David Rozumek, který deset let vedl v České národní bance (ČNB) sekci dohledu nad bankami a nyní působí jako expert Mezinárodního měnového fondu, varoval, že se Česko odmítáním eura připravuje o možnost spolurozhodovat o uspořádání Evropské unie. Podle něj se tak Češi stávají nesrozumitelnými partnery pro zahraničí, a navíc budí dojem prospěchářů.

"Nejde jen o dlouhodobé ekonomické výhody, které jsou nabíledni. Jde o to, být v jádru integračních procesů, být partnerem ostatním. Pokud každý den používáte měnu, která je vám společná s ostatními Evropany, je to podstatné pro vnímání vašeho místa v Evropě. Nejste vně, jste součástí. Mám podezření, že tohoto aspektu jsou si kritici přijetí eura velmi dobře vědomi," řekl Rozumek HN ve svém prvním rozhovoru po lednovém odchodu z ČNB.

Rozumek po odchodu z centrální banky v únoru posílil tým MMF v Bosně a Hercegovině, kde radí institucím, jak sladit bankovní regulaci a dohled s evropskými standardy. V letech 2011 a 2015 byl také ve vedení Evropské agentury pro bankovnictví (EBA), kde pomáhal připravovat klíčové reformy reagující na finanční krizi. Také byl členem řady panelů, výborů a expertních skupin evropských regulátorů.

Svým komentářem bývalý šéf dohledu ČNB zřejmě také míří do řad svých bývalých kolegů. Podle ČNB je Česko na vstup připravené z pohledu takzvaných Maastrichtských kritérií, ale centrální bankéři navrhují se vstupem do eurozóny nepospíchat. Jedním z argumentů je, že eurozóna v posledních letech vytváří nové záchranné mechanismy, které by v případě pádů evropských bank například vyžadovaly po Česku podílet se na těchto záchranách. Centrální bankéři, včetně guvernéra Jiřího Rusnoka, také argumentují, že odklad přijetí eura dává ekonomice víc času na sblížení cen a mezd se Západem. Ze sedmičlenného vedení banky by pro rychlé přijetí eura byl jen ekonom Oldřich Dědek.
K přijetí eura se Česko zavázalo přístupovou smlouvou do EU v roce 2003.

Česko by v Evropě mělo větší vliv, kdyby se přihlásilo k přijetí eura, radí jourová babišovi

HN: Váš odchod z ČNB v lednu - po deseti letech - působil jako náhlý? Co se stalo?

Působení v evropských a mezinárodních agenturách bylo podstatnou součástí mojí práce už předtím. V posledních dvou letech mi začínalo být jasné, že moje působiště je právě tam a že v těchto institucích mohu být i nejvíce prospěšný. Můj odchod byl pečlivě plánovaný, s guvernérem jsme diskutovali různé možnosti od podzimu loňského roku. Když přišla příležitost pracovat pro MMF, nezaváhal jsem. Jsem rád, že mě bankovní rada podržela.

HN: V ČNB jste vedl sekci dohlížející nad bankami, pojišťovnami a finančním trhem. Co se vám povedlo a co se nepovedlo?

Za úspěch považuji dlouhodobě stabilní bankovní sektor, včetně pokrizového období. Země, které nemusely vynaložit veřejné prostředky na podporu bank v EU, spočítáte na prstech jedné ruky. Česko je mezi nimi. Co se týká neúspěchů, cítím stále dluh v evropské agendě. Naše proaktivnější zapojení do přípravy nové evropské regulace bank by rozhodně prospělo. Coby předseda Výboru pro regulaci v Evropské agentuře pro bankovnictví (EBA) jsem měl poměrně volnou ruku v personálních otázkách. Postrádal jsem však dostatek talentů i kapacit pro to, abych mohl kolegy více zapojit. To platilo nejen o Česku, ale o regionu obecně. Usiloval jsem o to, abychom nebyli vnímáni jako někdo, kdo si pouze stěžuje a není ochoten přiložit ruku k dílu. Bohužel se to povedlo jen částečně. A to přesto, že se jednalo o klíčový okamžik, kdy jsme v EBA zpřísňovali regulaci v reakci na finanční krizi.

HN: Myslíte si tedy, že Češi nedělají dost pro to, aby byli součástí Evropy?

Měl jsem ten pocit. Možná to vyvěrá i z mého osobního nastavení. Ale pohledem ze Sarajeva jsou některé naše postoje ještě méně pochopitelné. Nejsem si jistý, že to je obecný postoj české veřejnosti. Osobně spíše cítím vliv preferencí části politické reprezentace. A přitom stačí strávit měsíc v zemi, která není součástí Evropské unie, abyste zjistili, jak v unii vše relativně funguje a mimo ni je život o mnoho komplikovanější. Od drobných všedních věcí, jako je přihlášení auta, telefonování a cestování, až po záležitosti zásadního významu, které se dotýkají fungování státu a ekonomiky - od skeptického přístupu investorů až po nekompatibilitu pravidel. Kdo zkrátka nesedí u stolu, kde se pravidla dělají, má malou šanci ta pravidla včasně a dobře zavádět. Pro Česko to platí samozřejmě do jisté míry také, protože nejsme součástí užšího klubu eurozóny.

