Na rozdíl od většiny byznysmenů neprohlašuje, že nejtěžší na podnikání je práce s lidmi. Naopak. Pavla Balouna práce s lidmi baví, je to právě jedna z věcí, které ho nabíjí a dávají mu další chuť a impulzy pro rozšiřování a posouvání firmy Banes od obyčejné garážové k velké prosperující strojírenské společnosti. Byznysmen přiznává, že motivovat lidi je složité, ale on právě rád vymýšlí, co dělat, aby zaměstnance práce bavila stejně jako jeho samého.

"Myslím si, že se v lidech vyznám. Nemám rád mechanické loutky, ale hledám pracovité lidi, kteří se chtějí učit nové věci a nejsou líní. Máme natolik specifické stroje, že stejně musíme nové zaměstnance zaučovat. Takže důležitá není až tak odbornost jako spíš šikovnost a dobrý charakter. Předělat flinka na pečlivku stojí velkou námahu a energii, naopak když je někdo pečlivý, tak stačí téhle vlastnosti jen využít," naznačuje Baloun, koho je ochoten do firmy přijmout. Při nedostatku pracovníků ve strojírenství se zdá až nemožné, že on si může vybírat. Dokonce prý má pořadník zájemců o práci ve firmě Banes, která se v Soběslavi specializuje na CNC rotační obrábění a soustružení přesných dílců a na montáže.

Samozřejmě finanční ohodnocení hraje u zájemců o práci v Banes svou roli. Dva roky po vyučení mají šikovní kluci jistotu, že si vydělají 25 tisíc korun hrubého, když se vypracují z běžné obsluhy na programování a zavádění nové výroby, mají šanci dostávat až 45 tisíc korun. Kdo je šikovný a pracovitý, má možnost dalšího růstu, nekončí na postu, na kterém začínal. Motivace je podle majitele firmy velice důležitá. Ale nejen ta na výplatní pásce. "Všechny lidi do firmy si vybírám sám, mám to rád," přiznává Baloun, že všech více než 100 zaměstnanců dobře zná. Při procházce firmou není výjimkou, že ho většina lidí oslovuje křestním jménem. Poznají se tak ti, kteří v podniku dělají minimálně pět let, nejsou flákači a mají k práci i firmě vztah. "Takovým obvykle nabízím tykání," vysvětluje přátelskou atmosféru v dílnách i v kancelářích podnikatel.

Firma hrou

Jako vlastník firmy a jako fanda do komunikace a mezilidských vztahů si vybral ve firmě to nejvhodnější působení, šéfuje výrobě. To, čemu se jiní vyhýbají, dohadování s lidmi v dílnách, on bere jako výzvu i radost zároveň. "Já se také nechci dohadovat, já lidi motivuji, proto třeba vymýšlím soutěže a podobné věci," uvádí podnikatel, který si vypracoval osobitý způsob vedení firmy. Například když někdo vyrobí zmetky, tak si jede celou dodávku k odběrateli přeměřit. Na vlastní kůži si vyzkouší, jak je nepříjemné být u klienta za toho "blbce", který vyrobil chybné produkty. "Je v šoku, že mu někdo jiný než já řekne, že to zkazil. Vyjde mě to dráž, protože mu platím veškeré výlohy, ale je skoro stoprocentní jistota, že podruhé už tam nechce jet a být za hlupáka, takže si pěkně pohlídá, aby nedělal zmetky," poodhaluje své metody řízení pětapadesátiletý byznysmen.

Letos například vymyslel vnitropodnikovou soutěž na získávání nových klientů. Prý taková sranda, která ale měla neuvěřitelné výsledky. V zasedací místnosti visí mapa světa a zapíchnuté vlaječky v jednotlivých zemích ukazují, kam všude Banes vyváží. Exportuje 30 procent své produkce, především do Evropy - Německa a Švýcarska. Žluté vlaječky se nedaly přehlédnout, hlavně v Česku a na Slovensku znázorňovaly nové zakázky. Cena pro toho nejšikovnějšího, který letos získal nejvíce zakázek, nebyla vyhlášena univerzální, ale pro každého individuální. Takže třeba chovatel koček měl slíbeného výstavního kocoura, čerstvý otec a fanda cyklistiky zase vozík pro dítě za kolo, naopak rekreační cyklista elektrokolo a podobně.

