Když irská skupina The Gloaming v srpnu 2011 krátce po svém založení oznámila debutový koncert v Dublinu, okamžitě vyprodala tamní Národní koncertní sál. Byl v tom jediný háček: členové sestavy se dosud nikdy nesešli, natož aby měli nazkoušený repertoár.

"Byli jsme tedy značně nervózní, když jsme se konečně potkali ve studiu, abychom zjistili, zda si hudebně vůbec máme co říct," vzpomíná v rozhovoru pro HN zpěvák Iarla Ó Lionáird. "Samostatně každý umíme písní habaděj. Ale teď jsme museli zjistit, zda společně dovedeme udělat něco čerstvého, nebo to jen tak z nouze poslepujeme," líčí.

Slepenec nevznikl. The Gloaming se stali oceňovanou novinkou na scéně etnické hudby, vydali již dvě alba a pozítří je poprvé uslyší Češi. V pražském Foru Karlín kapela zahájí další ročník festivalu Struny podzimu.

Kombinace tradiční irské muziky, současné vážné hudby a alternativního popu, ve zkratce inovativní fúze starého a nového, dokonale vystihuje to, co porevoluční Struny podzimu vždy hlásaly − míchání žánrů a překračování hranic.

"Na někoho jsme až moc odvážní. Jiní na nás oceňují, že ctíme kořeny. Mně přijde nejvýstižnější říct, že jsme nějakou již existující hudbu pokryli novou texturou a našli pro ni nové místo," míní Ó Lionáird.

Důvodem, proč The Gloaming vyprodali hned svůj debutový koncert, je renomé jejich členů. Mají irské kořeny, každý se však pohybuje v jiném oboru a všichni excelují. Třiapadesátiletý Ó Lionáird, jenž vyrůstal v irském regionu West Cork, odmalička zpíval ve sboru.

Dnes je považován za předního interpreta dávného, typicky temného sólového vokálního stylu zvaného sean nós. Kromě toho ovšem účinkoval s populární kapelou Afro Celt Sound System a spolupracoval se současnými komponisty Nicem Muhlym nebo Gavinem Bryarsem.

Martin Hayes, houslista z irského hrabství Clare, se vyznačuje pomalým, hloubavým způsobem hry, jenž reflektuje jeho zájem o tvorbu žijícího klasika Arva Pärta či islandských rockerů Sigur Rós.

Druhý houslista Caoimhín Ó Raghallaigh pochází z Dublinu, kde si oblíbil směr vážné hudby zjednodušeně nazývaný minimalismus. Hraje na speciálně upravené housle, které kombinují přednosti devítistrunného norského lidového nástroje hardanger a sladké, zejména v baroku užívané violy d'amore.

Čtvrtým členem The Gloaming je kytarista Dennis Cahill, jehož rodiče do amerického Chicaga emigrovali z irského hrabství Kerry. Cahill je dnes vyhledávaným doprovázečem na obou stranách Atlantiku.

Poslední člen sestavy, newyorský klavírista Thomas Bartlett, pak vystupuje pod přezdívkou Doveman − kdysi opustil slibnou producentskou dráhu v klasické hudbě a začal spolupracovat s hudebnicí Laurie Andersonovou a kapelami Antony & the Johnsons nebo The Frames.

Po roční pauze

◼ Hudební festival Struny podzimu, který vznikl ještě za působení prezidenta Václava Havla na Pražském hradě v 90. letech, se letos vrací po roční pauze. Nově v jeho vedení působí šéfové Jazzfestu Brno.

◼ Přehlídka začne pátečním koncertem The Gloaming ve Foru Karlín, dále bude pokračovat v pražském Divadle Archa nedělním vystoupením hiphopového dua Shabazz Palaces.

◼ Příští středu se tamtéž uskuteční koncert alternativní skupiny Lambchop.

To, co The Gloaming hrají, vybírá houslista Hayes. "Dává přednost skladbám, které jsou neobvykle veselé i smutné zároveň," vysvětluje zpěvák Ó Lionáird, podle nějž už ale kapela dnes má také vlastní kompozice, často na texty básní z 20. století.

"Obecně se snažíme promlouvat hudebním jazykem, jemuž je rozumět kdekoliv na světě. Chceme, aby lidé z našich koncertů měli uchvacující zážitek," hlásá zpěvák.

Právě v tom The Gloaming pomáhají irské kořeny. "Irská hudba je v zásadě jednoduchá, ale tím, jak jednotlivé pasáže skladeb neustále opakuje, uvádí lidi do transu."

Před koncertem se hudebníci většinou dohodnou na setlistu, jakmile ale přijdou na pódium, pořadí skladeb prý začnou libovolně měnit. "Líbí se nám dlouhé volné pasáže, kdy píseň uprostřed rozebereme a třeba ji na místě propojíme s jinou skladbou," uvádí jako příklad Ó Lionáird.

Ten už Česko dobře zná, mnohokrát tu vystupoval sám, s kapelou Afro Celt Sound System či jako host místního Čechomoru. Vždy se mu prý líbilo, kolik mezi Irskem a Českem spatřuje podobností.

"Obě země jsou nebývale hladové po hudbě a umí se jí oddat," pochvaluje si.