DAVID ROZUMEK (40)

Je absolventem Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde získal inženýrský titul a titul Ph.D.

V oblasti dohledu nad bankami a finančním trhem působí už déle než 17 let. V ČNB byl od roku 2006, kdy role dohledu nad bankami centrální bance připadla. Z pozice ředitele dohledové sekce odešel v lednu.

 

Rozumkův přínos byl hlavně v tom, že vytvářel a zaváděl novou dlouhodobou koncepci toho, jak bude bankovní trh kontrolován. Podle ČNB to bylo také jeho zásluhou, že tuzemské banky ustály finanční krizi a nemusely žádat stát o pomoc.

 

V letech 2011–2013 byl Rozumek členem šestičlenné správní rady v Evropské agentuře pro bankovnictví (EBA), do níž byl v roce 2015 znovu zvolen. Od roku 2011 byl také čtyři roky předsedou výboru EBA, který měl za úkol připravit předpisy pro reorganizaci bankovního sektoru v reakci na finanční krizi. Byl také členem řady panelů, výborů a expertních skupin evropských regulátorů.

 

V květnu posílil tým Mezinárodního měnového fondu (MMF) na Balkáně a stal se poradcem v Bosně a Hercegovině se zaměřením na oblast bankovní regulace a dohled.

Rád lyžuje, fotografuje a hraje golf.

HN: To se týká také debaty u nás – zda přijmout, nebo nepřijmout euro. Jde tedy podle vás hlavně o to, u toho stolu sedět a něco ovlivnit…

Samozřejmě, ale nejen to. Nejde jen o dlouhodobé ekonomické výhody, které jsou nabíledni. Jde o to, být v jádru integračních procesů, být partnerem ostatním. Společná měna má politické a strategické dopady. Měna je základním a nejstarším prostředkem pro dosažení společenské smlouvy. V tomto kontextu už neuvažujeme jen o hlubší integraci státní administrativy do příslušných procesů, ale o dopadu na celou společnost. Pokud každý den používáte pro svá rozhodování měnu, která je vám společná s ostatními Evropany, je to podstatné pro vnímání vašeho místa v Evropě. Nejste vně, jste součástí. Mám podezření, že tohoto aspektu jsou si kritici přijetí eura velmi dobře vědomi.

HN: Jsou zde ale i věcné argumenty, které hovoří proti přijetí eura. Jeden člen vedení ČNB například říká, že je to nedokončený projekt - staveniště, na kterém bychom mohli v této chvíli přijít k úrazu. Myslí tím závazky členských zemí při zachraňování bank v případě jejich selhání.

Poslední analýza sladěnosti české ekonomiky se zeměmi eurozóny moc těchto argumentů nedává. Zbývají právě ty námitky, jako že eurozóna si potřebuje nejdřív vyřešit svoje vlastní problémy. Upřímně, mně nepřijde tato úroveň debaty příliš plodná. Je evidentní, že Evropa své domácí úkoly dělá, přestože bychom si to u nás možná představovali jinak. Nepochybuji, že podobných rad bychom mohli mnoho dostat také my – poradit zvenku druhému je vždy velice snadné, když nejsme osobně angažováni.

HN: Požadavek vstoupit do stabilizovanější eurozóny zní ale logicky…

Na první pohled ano. Pak ale musíte počítat s tím, že její podoba nebude reflektovat naše příspěvky k debatě, jak by toto užší jádro mělo vypadat. A samozřejmě naše vnímání evropskými partnery tím bude zásadně ovlivněno. Vzpomínám si na jednu historku, kdy se novinář zeptal uznávaného britského bohemisty, jací jsou vlastně ti Češi. A on si vzpomněl na hezké české slovo, které je těžké přeložit – "vyčůraní". Přesně tento pohled na Čechy nám neskutečně škodí.

HN: Zpátky k dohledu nad českými bankami. Co vás v té práci frustrovalo?

Často argumenty právníků. Jako ekonom jsem řadu problémů viděl poměrně jasně. Pohled právníků však někdy býval jiný. A bylo velice těžké je přesvědčit o ekonomické realitě. Přesto se klíčové případy povedlo dotáhnout dokonce a zasáhnout včas, například odebráním licencí. Dohledy v některých zemích se snaží problémy odsouvat. Je to lákavé, navenek to vypadá, že pracují dobře, protože se o žádném problému neví. O to horší je to ale v momentě, kdy vše vyjde najevo. Jsem rád, že jsem mohl pracovat pro instituci, kde toto neplatilo a kde se problémy řešily v době, kdy byly ještě rozumně řešitelné.

HN: Jaké jsou podle vás výzvy současného dohledu ČNB? V oblasti produktů do hry vstupuje řada inovací z fintechové oblasti a technologií...

