Igor Fait (51)

◼ Začínal na brněnském výstavišti, po revoluci založil jednu z prvních brokerských firem Brno Broker Group. V roce 1996 ji prodal skupině PPF. Pak rozjel investiční společnost Jet Investment, která letos slaví 20. narozeniny.

◼ Do jejího portfolia patří firmy PBS Industry, Less & Timber, Kordárna Plus, Strojírny Poldi nebo MSV Metal Studénka.

◼ Je velkým milovníkem funkcionalismu, v Brně obnovil několik architektonických památek, vlastní také sbírku moderního umění v hodnotě stovek milionů korun.

◼ Má dceru a dva syny.

Mezi českými průmyslníky má Igor Fait velmi dobrou pověst. Takže když před více než dvěma lety spustil se svou skupinou Jet Investment první investiční fond, zájemci o vklad se jen hrnuli. Nakonec posbíral od tuzemských byznysmenů přes tři miliardy, před pár dny za ně mimo jiné koupil známou mladoboleslavskou fabriku na výrobu autosoučástek Benet Automotive.

Nyní už s kolegy chystá druhý fond, pro který by rád získal až pět miliard. Jeho přístup je stále stejný: rozhlíží se po firmách, které nejsou v nejlepší kondici, a do těch pak vloží peníze. Jeho rukama takhle prošly Hutní montáže či Vinium, nyní do jeho portfolia patří Kordárna Plus nebo Strojírny Poldi. Loni udělal výjimku a koupil se svým týmem i start-up, společnost Payment4U, která vyrábí platební automaty, třeba pro Mall. Celkem devítka firem ze skupiny Jet Investment zaměstnává v Česku, na Slovensku, v Polsku či Německu na 2600 lidí a jejich roční obrat převyšuje šest miliard korun.

Auta, domy, obrazy

◼ Faitově kanceláři v secesní vile naproti brněnskému výstavišti dominují dřevěné obklady a masivní nábytek. V rohu na skřínce ale září malý model supersportovního McLarenu P1. Stejný vůz má podnikatel i ve své garáži.

◼ "Letos jsem ho ale vytáhl jen asi dvakrát, není čas," krčí rameny s tím, že nákup auta za desítky milionů korun byl svého druhu investicí.

◼ Pokud jde o další koníčky, nejvíc pozornosti mu nyní zabírají obrazy. Rozšiřuje totiž jak sbírku moderního umění, tak výstavní činnost své Fait Gallery.

◼ Naopak do architektury poté, co nově postavil slavnou Münzovu vilu a obnovil Zemanovu kavárnu, momentálně žádné investice neplánuje.

◼Kdyby se ovšem namanula možnost koupit brněnské výstaviště, což je jeho dávný sen, byl by pro. Nic takového ale prý není v dohledu…


HN: Ekonomika šlape, máme nízkou nezaměstnanost, HDP roste. Jak se to projevuje konkrétně ve vaší skupině?

Řekl bych, že ten boom se netýká všech oborů, jde hlavně o autoprůmysl, ten roste nevídaným tempem. Ale třeba energetika nezažívá úplně růžové období. Máme diverzifikované portfolio − jednak máme obory, které zažívají dobré období, pak máme i obory, které se zrovna teď nemají nejlépe. A samozřejmě je obecně známo, že je tady silný tlak na mzdy a že nejsou lidi. Nám chybí ve skupině celkově zhruba 120 lidí, to je to negativum.

HN: Kde to je nejhorší? Ve vagonce ve Studénce?

V MSV Metal Studénka se to zlepšilo, získali bývalé zaměstnance OKD. Nejhorší situace je v Kordárně Plus, kde chybí 60 lidí, špatné to je i ve Strojírnách Poldi.

HN: A jak se konjunktura projevuje pro někoho, kdo nakupuje nemocné firmy? Nejsou jejich ceny vyšroubované?

Vždycky, když se ekonomice daří, jsou firmy drahé. Otázka je, jak dlouho se bude dařit. Když se přestane vést, samozřejmě pro nás nastanou mnohem lepší příležitosti. Takže z tohoto pohledu teď pro naši skupinu není optimální doba. Nicméně nám se nakupovat podařilo, spíš ale jde o nákupy, kde můžeme počítat se synergickými efekty. Pak si můžeme dovolit zaplatit trochu vyšší cenu, synergie to vrátí.

HN: Bylo toho za poslední rok a půl docela dost. V Německu výrobce uhlíkových tkanin Fiberpreg, v Polsku kovárna, pak dodavatel energetických celků Bronswerk Heat Transfer…

Teď jsme podepsali ještě firmu Benet Automotive. Jde o největší investici z poslední doby. Jednali jsme o tom půl roku.

