U posledních sedmi naplánovaných koncertů Stanislava Wabiho Daňka je na písničkářových webových stránkách napsáno slovo "zrušeno". Zní to jako běžné provozní oznámení. V kontextu čerstvé zprávy o Daňkově úmrtí se však ono slovo stává přízrakem.

Daněk letos v červenci nezrušil koncerty kvůli běžné chorobě či neplánované cestě na dovolenou k moři. Těžká nemoc mu nedovolila hrát. A ve čtvrtek odjel definitivně. Na "věčnej vandr".

"Pro celé trampské hnutí je to nenahraditelná ztráta, Wabi byl jedinečná postava, která nám bude moc chybět. Na příštím ročníku Porty si určitě jeho památku připomeneme," řekl jeden z pořadatelů festivalu Porta Jiří Vondráček.

Autor a původní interpret neoficiální trampské hymny Rosa na kolejích Wabi Daněk zemřel po dlouhé nemoci ve věku 70 let. Informovala o tom rodina zemřelého. Podrobnosti ale sdělovat nebude.

Wabi Daněk delší dobu bojoval se zdravotními problémy. Kromě koncertů, které byl nucen kvůli zhoršujícímu se stavu v létě zrušit, odvolal i vystoupení na festivalu Benátská!. "Chodil jsem za ním a poslední dny na tom byl opravdu špatně," řekl Daňkův spoluhráč z projektu Ďáblovo stádo David Landštof.

Právě Landštof stál v tomto desetiletí jako producent i hudebník za výjimečnou Daňkovou proměnou. Sestavil pro něho kapelu Ďáblovo stádo a společně vydali dvě natolik silná alba, že se vyrovnají písničkářovu debutu z roku 1984 nazvanému podle jeho nejslavnější písně Rosa na kolejích.

Desky Rosa na kolejích se dodnes prodalo přes 300 tisíc kusů, převážná část ještě za minulého režimu.

Tehdy to ale neznamenalo, že by Wabi Daněk skoro ze dne na den zbohatl. "Když mi tenkrát v Supraphonu nabízeli exkluzivní smlouvu, říkali: To ani Gott nemá, jedno procento! Vyvorávali se mnou," vzpomínal před třemi lety v Hospodářských novinách.

S Ďáblovým stádem ale zase on vyoral na české hudební scéně obdobně hlubokou brázdu, jakou Johnny Cash na té světové předsmrtnými nahrávkami ze série American Recordings, které produkoval Rick Rubin.

Přitom obdobně jako Cash s Rubinem nahrával Daněk s Ďáblovým stádem převzatý repertoár. Daněk ho však s kapelou interpretoval tak nezaměnitelně autorsky, že třeba i hostující výtečné zpěvačky Radůza či Aneta Langerová mu tvořily jen vokální špalír.

Daněk ale po většinu kariéry koncertoval sám nebo v duu s kytaristou Milošem Dvořáčkem. Ještě v nedávných letech hrál sto koncertů ročně a posluchači po něm chtěli především staré písně ze sedmdesátých a osmdesátých let. "Musím lidi trochu přinutit, abych zahrál novinku," říkal před třemi roky autor více než dvou set písniček.

Byly to však především ty staré Daňkovy písně, které zlidověly, a mezi nimi na čelných místech především dvanáct songů ze zpěvákova prvního alba.

O titulní písni, Rose na kolejích, kterou napsal roku 1974, tvrdil, že vlastně vznikla na objednávku pro kapelu.

"Ale byl to také starý dluh, který jsem nosil strašně dlouho v hlavě. Věděl jsem první verš: Tak jako jazyk naráží na vykotlaný zub – to totiž byla věta z projevu indiánského náčelníka, když mluvil v Bílém domě o porušování práv amerických indiánů," řekl Daněk před pětatřiceti lety.

První písně napsal Wabi Daněk z kraje sedmdesátých let, kdy hrál se skupinou Plížáci ze Sokolova. Od roku 1974 pak působil v kapele Rosa z tehdejšího Gottwaldova, dnešního Zlína. Než roku 1984 vydal svůj debut, získal na festivalu country, folku a trampské hudby Porta dvě interpretační a tři autorské ceny. Za přínos žánru pak obdržel nejvyšší Zlatou Portu.

Jakoby navzdory dnešnímu pohledu na Daňkovu pozici jednoho z nejpodstatnějších českých písničkářů mohla jeho hudební kariéra tehdy klidně skončit. Přece jen to byla čistě "zájmová umělecká činnost" hudebního amatéra, který se živil jako řidič sanitky. A tak písně psal především kolem roku 1970 a následně polevil.

Pak ovšem přišel zlom. Když roku 1979 přijel Daněk na Portu jako pouhý divák, neplánovaně vystoupil na vedlejší scéně a publikum s ním sborově zpívalo Rosu na kolejích. To do něho nalilo živou vodu a v následujících dvou letech napsal většinu písní na svou první desku. Těch, které mají dnes ikonickou povahu.

Za úspěchem a respektem však nestojí pouze přesvědčivost písní samotných. Ty jsou neoddělitelně spojeny s Daňkovou mužnou interpretací. V jeho klidném, nijak technicky výjimečném hlase bylo vždy přítomno burcující charisma. Jako by Daněk ke svému publiku promlouval shora coby záchytný bod, pevná autorita.

Jedno z posledních vystoupení Wabi Daněk odehrál letos v květnu se skupinou Spirituál kvintet na koncertu v Tipsport areně na pražském Výstavišti, kde kapela oslavila 80. narozeniny svého zakladatele Jiřího Tichoty.

"V té době asi už nebyl v pořádku, ale vůbec to nebylo vidět na jeho chování. Přišel, byl skromný jako vždycky a zpíval krásně jako vždycky," uvedl Tichota. "Budu na něj vždycky vzpomínat jako na člověka, který byl skutečný formát. Na rozdíl od lidí, kteří si musejí velikost dodávat svým chováním, se on choval vždycky jako prostý obyčejný člověk," dodal.

"Měl jsem ho velice rád, protože jsem s ním strávil pár velice vzácných dnů. Několikrát jsme společně byli na zájezdě v Americe, kde jsme vystupovali na českém country festivalu. Mimoto jsem s ním zažil mnohokrát všelijaké skotačiny a veselice, například když jsme s kapelou v Mánesu pořádali mikulášské zábavy," vzpomínal na svého kolegu výtvarník a jeden z průkopníků české country music Jan Vyčítal.

Uznávaný hudební kritik Jiří Černý označil Wabiho Daňka za výborného melodika, textaře a přirozeného zpěváka. "Myslím, že byl vedle Honzy Nedvěda nejvýraznější postavou nové vlny trampské písně a lze ho považovat i za folkového písničkáře. Jeho první album patří k nejlepším debutům v české populární hudbě," řekl Černý.

Wabi Daněk oslavil sedmdesátiny letos 30. ledna. Zlínský rodák je pro mnohé ikonou českého trampského hnutí. Kromě "Rosy" kytaristu a skladatele Daňka proslavily desítky dalších písní, například Píseň, co mě učil listopad, Nevadí, Fram či Hudsonské šífy.

Daněk hrál mimo jiné i pro krajany v Austrálii, v USA a Kanadě a v roce 2012 na pražském koncertě americké legendy country hudby Krise Kristoffersona, ke kterému ho mnozí příznivci přirovnávají.