Bude to velmi zajímavé období. Na trh přicházejí nové banky ze zemí, kde sice standardy odpovídají mezinárodním, ale kulturní odlišnosti přetrvávají a vztah s regulátory je jiný než v západní Evropě. Pro dohled je pak těžké zvolit vhodné komunikační prostředky a přístup dobře nastavit.

komentář: Euro? Tak na to teď klidně zapomeňme

HN: Tady asi myslíte země jako Rusko nebo Čínu. Složitosti pro dohled ale nebudou souviset jen s novými bankami na trhu, ale i s inovacemi ze světa technologií…

Fintech je oblast, která je nová pro všechny regulátory a všichni nyní uvažují, jak toto téma uchopit. Včetně těch nejvýznamnějších. Tyto diskuse jsme měli nejen v EBA. Evidentně i americký dohled zatím hledá cesty, jak k této velmi různorodé oblasti inovací přistoupit. Nejde jen firmy, které vstupují na trh, ale i o banky, které pracují na využívání nových technologií. Něco z těchto změn se může na trhu projevit v krátkém horizontu, některé změny zřejmě přijdou až s novou generací zákazníků.

HN: V posledních dvou třech letech roste obliba firemních dluhopisů. Vydávají je často i velmi malé firmy a leckdy zcela bez podrobnější dokumentace, bez takzvaného prospektu. A investoři je kupují, protože v době rekordně nízkých sazeb hledají jakékoli alternativní investice. Není toto velké téma pro dohled?

To je zřejmě spíše otázka pro ČNB. Já mohu jen říci, že investoři by si měli uvědomit, jaký je rozsah pravomocí regulátora v této oblasti. Schválený prospekt neznamená nic víc, než že regulátor posoudil splnění jeho formálních náležitostí a pak dohlíží na to, aby emitent plnil informační povinnosti. Pokud se jedná o dluhopisy bez prospektu, je investor v daleko méně výhodné pozici. Nevím, jaká je velikost tohoto trhu v Česku, ale pokud jsou dluhopisy nabízeny ve větším rozsahu a u investorů budí dojem, že jsou alternativou vkladů, může se jednat o systémový problém.

HN: Od května působíte jako expert Mezinárodního měnového fondu na Balkáně - v Bosně a Hercegovině pomáháte s bankovní regulací a dohledem. Proč zrovna tento region?

Pro mě je to logické pokračování mého předchozího působení. Snažil jsem se o hlubší integraci států střední a východní Evropy do struktur EU. V tomto smyslu pokračuji v tom, co jsem dělal, neboť i v případě Bosny a Hercegoviny je vize její integrace do EU.

HN: Co všechno tato práce obnáší?

Radím místním orgánům, které dohlížejí na banky. Rozsah je velmi široký, od témat konkrétních a technických až po témata strategická, jako je další směřování dohledu nebo otázky dlouhodobé stability bankovního sektoru. Komunikuji s vedením místních institucí, sbírám zpětnou vazbu od vedení bank. V Bosně a Hercegovině působí řada stejných bankovních skupin jako v Česku, například UniCredit nebo Raiffeisenbank.

HN: Jak jsou v této zemi s regulací bankovního sektoru daleko?

V obecných rysech jsou zde převzaty všechny podstatné prvky moderní regulace. Jde ale o to je teď uvést do praxe. A právě to je moje práce. Pomoci například s napsáním nového zákona lze v rámci krátkodobé mise. Ale jeho praktické použití je věc druhá, časově podstatně náročnější. Je potřeba jít více do hloubky. Obecné zásady promítnout do konkrétní práce dohledu. To, co říkají pravidla, rozpracovat do konkrétních úkolů inspektora dohledu, do hodnoticích kritérií a podobně.

Pražská centrála systému Galileo má v EU dobré jméno. Česko doufá, že díky tomu přitáhne po brexitu i bankovní agenturu z Londýna

HN: To vše souvisí hlavně s plánovanou integrací do EU?

Je to i z praktických důvodů, protože zde působí evropské banky a protistranou jsou evropští regulátoři. Je to ale i díky spolupráci v regionu, zejména se sousedním Chorvatskem a Srbskem.

HN: Pomáhá vám v práci i to, že jste Čech a že jste z ČNB?

Bosna a Hercegovina je nám v řadě ohledů blízká. S Českem ji pojí celá řada historických souvislostí, počínaje rakousko-uherskou minulostí přes období komunismu až po zkušenosti ekonomické transformace. Místní lidé toto vnímají a všude jsem měl pocit skvělého přijetí. Naše zkušenosti jsou místním bližší než zkušenosti kolegů z Ameriky, Asie či západní Evropy.

HN: Plyne z vaší mise na Balkáně i nějaká obecnější profesní zkušenost?

Lidský potenciál v Bosně a Hercegovině rozhodně nechybí. Potkávám při práci mnoho talentovaných a vzdělaných lidí. Země jako taková se však potýká s vážnými systémovými problémy. Po příchodu na Balkán jsem si uvědomil, že mohou vlastně nastat kdekoli jinde. A pak i přes jinak solidní lidský potenciál se může situace dané země změnit, například když systém ovládne několik jednotlivců. Škody pak mohou přijít poměrně rychle a odstranit je a vrátit se k původnímu uspořádání je neskutečně obtížné.