Petr Koblic oznámil vznik nového trhu Start, který zjednodušuje a zlevňuje vstup menších a středních firem na kapitálový trh. Současně varuje před tím, že nástup privátních fondů, které disponují mnoha miliardami korun, může znamenat velké ohrožení pro kapitálový trh. Tito investoři nabízejí akcionářům či majitelům firem vyšší ceny a ti se pak burze vyhýbají, nebo ji dokonce opouštějí.

HN: Velké množství peněz v soukromých fondech je podle vás největší hrozbou pro kapitálový trh. Proč si to myslíte?

Dobře řízená firma se správnou strukturou aktiv by měla mít své akcie na kapitálovém trhu oceněné lépe než při přímém prodeji. U takové stabilizované firmy, nabízené přes trh, je od regulovaných investorů, mezi kterými dominují penzijní fondy, očekávaný výnos v jednotkách procent. Private equity, tedy fondy soukromého kapitálu, ale běžně požadují dvouciferný procentuální výnos ročně. Ovšem ve chvíli, kdy na trh razantně vstupují investoři jiného typu, a nejsou to jen rodinné investiční firmy typu family office, ale i investoři ze zemí mimo EU, mám intenzivní pocit, že je tato klasická výnosová rovnice narušena. Tyto subjekty mají za cíl peníze hlavně někam investovat a nejsou tak citlivé na výnos. Například si dovedu představit, že majitel family officu, který má na účtě 200 až 300 milionů eur a ty mu leží v bance s úrokem blízko nule, tlačí na transakci i s výnosem, který je hluboko pod požadavkem private equity. To může vést ke stahování firem z burzy.

HN: Z pohledu vlastníků firem to ale může vypadat, že kapitálový trh neoceňuje jejich firmy správně a jiní investoři nabízejí více. Jsou v tomto ohledu kapitálové trhy efektivní?

Neefektivní ocenění nastává většinou pouze v době krizí a z toho plynoucích přemrštěných cenových propadů. Nemyslím si, že to je případ dneška. Regulovaný trh by měl vždy zaplatit víc než ten neregulovaný. Je tu ale jedna další výjimka, která je typická v Česku. Řada majitelů firem se chlubí tím, že nemají dluhy. Pro nás to znamená, že taková firma se na burzu asi nedostane. Když ji bude někdo prodávat celou, tak private equity fond zaplatí vždy více. Protože co udělá? Koupí firmu a okamžitě ji zadluží, vyplatí si mimořádnou dividendu a má firmu správně zadluženou a peníze doma. Pak je obtížné majitelům firem vysvětlit, proč jim privátní fondy nabízejí víc.

Petr Koblic (46)

◼ Absolvent VŠE je ve vedení pražské burzy už 13 let. Celou svou kariéru spojil se světem financí a kapitálových trhů. Počátkem devadesátých let minulého století působil v Živnostenské bance, odkud přešel do společnosti Patria Finance. V červnu 1998 začal pracovat pro CAIB Securities, kde se v roce 2002 stal předsedou představenstva.

◼ Po převodu CAIB do HVB v roce 2003 byl šéfem privátního bankovnictví cenných papírů a asset managementu. V srpnu 2004 byl zvolen předsedou burzovní komory a generálním ředitelem Burzy cenných papírů Praha.

HN: Setkáváte se s řadou majitelů firem, které se snažíte inspirovat ke vstupu na burzu. Z čeho mají největší obavy?

Většinou říkají, že mají tolik peněz, že žádné další nepotřebují.

HN: Dobře, ale na burzu se nijak nehrnuli ani v době, kdy byla situace jiná.

Dobré firmy měly vždy peněz relativně dost. A pokud by přece jen potřebovaly peníze, tak banky přetékají hotovostí. Je tu obrovský přebytek peněz. Další faktor je, že když se majitelů zeptám, co nejvíc potřebují, odpoví, že kvalifikované lidi. Často se setkáváme se strukturou, kde je charismatický šéf, který firmu vybudoval od 90. let, táhne mu na šedesátku a on je tou firmou od A až do Z. Ale za ním není vidět sekundární manažerská struktura, kterou by potřeboval k tomu, aby se stal mezinárodní velkou firmou. Někteří si ani nedokážou představit, že tu firmu nevlastní a neřídí ji ze sta procent. Nejsou si jisti, že lidi, se kterými pracují dvacet let, by firmu řídili stejně či lépe. Tak raději těch svých sto procent prodají. Zní to tvrdě, ale tak to je.

Start na druhý pokus

◼ Pražskou burzou protečou každý rok stovky miliard korun. Přesto jejího dlouholetého ředitele Petra Koblice nenechává chladným nový trh pro malé a střední firmy, jenž má být výrazně menší. Burza přitom už před pěti lety s podobným projektem neuspěla.

