Musel to být někdo dostatečně bohatý a mocný a jeho protivníci dostatečně slavní (a také bohatí), aby se problém, se kterým se setkávají ženy i muži po celém světě, dostal na veřejnost. To, že "los" padl zrovna na amerického producenta Harveyho Weinsteina, je svým způsobem jeho smůla. Protože jak se ukazuje, mohl to být v podstatě kdokoliv: poslanec, manažer, učitel, lékař, úředník. Situace, kdy ten, kdo má větší společenskou (finanční, korporátní apod.) sílu, zneužívá slabšího, není ani objevem posledních let, ani doménou Hollywoodu. Koneckonců film "Skandální odhalení", kdy agresorem byla žena-šéfka v podání Demi Mooreové, bude za chvíli slavit čtvrtstoletí. Novinkou je výjimečná solidarita a mediální lavina sdílených příběhů #metoo, kterou spustily sociální sítě a která se z virtuálního prostoru přesunula nejen do nejvyšší politiky, ale i do ulic, na demonstrace proti agresi.

Pro začátek je nutné upozornit, že rozdíl mezi obtěžováním a pochvalou skutečně existuje a že hlasy tvrdící, že jde o rozpoutání genderového šílenství, jsou nesmyslné. Když v jižních zemích žena slyší na ulici "ciao bella", neurazí se. Když jí někdo v Česku "pochválí" přednosti slovy, která spíše odpovídají ohodnocení chovných přežvýkavců, nadšená být vskutku nemůže. To samé platí i pro chování: otevřít dveře a pustit slabšího (ženu, dítě, starší osobu), rozhodně není projevem genderové přesily nikde na světě − ani ve v tomto ohledu démonizovaných Spojených státech. Stejně jako pomoc do kabátu a další věci z lexikonu slušného chování. Nevyžádané poplácání po zadnici, jakkoliv může jít o projev kladného hodnocení oné části těla, obtěžováním je. Stejně jako vynucená výměna pozorností ve vztahu nadřízený/podřízený. Stereotypní uvažování ve smyslu "řekl/a si o to sám/sama a bylo to dobrovolné" není namístě.

Co ale od medializace dlouhodobé, leč nechutné praxe můžeme reálně očekávat? Tedy kromě vyšetřování několika "pikantních" kauz, na které zřejmě doplatí pár poslanců europarlamentu, kteří nedokážou uhlídat svoje ruce, a možná jeden britský ministr, který si svoji podřízenou evidentně spletl se služkou?

Jedním z možných řešení je absolutní kontrola. Příkladem jsou v tomto smyslu vysoké školy: ani v Česku už si žádný profesor nedovolí zkoušet studentky za zavřenými dveřmi. Obava z obvinění ze sexuálního harašení v případě špatné známky je natolik velká, že to prostě nikomu nestojí za to. Jde ovšem o naprosto odstrašující případ. "Otevřené dveře" jsou samozřejmě fajn, ovšem je mnoho situací, kdy se dva lidé musí domluvit bez přítomnosti "veřejné poroty", která bude hodnotit, jestli jejich chování odpovídá všem společensky přijatelným pravidlům. Cesta kontroly je cestou skutečného genderového šílenství, která může vést pouze ke zhoršení všech mezilidských vztahů bez ohledu na pohlaví.

Skutečným řešením je rovnoprávnost. Tedy to, o čem se ve vyspělém světě včetně Česka neustále mluví, aniž by se nějak výrazněji projevovala v praxi. Stačí se podívat na poměr mužů a žen ve vedení firem, v parlamentech, vládách nebo centrálních bankách. Rovné zastoupení? Ani náhodou. To samé platí o rozdílech v odměňování. Existují všude. Premiérka Theresa Mayová nedávno vyzvala pět milionů malých firem, aby zveřejnily, jak platí ženy a muže, právě kvůli tomu, aby se postupně uzavřela propast mezi nimi. V Česku, kde je jeden z největších rozdílů v platech a mzdách mezi pohlavími v rámci unie, podobné snahy vyvolávají nevoli, protože to, že ženy dostávají méně, má vždy "logické vysvětlení". A že si ženy neumějí říci o velký plat ani na manažerských pozicích, je také jejich vina. Kvóty na rovnoprávné zastoupení jsou sprostým slovem, protože jak tvrdí experti, vybírá se podle znalostí, nikoliv pohlaví. To, že na vysokých školách převažují studentky a v řízení muži, je zřejmě jen chyba statistik.

Rovnoprávnost samozřejmě ze světa nevymaže sexuální obtěžování. Kdokoliv ale dostal příležitost a uspěl ve svém oboru, ví, že s profesním růstem roste i sebevědomí. Bez ohledu na pohlaví, člověk, který si je jistý sám sebou a zná svoji cenu, se obtěžovat nenechá. Prostě zadupe agresora do země. K tomu, aby se tak choval, ale musí dostat příležitost "vyrůst". A to aniž by ho někdo nutil lézt mu do postele.