HN: Jak k tomu došlo?

My jsme hledali pro Fiberpreg navazující firmu, která by využila jejich karbonovou tkaninu, takzvaný prepreg. Měli jsme v hledáčku nejenom autoprůmyslové podniky, ale i dodavatele do letectví. Oslovili jsme asi osm firem, ale nejvíc se nám líbil Benet. Loni měli obrat 820 milionů korun a plán pro letošek je miliarda.

HN: Je pro mladoboleslavský Benet významným klientem Škodovka?

Mají několik segmentů, z kterých se skládají tržby. Jsou to karbonové díly, které dělají pro BMW a Audi, Škodovka je zatím nepoužívá. Plastové věci dělají pro Audi i pro Škodovku. A pak mají styling Škodovek − když chcete něco extra, sundají klasické díly a osadí to těmi lepšími. Tento styling rozjíždějí i v Ingolstadtu pro Audi. Mají také prototypovou divizi, spolupracují se Škodovkou.

HN: Máte políčeno ještě na nějakou investici?

Ve svém fondu Jet 1 už nemáme příliš mnoho zdrojů, zbývá zhruba 600 milionů. Pracujeme na dvou věcech, které by se mohly do konce roku dotáhnout. Jedna je v Česku, jedna v Německu. Ještě bych dodal, že Benet je sice autoprůmysl, ale my chceme jeho výrobu karbonových dílů směřovat i jinam, chceme je začít směřovat do volnočasových aktivit, do sportu či do letectví.

HN: Co se dá z karbonu ve sportu dělat?

Dneska už spousta věcí, hlavně lodě. Tady v Brně je zase firma, která dělá z karbonu motorové surfy. Je součástí výbavy na golf, je v kolech… Tomuto materiálu hodně věříme.

HN: Kdysi jste říkal, že se zaměřujete na tradiční průmysl, že IT není pro vás. Koupili jste ale firmu Payment4U, která vyrábí platební automaty, což je trochu úkrok, ne?

Je pravda, že to od nás byl takový pokus. Jejich platební automaty jsou nejčastěji vidět, když si jdete vyzvednout zboží do výdejny Mallu nebo CZC.cz a tam máte takové ty bedny, u kterých zaplatíte. Ty jsou od Payment4U. Můžete zaplatit kartou nebo hotově, dostanete lísteček a jdete si pro zboží. Má to nebývalý rozvoj nejen v této oblasti, ale vidím potenciál třeba i na městských úřadech, nemusel byste platit v pokladně, ale v automatu.

HN: Taková města už existují? Já je tedy neznám.

Právě to se snažíme změnit. Ve dvou městech (v Berouně a Mladé Boleslavi - pozn. red.) už fungujeme a plánujeme další. Navíc už nejde jen o funkci zaplatit a dostat lísteček, ale zaplatit a dostat přímo zboží. To nyní vyvíjíme. Řada klientů chce ušetřit za pokladny a poskytnout větší komfort zákazníkovi. Rozvíjí se to celkem dobře, příští rok bychom už mohli být v černých číslech. Nejsme ale stoprocentním akcionářem, 49 procent má zakladatel Zdeněk Vacek. On nás oslovil, hledal investora. Jsou tam i velcí nadnárodní zákazníci. Tady spoléháme na velký růst, proto jsme do toho šli, start-upy jinak neděláme.

HN: Znamená to tedy, že chcete být aktivnější na startupovém poli?

Konzervativně aktivnější. Naší doménou ale nikdy nebudou start-upy, vždycky se budeme soustřeďovat na jedoucí podniky. I ve fondu Jet 2.

HN: Už tedy chystáte nový fond, který se otevře?

Ano, chystáme fond Jet 2, který by se měl otevřít na jaře 2018. Kapitál bychom rádi měli vybraný příští rok na podzim. Cílíme na 3,5 až 5 miliard korun, což je o něco víc než u jedničky, ta byla 3,3 miliardy.

HN: A zaměření?

Fond Jet 1 je naplněný fyzickými osobami, podnikateli, investory, do fondu Jet 2 chceme získat i nějaké institucionální investory. Budeme proto muset blíž specifikovat, do kterého průmyslu bychom chtěli investovat. Půjde o průmyslové a energetické strojírenství, speciální chemii, technické textilie, speciální slitiny, speciální stavební materiály, zařízení pro výrobu obnovitelné energie, zařízení pro železniční, automobilový, letecký průmysl. Investiční horizont bude 8 až 10 let, u fondu Jet 1 to bylo 7 až 9 let.

