Otevřená mzdová politika by měla zvýšit transparentnost, upozornit na nespravedlnosti v ohodnocování a v důsledku zvýšit angažovanost zaměstnanců. Firem, kde jsou mzdy veřejné nebo kde se sami zaměstnanci podílejí na rozhodování o jejich výši, je však v Česku zatím poskrovnu. Řada z nich navíc při zavádění větší svobody a otevřenosti do finančního ohodnocení narazila na odpor zaměstnanců a nakonec od této myšlenky ustoupila.

Své finanční toky obvykle rozkrývají firmy, které se snaží dát zaměstnancům více svobody a přenést na ně větší zodpovědnost. Jejich cílem je, aby veškeré procesy ve společnosti byly transparentní a řízení decentralizované. Těmito principy se řídí mimo jiné i v oblasti financí a mzdové politiky.

"Veškeré ekonomické záležitosti zveřejňujeme ve společných sdílených složkách. Každý zaměstnanec vidí do účetnictví firmy a může si snadno zjistit mzdu kohokoliv z kolegů. Přijde mi naprosto přirozené, že peníze ve firmě nejsou žádným tajemstvím," říká majitel komunikační agentury Lemonade Michael Wagner. Otevřená mzdová politika ve firmě funguje už od jejího založení v roce 2007. "Za celou tu dobu jsem se nesetkal s tím, že by si někdo stěžoval, že je jeho mzda v rámci firmy veřejná, ani že by se domáhal jejího zvýšení, protože kolega bere víc," líčí Wagner.

Důležité podle něj ale je, aby sdílení těchto údajů brali zaměstnanci jako přirozenost. "Pokud přijdete do firmy a začnete zavádět principy svobodné firmy pomocí různých procesů a nařízení, jak se mají všichni chovat, tak to nemůže fungovat. Musí to být přirozenou součástí firemní kultury," upozorňuje Wagner.

Peníze jsou intimní záležitost

Mzdy svých kolegů znají i zaměstnanci internetové skupiny Etnetera. Už dva roky mohou na vyžádání zjistit, kolik berou ostatní ve firmě. "Před zavedením této politiky jsem se obával úniku interních dat, vzniku sociálního napětí mezi zaměstnanci i částečné ztráty soukromí. Mzda je intimní záležitostí každého z nás a její sdílení může přinést určitý diskomfort. Teď to vnímám tak, že si její výši sdílíme de facto pouze napříč týmem, a na to jsem si už zvykl. Možná i díky tomu jsou naše příjmy v podstatě vyrovnány," sdílí své zkušenosti account manažer Etnetery Josef Sojka.

Buďte v obraze

Staňte se naším fanouškem na Facebooku a neunikne Vám žádná novinka na portále ProByznys.info

Velká část zaměstnanců internetové skupiny se však i přesto, že tuto možnost má, o peníze kolegů vůbec nezajímá. "Nepídím se po tom, kolik bere můj kolega, i když vím, že pomocí dvou kliknutí myší tuhle informaci můžu zjistit. Je to informace, která mě žádným způsobem neobohacuje, proto se o ni nezajímám," říká programátor Filip Řezníček.

Na konci každého roku si také zaměstnanci v Etneteře rozdělují sami mezi sebou odměny z části zisku skupiny. "Samotná obhajoba v rámci procesu dělení může být pro někoho psychicky náročnější. Je založena na sebevědomí a schopnosti prodat své úspěchy. Ve výsledku ale může vedoucí týmu provádět jisté korekce, pokud jsou třeba," popisuje account manažer Sojka.

Podobně se rozhodla dělit odměny i výzkumná agentura STEM/MARK. "Hledali jsme cestu, jak dát zaměstnancům větší rozhodovací pravomoci a možnost více se podílet na řízení firmy. Každému týmu jsme proto umožnili, aby si jeho členové sami rozdělili vánoční nebo čtvrtletní odměny. Bylo to dobrovolné, ale mile nás překvapilo, že se do toho zapojili téměř všichni. Kvůli nedávné reorganizaci jsme tuto možnost při posledním rozdělování odměn nevyužili, ale chceme se k tomu vrátit," uvádí ředitel agentury Jan Tuček.

Češi nevědí, o jak velkou mzdu si říct

STEM/MARK zvažoval i zavedení otevřené mzdové politiky, ale narazil na odpor pracovníků. Jelikož jde o výzkumnou agenturu, udělala si průzkum mezi zaměstnanci, jestli by byl o tuto novinku zájem. "Dopadlo to tak, že půlka byla pro a půlka proti. Rozhodli jsme se tedy, že přesvědčovat polovinu firmy nemá cenu. Nepovedlo se to podle mě proto, že česká společnost na to ještě není zralá. Naši zaměstnanci se děsili, že se kolegové dozvědí, že berou dvakrát tolik nebo že dostávají o pět tisíc víc za stejnou práci," popisuje Tuček.

Podobnou zkušenost zažil i Daniel Hastík, zakladatel společnosti Futurelytics, která se zabývá analýzou dat. Rozhodl se v rámci firmy otevřít všechny finanční toky a zveřejnit i výše mezd. "Věřil jsem, že to přinese větší loajalitu zaměstnanců a zvýší to tah na branku. Časem se ale ukázalo, že to nemá efekt, který jsem očekával. Zjistil jsem, že většina lidí mzdy ostatních znát nechce," vypráví Hastík. Podobně jako Tuček je přesvědčen, že Češi zatím na otevřenou mzdovou politiku nejsou připraveni. Panuje mezi nimi podle něj často závist a mají strach o své soukromí.

Navíc mnohdy vůbec nevědí, o jak velkou mzdu si mají říct. "Dali jsme svým zaměstnancům možnost, aby se sami rozhodli, kolik chtějí brát peněz, a ukázalo se, že absolutně netuší, o jakou částku žádat. Chtěli jsme jim poskytnout větší svobodu a přenést na ně větší zodpovědnost, ale nepodařilo se to," říká Hastík.

O něco lepší zkušenosti s tímto přístupem mají společnosti Symbio a OpenOne. Kreativní internetová agentura Symbio se už dlouhodobě snaží maximálně respektovat představy svých zaměstnanců o mzdě. "Samozřejmě se může stát, že je požadavek nereálný, ale v takovém případě pro nás spolupráce nemá vůbec smysl," vysvětluje spolumajitel agentury Libor Šimon.

Podobnou mzdovou politiku má i firma OpenOne, která dodává softwarová řešení a poskytuje konzultační služby pro call centra a kontaktní centra. Každý zaměstnanec si na začátku roku mohl určit, jaký fixní příjem letos potřebuje vzhledem ke své životní situaci. "Tři lidé z týmu řekli, že jim stačí to, co mají. Ostatní měli potřebu zvýšení, které v součtu dělá asi dvacet procent oproti základním mzdám v minulosti," popisuje předseda představenstva Michal Beránek. Podobně jako řada podnikatelů ve svobodných firmách nemá pro tento krok žádná logická zdůvodnění ani zhodnocení dopadů. "Prostě jsme cítili, že je to tak správné, a tak jsme to udělali," uzavírá.