kolik jste do firmy už investoval z vlastního?

Uf. To nemůžeme napsat, to by mě žena přizabila.

HN: Tak jinak − jaký letos čekáte obrat?

To záleží na tom, jaké zakázky se nám podaří dokončit a jaké další získat. Může to být cokoli od deseti do sto milionů korun. Letos to bude v každém případě zlomový rok. Určitě se dostaneme do plusu. Což odpovídá klasickému životnímu cyklu technologického start-upu. Říká se, že až po třech letech se firma dostává do černých čísel.

MARTIN KAFTAN (47)

◼ Spolumajitel a spoluzakladatel firmy Robodrone Industries. ◼ Vystudoval VŠE v Praze, má titul MBA z DePaul University. ◼ Manažerské zkušenosti získal v domácích pozicích v Microsoftu a ve firmě Cisco Systems. 
◼ Je ženatý, má tři děti, s nimiž se alespoň o víkendech snaží normálně žít – tedy bez dronů.

HN: Chápu správně, že začátky byly krušné?

Prošli jsme si všemi fázemi klasického technologického start-upu. Od prvního kroku, kdy máte ideu, ale nemáte produkt, přes druhou část, kdy už máte produkt, ale nemáte zákazníka, až po třetí fázi, kdy máte toto všechno, ale ještě ne pravidelné obchody. Teď jsme v kroku čtyři, kdy toto vše máme, ale firma ještě není v zisku, protože počáteční investice byly velké a dotace nebo granty žádné. Na to totiž u nás systém není vůbec zavedený.

HN: Jak to myslíte? Žiju v domnění, že start-upy jsou u nás poměrně hýčkány, ne?

Jen zpočátku. A taky je třeba rozlišovat proklamace a skutečnost. Ovšem v dalších fázích životního cyklu start-upu to přijde. Vezměte si, že banky nefungují. Ty jsou jen transakčními institucemi, které polykají poplatky. A granty a dotace fungují tak, že jejich rychlost hluboce zaostává za tím, jaká je rychlost vývoje v technologických inovacích. A hlavně neřeší firmě cash flow, je to jen jakýsi možný dáreček navíc. Druhý zádrhel je, že narazíte na ukazatele, které jako začínající firma nesplňujete. Když se přiburácí borec s excelovou tabulkou a chce vyplnit návratnost projektu, tak ta čísla nemohou nikomu, kdo začíná, vyjít. Takže mám papír za papírem s odpovědmi: nejste dostatečně inovativní, nejste dost kapitálově silní…

Na druhou stranu, já jsem za to rád, že nejsme závislí na dotacích. Protože ve finále o životaschopnosti high-tech firmy stejně rozhoduje zákazník.

HN: Strategičtí investoři nejsou správnou cestou?

Tak k tomu bych měl pár úsměvných historek. Možná je jednou napíšu do knihy mapující začátek startupového podnikání v Česku.

HN: Sem s nimi…

Obracely se na nás vlastně dva druhy investorů. Jeden typ byl: "Půjčím vám jednotky milionů a vy mi za to dáte desítky procent podílu ve firmě." Mi­lion stojí jen jeden náš největší dron. Takže to určitě ne. A další byly vysloveně kriminální živly, které se v tomto prostředí pohybují a snaží se proprat peníze. Ty nám naopak nabízely hodně. A marně.

HN: Co by tedy start-upům reálně pomohlo?

Místo neprůhledného grantového a dotačního systému by byla mnohem lepší odložená daňová povinnost na první tři čtyři roky.

HN: Na co se musí člověk připravit, když jde do start-upu, ale co ho předtím nenapadne?

Že je nutné mít tolerantního partnera. Ne každý totiž musí sdílet vaši vizi a nadšení, zvlášť když to trvá tři roky. Další věc je, že poučka říká: mít připraveny peníze na rok života. Realita je, že si tu sumu musíte vynásobit třemi. Taky je nutné si zvyknout, že komunikace s přáteli se vám smrskne na lajky na Facebooku. A poslední: člověk má představu, že ve vlastním start-upu unikne čtyřicetihodinové pracovní době, jenže obvykle to vypadá tak, že ho čeká osmdesátihodinový týden. Nicméně i tak to stojí za to. Buď budete v korporátu plnit vize někoho jiného, nebo na vlastních nohou ty svoje.