◼ Koblice ale nyní přiměla myšlenku oživit mimo jiné i touha dokázat odborné veřejnosti, že něco takového může v českých podmínkách fungovat. Poučen z hlavního trhu, kde některé plánované emise ztroskotaly těsně před uvedením na burzu, si ale Koblic tentokrát zachovává nadhled a trpělivost. "I kdyby na nový trh Start nepřišla do půl roku žádná emise, nebudeme to chápat jako prohru," říká. Co naopak dokáže klid ředitele pražské burzy narušit, jsou aktivity fondů soukromého kapitálu. Vadí mu, že v současné době, kdy je na trhu přebytek peněz, jsou fondy ochotné jít dolů s požadovaným výnosem a zaplatit za firmu hodně peněz jen proto, aby volné prostředky vůbec někam umístily. Pražské burze tak odlákávají firmy, které by na ni možná jinak vstoupily.

HN: Byl by vstup na burzu řešením pro majitele, kteří nemají nástupce?

Jednoznačně! My tomu říkáme soft lending. Mám firmu, která je jedním z lídrů, blíží se mi šedesátka, co s tím mohu dělat? Jasně, mohu firmu prodat přímo, dostat například stovky milionů eur, pronajmout si nějaké kanceláře, nakoupit si pár lidí, založit family office a běhat po Praze a skuhrat, že nemám co koupit. Druhá možnost je samozřejmě té firmy prodat 20 až 30 procent, sedět v dozorčí radě, jednou za měsíc si nechat předložit informace, jak se firmě daří, a dál ji strategicky řídit. Pak zase třeba kus odprodat a tak dále.

HN: Co v této chvíli můžete udělat vy, aby byla burza atraktivnější?

Co se týče firem, které by svou velikostí mířily na hlavní regulovaný trh a dělaly emisi s plnou parádou, muselo by jít o společnosti minimálně velikosti Pivovarů Lobkowicz, což je zhruba 80 až 100 milionů eur za celou firmu. Menší transakce nejsou investiční banky za nynější situace na trhu a míry regulace ochotny standardním způsobem dělat. Ale když se podíváme zpět, nejsme neúspěšní. Za třináct let, co tu jsem, máme průměr zhruba jednu emisi ročně, což je lepší než ve Vídni či Budapešti. Samozřejmě bychom však byli rádi, kdyby to bylo více.

HN: Proto jste přišli s novým trhem pro menší a střední firmy Start?

Máme tento projekt připravený zhruba rok a nyní jsme v situaci, že s ním jdeme ven. To nejzajímavější, co ho odlišuje od klasického regulovaného trhu, je, že v procesu přijetí firmy se do značné míry eliminuje role investiční banky. Druhá důležitá věc je, že omezíme obchodování jen na několik aukcí za rok. Pak jsou tam úspory ohledně potřebné dokumentace, například se nebudou muset dělat mezinárodní účetní standardy.

HN: Určitě už máte nějaké firmy připravené…

Máme firmy, se kterými hovoříme, ale podepsaného zatím nic nemáme.


HN: Jak bude nový trh fungovat v praxi?

Například firma A oznámí, že k určitému datu nabízí řekněme 20 procent svých akcií v hodnotě 100 milionů korun. My zveřejníme prospekt, analýzu a předpokládám, že naši členové na to upozorní své klienty, aby si mohli v úvodní aukci akcie nakoupit. Aukce bude otevřena několik dní a bude gradovat v předem daný den. Nejdříve bude mít ředitel firmy prezentaci pro investory a odpoví na jejich dotazy. Vše se bude přenášet živě na našem webu. Pak se uskuteční samotná aukce, kde bude jasná minimální valuace, a investoři, kteří přijdou nebo se připojí elektronicky, dají objednávky. Po ukončení aukce vznikne cena a tam se buď potká, či nepotká nabídka s poptávkou. Následující čtvrtrok bude cena fixní a pak se aukce zopakuje.

HN: Cílíte takto na podniky s určitou historií, nebo jde o šanci i pro začínající firmy?

Pro úplné start-upy to není. My se budeme zaměřovat na firmy, které už generují po nějakou dobu příjmy. Dovedu si však představit, že ta firma nemusí být v zisku. Firmy musí ukázat čísla za tři roky, nicméně pokud je firma mladší, tak to problém není.

HN: Vy jste říkal, že abyste firmy inspirovali, musíte projekt nejdříve skutečně spustit.

Jasně. Zástupci firem se vždy ptají, jestli nový trh už funguje. Právníci i investiční poradci nám říkají, že dokud to celé nepoběží, bude se jim to klientům špatně nabízet. Jako pražská burza tím děláme trochu službu české ekonomice.

