Pojďte si k nám pro peníze, volá šéf pražské burzy Petr Koblic vytrvale na firmy, ale ty jako by neslyšely. Kromě banky Moneta, která na pražský parket spadla tak trochu z nebe poté, co se bývalý majitel GE rozhodl vycouvat z finanční branže a už několikátý rok bezvýsledně hledal přímého kupce, se v pokrizové éře nikoho významného ulovit nepodařilo (velmi malý úpis Kofoly můžeme zatím v klidu zanedbat).

Naopak, majitelé některých letitých opor či uchazeči o ně oznámili záměr z burzy odejít.

Někdy měla burza, a s ní i natěšení drobní investoři, vysloveně smůlu. Jednou z výhybek, které nasměrovaly tuzemský kapitálový trh do stanice Stagnace, bylo rozhodnutí KBC odvolat plán počítající s prodejem významného podílu v největší české bance ČSOB portfoliovým investorům.

Belgická matka totiž moc dobře věděla, co v její oblíbené dcerce dříme, a proto udělala vše, aby se ze závazku, který musela udělat v době hluboké krize, vyvázala. Se znalostí toho, jak se trh vyvíjel, není vůbec odvážné tvrzení, že kdo by tehdy akcie ČSOB koupil, tomu by se se započtením dividend investice nejméně zdvojnásobila.

Ne že by bance tak rostla ziskovost, to se "jen" nyní trh na bezproblémové finanční tituly dívá docela jinýma očima.