Dvanáct rad, jak podnikat s rodinou a nerozhádat se

1. Vládněte, ale naslouchejte

Starší generace zástupců rodinných firem, kteří se zapojili do ankety HN, se vesměs shodla na autoritativním způsobu řízení. Třiaosmdesátiletý Vladimír Feix si podnikání s rodinou, kde rozhoduje více hlav, ani neumí představit. "Prosazuji pravidla, řád a disciplínu. Ve firmě stále tahám za nitky a držím si své právo veta," říká majitel Českého porcelánu v Dubí.

Obdobný přístup popisuje i Roman Blanář, majitel a zakladatel společnosti Blanář nábytek. "Rodiče mi v dětství vštěpovali, že nejstarší syn se musí umět postarat i o širší rodinu. Tím jsem byl neoficiálně pasován do role vůdce. Nezastírám, že máme ve firmě pracovní neshody, které mají mnohdy i velmi emotivní průběh. Když se nemůžeme dohodnout, využívám svého práva veta a ostatní to respektují," popisuje Blanář.

Do konfliktu s otcem nešli ani synové Jana Kanzelsbergera, který rozjel síť proslulých knihkupectví. "Jsem autoritativní povaha, nepřipouštěl jsem žádné velké úlety a diskuse. Ve firmě by měla být jedna hlava, jeden směr. Jednotné vedení je lepší než nějaká ro­dinná rada," radí Jan Kanzelsberger starší. A doplňuje: "Člověk ale nesmí být despota, myslet si, že snědl Šalamouna. Musíte taky umět říct, že potřebujete poradit, a vtáhnout do rozhodování ostatní."

Autoritativnímu přístupu oponuje Jiří Vávra z Vavi, společnosti, která šije košile. "Rodiče nás se sestrou začlenili do rozhodování už v dětství. Vzpomínám, jak nás na začátku 90. let usadili ke kulatému stolu v kuchyni a zajímali se, co si myslíme o nápadu na společné podnikání. Na principu vzájemného dialogu fungujeme dodnes, právo veta u nás ve firmě nikdo nemá," vypráví.

2. Zapojte i své nezletilé děti

V rodinné firmě nastávají nečekané situace, kdy musí přiložit ruku k dílu všichni, i nezletilé děti. O historku se podělila Jaroslava Valová, zakladatelka společnosti Siko: "Když nebylo možné zajistit obsluhu prodejny vždy jen synem Tomášem nebo mnou, vypomáhali i jiní členové rodiny. Příležitostně třeba dospělá neteř s tehdy ještě nezletilou dcerou Janou. Jednou do prodejny přišly dvě zákaznice, které se při prohlídce zboží začaly Jany vyptávat, kolik jí je let. Když jim pyšně odpověděla, že čtrnáct, představily se jako sociální pracovnice s tím, že práce dětí je v Česku zakázána," popisuje Valová. Situace se naštěstí vysvětlila. Jana nebyla stálou pracovnicí, ale jen do problematiky zasvěcenou teenagerkou.

Stejně tak děti manželů Vávrových se odmalička pohybovaly v prostředí dílny, kde matce pomáhaly natahovat látky na střih. "S tátou jsme zase postavili obě naše dílny," popisuje Jiří Vávra z Vavi.

3. Dovolte dětem nabrat zkušenosti jinde

"Z vlastní zkušenosti vím, že tlačit člena rodiny do pozice, pro kterou nemá předpoklady, je omyl. Naopak vytěžte jeho schopnosti a dejte mu prostor k jejich rozvinutí. Není ani na škodu, když bude nejprve sbírat zkušenosti jinde," radí výrobce nábytku Roman Blanář. Vladimíra Feixe z Českého porcelánu nejdříve trochu mrzelo, že si jeho dva synové vybrali jinou kariéru než práci v porcelánce, ale poté, co fabriku zprivatizoval, se k němu nakonec připojili. "Netlačil jsem je do společného byznysu, ale když se vyjádřili kladně, chtěl jsem, aby si dodělali vzdělání v oblasti keramické výroby," vzpomíná Feix.