Lustry ze severočeského Šenova míří do celého světa. Zdobí hotely v Asii i USA

Jaroslav Slanina pracuje jako sklář už přes 40 let. V Preciose je společně s ním zaměstnán i jeho syn Jan. Ručně vyráběné lustry v téže firmě v Kamenickém Šenově na Českolipsku navrhuje další rodinné duo - Jaroslav Bejvl a Jaroslav Bejvl mladší.

Předávání rodinné tradice dává naději, že sklářství v Čechách není mrtvé. Firma, v níž pracují, očekává letos obrat kolem miliardy korun.

Ačkoli krize v letech 2009 a 2010 sklářství velmi poznamenala a počet pracovních míst v oboru klesl ze 30 tisíc na necelých 20 tisíc, nyní jede výroba tradičního českého skla dál. Především proto, že velká část produkce směřuje do zahraničí. Tedy alespoň v případě lustrů z Preciosy.

"Více než devadesát procent našich výrobků míří k zahraničním zákazníkům. Nejčastěji na Blízký a Dálný východ, do Ruska či USA," říká vedoucí marketingu společnosti Preciosa Eva Suchá. Svítidla z malého severočeského městečka tak zdobí hotely v Abú Dhabi, Jihoafrické republice, Číně či Rusku.

Lustry visí všude po světě

"Je jen málo vyspělých zemí, kde by nevisely naše lustry. Největší potenciál ale vidíme v Asii a hodně spoléháme i na Rusko a Spojené státy. Tam jsme nyní rozšířili spolupráci v Dallasu." V Česku lze najít lustry z Šenova třeba na Pražském hradě nebo v hotelích Buddha Bar. Více než 60 procent vyrobených lustrů jde do veřejných prostor, ostatní do soukromých rezidencí.

Výroba lustrů v Preciose zaměstnává na 600 lidí hlavně z blízkého okolí. Za prací sem ale dojíždějí i lidé z Liberce či Turnova. V Šenově se rodí kompletní svítidla pod jednou střechou - od designování, tvorby skleněných součástí až po nejmenší kovový úchyt.

fotogalerie: Preciosa

Ve slévárně udusávají dělníci za silného hluku pískovcovou hmotu, čímž získají formu na odlévání kovových konstrukcí svítidel. Firma má i vlastní pasírnu, místo pro finální montáž a brusírnu. Podle zaměstnanců Preciosy je na každém kousku broušeného skla vidět rukopis tvůrce, který dokážou rozeznat. Rychlost a zručnost, s níž brusiči a kuliči na bruskách vytvářejí náročné zdobení, je až neuvěřitelná.

Každý kus je originál

Srdce továrny tvoří huť. V ní pracuje v jednu chvíli na 30 sklářů. I když venku mrzne, všichni jsou nalehko. Každá z pecí je totiž rozpálená na 1000 až 1500 stupňů Celsia. Z vyfukovaných a současně ochlazovaných kousků skla stoupá pára. Zaměstnanci se osvěžují nealkoholickým pivem. Doplňování tekutin a minerálů je při takové práci důležité. V rohu hutě proto stojí sud s tímto oblíbeným mokem.

Někteří ze sklářů přenášejí již vyfouknuté tvary na chladicí pás, jiní přidržují vědra se studenou vodou, díky níž se udržuje ideální teplota vyfoukávané skleněné součásti lustru. Všechny tyto kousky vypadají na první pohled stejně, každý z nich je ale originál a mistrovské dílo. Foukači jsou také ve firmě elitou.

Cena jednoho lustru z ručně vyráběného skla začíná na 10 tisících, vyšplhat se ale může až na miliony korun. Přesto jsou platy sklářů obecně nízké, často jen kolem 10 tisíc korun. Zkušený foukač si ale každý měsíc odnáší domů nadprůměrnou mzdu (přes 24 tisíc korun). Kvalitních sklářů totiž ubývá. V České republice je jen několik málo škol, z nichž vyučení skláři vycházejí. Zájem o řemeslo upadá.

V růžovou budoucnost oboru příliš nevěří ani Jaroslav Slanina. "Náklady na výrobu jsou vysoké, zdražuje plyn i elektřina. Navíc je málo lidí. Nikdo se nechce učit řemeslo a školy snad ani nejsou," říká. "Můj syn už své dítě na sklářství asi nedá. Práce je to krásná, ale tvrdá. I tak ale osobně považuji za štěstí, že jsem se jí věnoval celý život," dodává

• Diskuse
• Celkem 7 příspěvků