HN: Když jste začínali, tak o dronech slyšela jen hrstka nadšenců. Dnes jsou využívané až tak masivně, že se spíš čím dál více mluví o ochraně proti nim…

Ano, to je momentálně horké téma. Jsou firmy, které tvrdí, že mají systém, který umí udělat elektromagnetickou kupoli, kam se drony nedostanou. Já myslím, že to je účinné jen do jisté míry. U dronů koupených v hypermarketu, které mají jasně definované řídicí systémy, tak možná můžete řízení převzít. U těch sofistikovaných je vše jinak. Takže bych rozlišoval dvě věci: jestli se chráníte před hloupostí, nebo před útokem. Proti hlouposti a jednoduchým typům dronů ta ochrana možná je. V okamžiku, kdy hrozí útok nežádoucího dronu, tam je obrana velmi těžká.

HN: Stroj sestřelit?

To není tak jednoduché. Představte si, že letí dron nad Hradčanským náměstím. Sestřelit ho nemůžete − to by mezi všemi těmi lidmi způsobilo možná větší katastrofu, než když ho necháte letět. A řízení převzít nejde. Takže cestou je sestrojit obranné stroje, které jsou rychlejší, lépe manévrovatelné a nežádoucí dron ve vzduchu v podstatě převezmou. Dá se to řešit třeba tak, že vystřelíte něco jako síť uhlíkových vláken, do které dron v podstatě zamotáte.

HN: Takový obranář už existuje?

Jen v animacích. Vlastně bych řekl, že se čeká na první velký průšvih, a pak se to teprve začne intenzivně řešit. Rozhodně ale nechci dronem strašit. Je to stejné jako s každou jinou věcí, záleží na jejím použití. Jestli máte nůž, auto nebo dron, to vyjde nastejno, když chcete ubližovat. Pozitiva u dronů v každém případě převažují − stejně jako u těch aut.

HN: Je něco, co vás v tomto byznysu štve?

Trápí mě pravidla svázaná s licenčním řízením na vývoz strojů. Český trh je malý, takže musíte ven. Jenže nám se to už několikrát nepodařilo kvůli byrokracii. Na jednu stranu jsou otevřená stavidla pro dovoz čínských strojů a na druhou stranu jsou české firmy diskriminovány. Stát má dvojí metr. Domácí výrobce omezuje, ale běžte se projít do hypermarketu a podívat se, kolik je tam dronů z dovozu.

HN: Co to znamená, že stát omezuje?

Poptávky, které pro nás nedopadly dobře, skončily v 80 procentech na tom, že jsme zákazníkovi řekli, že jej čeká dlouhé schvalovací řízení. Chápu, kdyby šlo o vývoz stíhaček. Ale u dronů, které jsou k dispozici běžně v obchodech a na e-shopech? Ve finále je lepší než exportovat drony vyexportovat celou firmu.

HN: A to jsou zatím jen úvahy, nebo už reálný scénář?

Možná nám nic jiného nezbude. Víte, nerad bych se dožil toho, že velké zahraniční firmy dostanou od státu z mých daní pobídky a úlevy pro vstup na náš trh, kdežto my budeme omotáni pavučinou papírů, bez možnosti vyvážet. Už teď máme kluka v Hannoveru, který pečuje o německý trh. Dostali jsme se teď do tamního e-shopu s menšími drony a uvidíme. Jsou zákazníci, kteří ocení, že zaplatí nějakých 70 eur a mají základ stroje, který se vejde do batohu, a pytlíček s náhradními díly a 3D knihovnou, díky níž si sami mohou díly tisknout. Takže směřujeme nějak přirozeně ke vzniku Robodrone GmbH (německá obdoba české s. r. o., pozn. red.).

HN: Abychom nekončili tak pesimisticky − co vás naopak těší?

Jsem zvědavý, jak to teď dopadne v Plzni. Tam jsme jednak přesunuli Alianci obranného a bezpečnostního průmyslu, kterou jsme zakládali, a držíme palce centru Dronet. Vzniká tu jakýsi přirozený gravitační střed bezpilotního průmyslu v Česku. Město tomu vychází vstříc a mně se na tom líbí, že mají program, který jde od úrovně základní školy, kdy si odmalička vychovávají děti, aby měly ke dronům vztah. Vede to až do úrovně Západočeské univerzity, která letos vypíše obor bezpilotní letouny. Studenti se budou učit věci kolem materiálů, řídicích systémů nebo aplikací. Docela věřím, že to vyjde, protože podhoubí už tu je dobré.

jarvis_58da5e0c498e76914ce09827.jpeg
Dron Vrabčák má rozpětí 120 na 120 centimetrů a unese přibližně pět kilogramů.
Foto: HN – Lukáš Bíba