Nejdřív tě ignorují, pak se ti smějí, pak s tebou bojují a pak vyhraješ. Známý motivační citát, připisovaný Mahátmovi Gándhímu (který ho však nikdy neřekl), se docela hodí na Donalda Trumpa. Ten ho ostatně sám zmínil v jednom ze svých tweetů v průběhu prezidentské kampaně. Příští týden to bude přesně rok, co americké volby vyhrál.
On má ten citát docela univerzální platnost, takže ho mimochodem použili i Trumpovi soupeři Hillary Clintonová či Bernie Sanders. Hodí se i na Andreje Babiše, který spektakulárním způsobem vyhrál české volby. Kdo ho v roce 2011, když oznámil úmysl vstoupit do politiky, bral vážně? Nikdo. Většina lidí ho v té době ani neznala. Babiš si poctivě prošel všemi třemi fázemi a dnes tu stojí jako vítěz.
Jeho největším úspěchem je to, že získal protestní hlasy nespokojených, protisystémových voličů, a to navzdory tomu, že jeho strana byla poslední čtyři roky ve vládě a že většinu té doby byl na jednom z nejdůležitějších politických postů sám Babiš. To je skutečný majstrštyk, daný na jedné straně bezchybnou, perfektně provedenou kampaní a na druhé straně břídilstvím koaličních partnerů, zejména ČSSD.
Babišovi pomohl paradoxně i Antibabiš, to reálně neexistující, a tedy neefektivní monstrum, které stvořili Babišovi oponenti. Někteří proto, že se Babiše opravdu obávají, a jiní proto, že z Antibabiše udělali součást svého byznysplánu. Dopadlo to tak, jak to dopadlo.
I zde je paralela s Trumpem. Jeho skutečným soupeřem nebyla Hillary Clintonová, pro mnohé Američany nepřijatelná součást zdiskreditovaného washingtonského establishmentu, ale imaginární Antitrump. Jenže ten nekandidoval. Efekt to mělo jediný: Trumpovy příznivce Antitrump sešikoval, zatímco jeho odpůrce dostatečně nemotivoval.
Babiš neměl v českých volbách reálného soupeře a Antibabiš mu pomohl, protože imaginární soupeř vás legitimizuje, ale přitom neohrožuje. První dvě fáze údajného Gándhího citátu jsou v pořádku. Když někoho ignorujete nebo se mu vysmíváte, znamená to, že mu nepřikládáte důležitost. Nebo ne dostatečnou. Ale jakmile s ním začnete opravdu bojovat, a přitom nenabídnete protikandidáta, je nevyhnutelné, že přijde fáze čtvrtá, tedy vítězství.
Babiš je opravdu česká verze Trumpa, nikoliv prezident Zeman, byť ten se sám o tuto paralelu v gratulaci americkému prezidentovi už před rokem přihlásil. Jistě, mezi Trumpem a Babišem jsou rozdíly, například oba mají jiné kostlivce ve skříni (pletky s ženami versus pletky s bývalým režimem), ale ukázalo se, že tolerance voličů vůči nim je víc než dostatečná.
Amerika má rok trumpovského experimentu za sebou, z toho víc než devět měsíců je současný prezident u moci. Nepotvrdily se optimistické odhady, že se ve funkci "umravní" (případně bude "umravněn") a že bude důstojným a možná i úspěšným prezidentem. Tím není a podle všeho nebude. Zůstal malým, zlostným a netolerantním člověkem i v úřadě.
Ale nepotvrdily se ani katastrofické scénáře, že Trump zahájí demontáž demokracie a "likvidaci" svobodné a hrdé Ameriky, jakou ji známe. Nic z toho se neděje, aspoň dosud. Jedna věc se však ukazuje: jak důležité jsou pro chod státu jeho instituce. Míněno úřady, soudy a další. Trump je pro ty americké zatím asi nejnáročnějším zátěžovým testem. Ale drží se.
Všichni, kdo se bojí Babiše, by měli zapomenout na Antibabiše. Ničemu stejně nepomohl. Babišovým hlavním soupeřem teď budou instituce. Stejně jako v Americe: soudy, úřady, ale také policie, veřejná média či školy. Žádné z nich nelze ani náhodou řídit jako firmu. A nejsou součástí holdingu. Musí být silné a nezávislé. Držme si palce.