Největší český řetězec outdoorových prodejen Hudy Sport podpořil loni na tři desítky dobročinných projektů. Celkovou částku firma nezveřejňuje, ale například dětem v SOS dětských vesničkách věnovala oblečení za 700 tisíc korun. Vedle dětských domovů přispěl Hudy Sport také Centru Paraple, Sportovnímu klubu vozíčkářů Praha a sponzoroval i několik běžeckých závodů a cestovatelských festivalů.

Navzdory těmto aktivitám se ale letos v únoru Hudy Sport stal terčem kritiky neziskových organizací kvůli pracovním podmínkám v továrně svého dodavatele v Barmě. Podle zprávy nizozemské organizace Somo tam dělníci pracují v nebezpečném prostředí za velmi nízké mzdy, jsou nuceni k přesčasům a nemají dostatek pitné vody. Hudy Sport namítá, že jeho dodavatel získal certifikát nadace Fair Wear Foundation, který se uděluje jen při dodržování odpovídajících pracovních standardů. Podle nizozemských výzkumníků ale továrna tyto standardy nedodržuje.

Charita, nebo udržitelné podnikání?

Případ Hudy Sportu ukazuje, že samotná filantropie už nestačí. Společnosti se proto stále častěji věnují i otázkám udržitelného podnikání, mezi něž patří i transparentní vztahy s dodavateli a pravidla, která musí tito výrobci dodržovat.

Velké korporace si začaly uvědomovat, že mají odpovědnost za celý výrobní proces, i když nevlastní továrny, kde se jejich zboží produkuje.

"V České republice chápou podniky svou společenskou odpovědnost spíše v sociální oblasti a v rovině dobročinnosti, filantropie a podobně. Když se ale podíváte do zahraničí, tak se CSR posunuje směrem k udržitelnému podnikání," říká Lenka Neuvirtová z poradenské společnosti Deloitte.