Do budoucna budou mít ve firmě Banes i podnikové byty. Majitel fabriky plánuje v centru Soběslavi rekonstruovat celý dům. Veškerá jeho opatření, aby se lidem ve firmě dobře dělalo, totiž někdy ztroskotají na ženách. Hlavně mladí kluci odcházejí za svými partnerkami. "Až budeme mít byty, tak mladým klukům nabídneme dobrou práci a s bytem i katalog místních nevěst," směje se podnikatel.

Banes

- Firma sídlí v Soběslavi a zaměřuje se na přesnou strojírenskou výrobu pro firmy z automobilového, elektrotechnického, zbrojního průmyslu i mnoha dalších odvětví.
- V roce 1993 společnost založil Pavel Baloun, který je v současné době většinovým vlastníkem.
- Zaměstnává 118 lidí, loni obrat dosáhl 165 milionů korun. Letos vzroste o 20 procent.
- Export míří především do Evropy, hlavně do Německa, Švýcarska, Francie, na Slovensko. Celkově představuje 30 procent produkce.
- Loni se firma přestěhovala do nového areálu, kde letos v létě otevře další dvě haly. Celková investice do budov i strojního vybavení činila 570 milionů korun.

Mimochodem jeho vztah s Centrem odborné přípravy v blízkém Sezimově Ústí by mohl sloužit za příklad, jak získávat absolventy škol. Jen ti šikovní z učiliště či střední školy chodí do firmy na praxi a ti nejšikovnější dostanou po škole i zaměstnání. "Teď dokonce s vedením školy plánuji exkurze pro rodiče žáků osmých a devátých tříd základních škol. Aby v praxi viděli, že ve strojírenských firmách už nedělají lidé v umaštěných montérkách monotónní práci," uvádí majitel fabriky plné nových číslicově řízených strojů. Cena jedné mašiny se pohybuje od dvou do osmi milionů korun. Baloun si totiž zakládá na přesných japonských strojích, které nejsou právě laciné.

Když ovšem začínal, kupoval mašiny z druhé ruky. Maminka mu půjčila 80 tisíc korun, aby si mohl vybavit pronajatou garáž na statku v Roudné u Soběslavi. Podnikat šel v roce 1993, jak tvrdí, z mladické nerozvážnosti. Nelíbilo se mu, že Lada Soběslav vyrábějící pletací a tkalcovské stroje se chce vrátit k původní výrobě šicích strojů.

"Mně to připadalo neperspektivní a rozhodl jsem se, že se na tom nebudu podílet. Založím si vlastní firmu a budu si dělat podle svého. Bláhově jsem si myslel, že v zahraničí řeknou, to jsme rádi, tady máš zakázky," vzpomíná absolvent ČVUT v Praze. Ale hned na začátku poznal, že realita je jiná. Získával maximálně tak zámečnické práce v okolí a pak frézoval, soustružil, všechno sám. "Byla to taková bída s nouzí," charakterizuje své podnikání na začátku 90. let. Zlom nastal, až když přesvědčil německou firmu, že pro ni bude dělat montáže. Prokázal velkou dávku odvahy, drzosti a výmluvnosti.

"Přiznal jsem jim, že jsme začínající firma, ale navymýšlel jsem si, že máme lidi i prostory. Kdybych tehdy nelhal, tak jsem neměl práci," vzpomíná, jak honem na statku zabral jídelnu, aby mohl ukázat budoucí montovnu. Kdyby vzal budoucí německé partnery do garáže, která mu sloužila za dílnu, tak se mohl se zakázkou rozloučit.

"Na statku byla tehdy líheň budoucích podnikatelů a ty jsem přesvědčil, že zaberu jídelnu jen na chvíli. Nakonec museli jíst v šatně, protože jsem toho Němce, ani nevím jak, přesvědčil a on nám tu práci dal," naznačuje Baloun, jak dobré přesvědčovací a komunikační schopnosti má. Použil je, i když "ukecával" ženy ze soběslavské Lady, aby k němu šly dělat. Ale protože prý věděly, že nelže, jedná férově, změnily jistotu za nejistotu, a dokonce kvůli práci u Balouna začaly dojíždět.

Stejně úspěšný podnikatel byl, když lanařil perspektivního technologa. "Ptal se mě, kolik mám CNC strojů. Přiznal jsem, že ani jeden, ale slíbil jsem mu, že do tří let jich budu mít ve firmě celý les," vypráví majitel fabriky s padesátkou číslicově řízených mašin. "Podstatné je, že člověk musí věřit sám sobě, a pak přesvědčí i druhé," dodává, že práce pro německou firmu byla dobrou školou. "Byl jsem v Německu šest týdnů na školení. Z Lady jsem byl zvyklý, že na vše byla spousta lidí, tam to mělo jiný cvrkot a lidí minimum. Každý věděl, co má dělat, za co zodpovídá. Okoukal jsem tam, jak se to má dělat, jak má firma fungovat."

