Centrální banky zemí G4 (USA, Japonsko, eurozóna, Velká Británie) rozpoutaly vlnu masivního tisku peněz, zvaného kvantitativní uvolňování, po finanční krizi, která zasáhla USA v letech 2007 až 2009. Banky za vytištěné peníze kupovaly hlavně státní dluhopisy. Masivní nákupy zanechaly na trhu dluhopisů viditelné stopy, a to nejen v podobě nízkých, často až záporných úrokových sazeb.

Podepsaly se i na změně vlastnické struktury těchto cenných papírů. Nejviditelněji zasahuje do trhu Evropská centrální banka (ECB). Ta v roce 2007 držela jen pět procent dluhu zemí eurozóny, zatímco v současnosti disponuje až 25 procenty dluhu. Svou nákupní aktivitou tak z trhu vytlačuje ostatní soukromé investory, hlavně penzijní a investiční fondy. Státní bondy v objemu 60 miliard eur měsíčně přitom plánuje nakupovat nejméně do konce prosince.

V příštím roce by už měla svoji aktivitu postupně utlumit a odejít z trhu. Velkého kupce dluhopisů tím pádem budou muset nahradit soukromí investoři. Lze předpokládat, že evropské i zahraniční fondy budou mít o tato aktiva zájem. Otázkou však je, za jakou cenu. Právě cena je přitom klíčová pro určení výnosové míry, a tedy nákladů, které musí státy měnové unie za své dluhy platit. Možné je tak i to, že členy eurozóny budou jejich dluhy stát více peněz než nyní.