HN: Vaše motivace získat institucionální investory, kteří i v Česku začínají být odvážnější v tom, komu svěří své peníze, je tedy primárně jaká, vybrat víc peněz? Nebo je trh s fyzickými investory nasycený?

Máme ambice jít dál a založit Jet 3, kde chceme mít 10 miliard a víc. To už nezískáte v České republice, musíte jít do zahraničí. Institucionální investoři ve fondu Jet 2 pravděpodobně budou jen z Česka, ovšem je to předstupeň pro získání investorů mezinárodních. My jsme největší český fond, venku už investujeme. To je pro zahraniční investory důležitá informace, že nefungujeme jen na zdejším lokálním rybníčku. A pak je pro ně důležité právě to, že našimi investory budou i instituce.

HN: Jet Investment slaví 20 let. Když se ohlédnete, co se nejvíc změnilo?

V roce 1997 bylo podstatně jednodušší získat firmy, byly levnější, navíc podniky byly ve stavu, že se daly velice rychle restrukturalizovat, měly zbytečné náklady, někdy i zbytečné části výroby, špatný management. To se dalo jednoduchými kroky a relativně rychle měnit, takže společnost, kterou jste koupil ve stavu červených čísel, šla velice rychle do zisku. Dnes už to tak není, dnes už jsou společnosti většinou řízené dobře, musíte se chopit spíš příležitostí, u kterých využijete třeba možnosti fúzí. Nebo se firmy vzájemně obchodně doplňují. V tomto je to složitější. Podniky jsou také dražší. Obzvlášť dnes. Byli jsme zvyklí nakupovat za čtyřnásobek nebo čtyřapůlnásobek EBITDA, dnes je skoro nemožné takto koupit firmu.

HN: Nezměnila se situace i v tom, že dříve se firmy víc samy nabízely, což se už tolik neděje a musíte víc hledat?

Při hledání akvizic pracujeme hodně s poradci, nejen z České republiky, ale i Německa. Oni nám nosí tipy. Že by nám někdo zavolal a řekl, že chce něco prodat, to je spíš neobvyklé. Jsou takové případy, ale je jich podstatně méně než těch, kdy za vámi přijde banka, právník nebo poradce. Samozřejmě rostoucí ekonomika přeje těm, kdo chtějí prodávat firmy, můžou si říct o vyšší cenu.

HN: Právě to souvisí i s vaším fondem Jet 2. Je sice spousta lidí, kteří chtějí investovat, ale není vlastně kam jejich peníze vložit. A je tu spousta nových fondů, které si konkurují.

Úplně snadné to není. Nedovedu si představit, že by přišel nějaký neznámý investor a začal shánět peníze. My působíme na trhu 20 let, vybudovali jsme si síť spolupracujících investorů, kteří už s námi mají zkušenosti. Těch 20 let je jakási referenční báze, která je přesvědčila o tom, že jsme lidi, kteří vědí, co dělají, a proto s námi investují.

HN: Stejně ale je na trhu dost přetlak různých fondů…

No, to není tak úplně pravda. Je spousta fondů na start-upy a IT, ale fondů jako my, které se zaměřují na tradičnější průmysl, tu zase tolik není.

HN: Jak nyní vidíte budoucnost Jet Investment?

Pro nový fond počítáme s kapitálem až pět miliard korun. Budeme opět stavět na nějaké základní platformě, třeba koupíme firmu, která se věnuje moderním materiálům nebo vyvíjí stroje, jež to umožňují. A na tom bychom stavěli mozaiku. Takhle funguje i Jet 1, jen s tím rozdílem, že základnu jsme do něj přinesli z našeho portfolia, u dvojky ji budeme muset nakoupit od nuly. Pak bude následovat Jet 3. Dvojka bude mít na investování tři roky, to je do roku 2021. Když to dobře dopadne, trojka by se otvírala v roce 2022. Počítám, že pojede na stejném principu.

HN: Teď se hodně mluví o Průmyslu 4.0, o automatizaci, robotech. To vás láká? Nebo resp. jakou to má ve vašich úvahách roli?

Zrovna Payment4U je z toho ranku, byť nejde o roboty. Já vám teď ale neřeknu, z čeho přesně ta mozaika bude složená, bude záležet na příležitostech. Od poradců chodí různé nabídky, my máme tým, který je analyzuje, když se hodí do naší strategie, a vyhodnotíme si, že v horizontu 8 až 10 let to dává smysl, tak do toho půjdeme. A je nám jedno, jestli firma vyrábí roboty nebo kliky od aut.