Největší škůdce podnikání je stát

Po 10 letech Lada v Soběslavi zkrachovala a Baloun si koupil několik volných dílen. Z 500 metrů čtverečních na statku v Roudné si polepšil na 3,5 tisíce metrů. Po dalších deseti letech postavil v soběslavské průmyslové zóně nový areál. Loni kolaudoval první halu a letos v létě otevře další dvě. Koupil dva hektary, zastavěná je polovina. Výstavba včetně strojního vybavení stála podnikatele 570 milionů korun. Do dílen v bývalé Ladě soustředí frézování a dokončovací práce, do nového areálu soustružení. "Plánek nové fabriky jsem si nakreslil jednou doma, když jsem čekal na oběd. Projektant z toho vycházel, takže je to podle mých představ. Z jedné strany navezeme materiál a z druhé vypadnou udělané dílce. Nikde se to nezdrží, nevrací," říká a zapomíná dodat, že i zvenku jde o moderní, architektonicky zdařilou fabriku.

Na její pořízení Baloun nepožádal o dotaci, stejně třeba ani nečerpá finanční pobídky na mladé lidi, které zaměstnává hned po škole. Usmívá se tomu, jak na něj někteří až křičí, že je hloupý, když odmítá dotace, ale on se nenechá zviklat. A důvod? "Dotace kazí charakter. Buď ta firma na to má, nebo ne. Můj tatínek říkával: Lehce nabyl, lehce pozbyl. Když vás něco stojí úsilí, námahu, přemýšlení, daleko víc si toho vážíte, máte k tomu jiný vztah," míní podnikatel, který celou firmu Banes s více než 160milionovým obratem vybudoval bez dotací a stejně chce podnikat i dál. "Největší škůdce podnikání je stát. Nebojím se konkurence, krize, ničeho, jenom úředníků, kteří všechno mohou zkazit," vzpomíná byznysmen, jak za socialismu dostala Lada příslib nákupu nových strojů, když podstrčili příslušnému úředníkovi vědro borůvek. "Dnes kdybych přinesl kýbl borůvek, tak se nám vysmějí. S dotacemi je to stejné jako za socialismu, ale je mnohem větší korupce."

Pavel Baloun je perfekcionista nabitý pozitivní energií, který podniká pro radost. Má totiž rád změnu, neustále vymýšlí nové nápady, a proto kolem sebe soustřeďuje stejně orientované lidi, kteří jeho vize rádi uskutečňují. Dokáže své okolí přesvědčit a strhnout slovem i vlastním příkladem. "Mám rád změnu, něco budovat a tvořit, mám rád výzvy. Zbláznil bych se, kdybych byl třeba úředníkem," dodává ke své charakteristice muž, jenž o sobě tvrdí, že je stará škola. Četl Foglara a indiánky, od té doby je přesvědčený, že těmi správnými hodnotami jsou spravedlnost a etika. O svých zaměstnancích prohlašuje, že on i oni jsou na jedné lodi.

"Když dělají dobře a kvalitně, tak dostaneme peníze od odběratele a já je pak mohu rozdělit mezi lidi. Pro mě jsou peníze v podnikání vedlejší produkt. Stejně všechno utratím ve firmě, ani by mě nebavilo utrácet peníze pro sebe," tvrdí byznysmen, který se vymyká vžitým představám o podnikatelích. Je doslova tahounem firmy, z něhož pramení veškeré vize, nápady i tlak na lidi.

Nejen se zaměstnanci a klienty, ale i s konkurenty má přátelské vztahy. Nemá problém půjčit konkurenci třeba materiál, kdykoli pomoct, když to potřebuje. "Česko je malé, všichni se ve strojírenství známe. Kdybych se choval podrazácky, tak další zakázky neuzavřu. Když chcete dělat byznys dlouhodobě, musíte se chovat fér. Nikdy jsem nevzal žádný kšeft Čechovi," tvrdí podnikatel s tím, že důležité je mít cíl a být pracovitý. "Musí vás ta práce bavit a musíte o tom přesvědčit i lidi. Jinak podnikání není žádná věda. Dělá se z toho velká záležitost, ale to je hloupost, je to v podstatě zábava," míní Pavel Baloun.