HN: Jaká je tedy motivace burzy pro tento projekt?

Rozhodně to není o vydělávání peněz, alespoň ne v prvních letech. Pro nás je to vzdělávání firem pro budoucnost. Také chceme firmám i odborné veřejnosti ukázat, že to může fungovat. Některé země mají třeba daňové zvýhodnění pro investory do menších a středních firem. Například ve Švédsku si může investor část sumy investované do malých a středních firem odečíst z daňového základu. To by bylo báječné i tady, ale teď před volbami na něco takového asi není vhodná doba.


HN: Mělo v Česku negativní dopad na kapitálový trh, když se z půl roku na tři roky prodloužila doba, po jejímž uplynutí je kapitálový výnos z akcií osvobozený od daně?

Asi ano, ale obtížně měřitelný. Já si myslím, že by bylo důležitější vyřešit situaci, kdy drobní investoři platí oproti těm velkým investorům daň z dividendy. Tam prostě mají automaticky nevýhodu 15 procent. Ve valuaci, když si to dáte do nějakého dlouhodobého dividendového modelu, se 15 procent každý rok docela dost projeví. Takže bych řekl, že toto je podstatnější než daňový test.

HN: Co by mělo být z vašeho pohledu hlavní motivací firmy? Jít na nový trh burzy?

Byli bychom rádi, kdyby Start nebyl trh, který je primárně o prodeji firmy. Bohužel většina firem, a to platí pro celou střední Evropu, které vstoupily na kapitálové trhy v posledních 20 letech, byly většinou exity. Buďto šlo o privatizace, což je de facto exit státu, nebo to byly exity privátních investorů, původních majitelů, private equity fondů. Naopak navýšení kapitálu přes burzu bylo relativně velmi málo. Takže jak by měl vypadat profil firmy pro Start? Měla by to být firma, která potřebuje peníze, ale už si nechce půjčit ani prodat kus strategickému investorovi.

HN: Proč ale část firmy neprodat přímo?

Faktem je, že ve chvíli, kdy si pustíte do firmy private equity nebo nějaký family office velkou minoritou, samozřejmě se podepisuje tlustá smlouva. A v té je vše o tom, kdo, co a kdy může dělat, a hlavně je tam už popsán exit. Většinou posadí člověka do vedení a začínají aplikovat svůj styl managementu. Jde často o silnou kontrolu nákladů a více krátkodobých cílů. Zástupci investorů začnou firmu ode dne zainvestování připravovat na velký prodej. Takže pokud tohle určitá skupina majitelů firem nechce a chce být naopak nadále nezávislá, tak to je ten typ firem, které my hledáme.

HN: Na kolik firmu vyjde splnit podmínky pro vstup na tento trh?

Řádově jednotky statisíců korun. Největší náklady budou na vytvoření právní dokumentace. Ale bude to o mnoho méně, než stojí prospekty na regulovaný trh. My nepochybně některé počáteční vstupy firem podpoříme tím, že profinancujeme nějaké PR aktivity a třeba i přípravu analýzy.

HN: Pojďme ještě k jedné věci. Myslíte si, že lze v Česku očekávat ze strany politiků podporu rozvoje kapitálového trhu? Že by měli chuť uvést některou ze státních firem na burzu?

Já začnu odzadu. Ono takových státem ovládaných nebo kontrolovaných firem, které se hodí na burzu, příliš není. Když jsme to zkoumali z různých úhlů pohledu, tak jsme v zásadě zjistili, že je to jen Letiště Praha.

HN: Co třeba Česká pošta?

Pošta měla to okno otevřené spíše před deseti lety, kdy se v Evropě pošty dávaly na burzu. Teď si nejsem zcela jistý, jestli trošku nezaspala dobu. Rád se nechám přesvědčit o opaku.

HN: Budvar, Lesy ČR?

Moc lesních firem na trzích není. Nějaké jsou v Kanadě, ale jsou to spíš těžařské firmy, ne vlastníci. Budvar je relativně malý, ale ten by samozřejmě šel.

HN: Teď si stát nechal zpracovat varianty, co by znamenalo rozdělení ČEZ. Co si o tom myslíte? Jde o jednu z klíčových firem obchodovaných na burze…

Pokud by se to dělalo jen proto, aby se mohla dostavět jaderná elektrárna, tak to v dnešní době za současných cen energie nevychází. A uniká mi význam, proč dělat předem ztrátový podnik. Za druhé si nedovedu představit, že nám při nynějším politickém diskurzu u našich sousedů a v EU celkově projde postavení jaderného zdroje ve střední Evropě. Ale v akademické rovině, když se podíváme na rozdělení E.ON a RWE, to v zásadě mělo na kapitálový trh i pozitivní vliv.