HN: Postavit novou, hodně automatizovanou fabriku na zelené louce vás neláká?

Naše továrny musí samozřejmě investovat, modernizovat se, automatizovat výrobu. Ale že bychom přímo my byli dodavatelé robotů nebo něco budovali na zelené louce, to si nemyslím, na trhu je velká konkurence. My i u nynějších firem budujeme nové provozy, reinvestujeme. Na rozdíl od ryze rodinných byznysů ale musíme část prostředků distribuovat také mezi naše akcionáře a investory. Rodinné firmy se někdy dokonce až příliš soustřeďují na investice, že to nakonec přeženou, pár takových jsme ostatně kupovali. Neutáhli zadlužení.

HN: Loni jste akcionářům fondu Jet 1 vyplatili dividendu 180 milionů, kolik to bude letos?

Letos to bude podobné, budeme vyplácet 185 milionů korun. Za dva roky jde o výnos před odečtením případného poplatku pro nás na úrovni 16 procent. Neustále evidujeme poptávku po vstupu do jedničky a začíná být i po dvojce.

HN: Jaké budou podmínky?

U fondu Jet 1 byla podmínka investovat aspoň pět milionů, u Jet 2 zvažujeme hranici zvednout na deset. V jedničce máme přes 100 investorů, Jet Investment tam mají jako zakladatelé podíl 38 procent. U dvojky budeme vystupovat také jako investoři, ale hranice podílu bude spíš mezi 10 a 15 procenty.

HN: Je něco z vaší skupiny momentálně na prodej?

Pro nás není rozhodující, jak dlouho podnik máme. Prodáme takovou firmu, která se nám zdá vhodná. Tedy když je trh připravený, když máme pocit, že my sami už s ní nic nového udělat nedokážeme nebo když přijde zajímavá nabídka. Pak klidně prodáme i společnost, kterou máme rok. Takže ano, může se stát, že třeba příští rok něco budeme prodávat.

HN: Blíží se volby, je čas rekapitulovat poslední roky. Jak vnímáte coby podnikatel období let 2014 až 2017?

Je tu výrazný tlak na výběr daní, což pociťujeme silně. To samo o sobě není špatně, naopak. Jen je nutné to nepřehnat. Nám, starým harcovníkům, už to chuť podnikat nevezme, ale mladým lidem to jejich elán může nabourat. A je důležité vědět, že se vybrané daně dobře investují, což je další otázka. Že by se tu za poslední čtyři roky nějak výrazně pomohlo podnikatelům, že by nastala nějaká zásadní změna, to nepociťuji. Ano, byly tu intervence, ale to je záležitost ČNB, nikoli vlády. Ty nám pomohly.

HN: Není ten klid prospěšný? Zvlášť po mnoha změnách z dob Nečasovy vlády.

Samozřejmě je příjemné, když si můžete plánovat. Očekával jsem ale, že se změní přístup k investicím, že se zlepší infrastruktura. Já všude na billboardech četl, jak se budou stavět dálnice, ale ve skutečnosti jsem to neviděl. Že by vláda nějak udělala podnikání pohodlnější, to se nedá říct, spíš ho trochu zkomplikovala.

HN: A co další čtyři roky? S čím pohlížíte na říjnové sněmovní volby?

Já byl vždycky havlista. Mám rád demokracii, svobodu. Za prezidenta jsem chtěl Karla Schwarzenberga. Preferuji orientaci na Evropu, na Západ, ne na Rusko a Čínu, i když jsou to země, které nám nabízejí řadu obchodních příležitostí.

HN: Celá Evropa se nachází v politicky hodně komplikované situaci.

Jsem příznivcem politiků typu Emmanuela Macrona nebo Angely Merkelové. Na rozdíl od téměř všech českých politiků mně nijak nevadí uprchlíci. Když bude jejich příchod regulovaný, bude to i ekonomická příležitost. Když jezdím po Německu a po Rakousku, v továrnách často pracují uprchlíci, tak proč by nepracovali u nás? Je mi k smíchu, že tu odmítáme kvóty, které jsou v jednotkách tisíc lidí. Vždyť to je směšné.

HN: Nejhorší je ta absence solidarity.

Nerozumím, proč se k tomu lidé i naši politici tak staví. Je to populismus. Slováci mají Andreje Kisku a teď i Robert Fico trochu otočil směrem k EU, vystrčili z toho Visegrádu hlavu. Byl bych nerad, kdybychom se po volbách připojili k trendu, který je vidět v Maďarsku a v Polsku. Doufám, že to dopadne prozápadně a proevropsky.

S přispěním Kryštofa Karla.