Strana Alternativa pro Německo (AfD) po svém úspěchu ve volbách v neděli 24. září přivádí do spolkového sněmu i krajně pravicové radikály.

AfD se sice stala parlamentní stranou, ale o její další budoucnost běží ostrý spor. Utkává se v něm hned několik znepřátelených stranických křídel, včetně toho, které má blízko k neonacistům.

Výsledek konfliktu může spoluurčit, jaký vliv na německou politiku bude AfD mít.

Spolupráci s AfD odmítají všechny ostatní parlamentní strany, takže její přímý podíl na politickém rozhodování bude nulový. "Německou politiku už ale velmi výrazně ovlivnila," připomíná Jakub Eberle z Ústavu mezinárodních vztahů. A to tím, že se ostatní strany musí vymezovat vůči její radikální rétorice, například o migraci. Vláda kancléřky Angely Merkelové ostatně už před volbami výrazně zpřísnila azylové řízení v Německu. A dá se čekat, že CSU − tedy sesterská strana CDU, křesťanských demokratů Angely Merkelové − bude ve strachu z dalšího růstu AfD tlačit na ještě výraznější změny.

Odborníci z Duisburského institutu pro jazykový a sociální výzkum nedávno zkoumali názory zhruba 240 kandidátů za AfD.

Necelou stovku z nich určili jako "krajní pravičáky". K umírněnému stranickému křídlu zařadili 40 straníků. Zbytek své názory zatím nijak veřejně neprezentoval.

Mezi nejradikálnější vedoucí postavy AfD patří její lídr ve spolkové zemi Durynsko Björn Höcke, který je proti tomu, aby si Německo připomínalo svou vinu za vyvražďování Židů během holokaustu. Wilhelm von Gottberg, nově zvolený poslanec za AfD, zase tvrdí, že holokaust je "mýtus".

K umírněnému křídlu ve straně náležela její předsedkyně Frauke Petryová. Ta sice často opakovala i radikální stanoviska, lidi blízké neonacistům však chtěla ze strany vyloučit, aby AfD měla nějaký koaliční potenciál. Očista se jí nepodařila − například Höckeho se strana odmítla zbavit. Petryová proto AfD opouští a nejspíš založí svou vlastní stranu.

"Většinu vedení AfD tvoří pragmatičtí lidé, kteří využívají jak umírněného, tak radikálního křídla," říká Eberle. Příkladem může být jeden ze dvou volebních lídrů AfD Alexander Gauland. Ten na jednu stranu uvádí, že AfD chce pouze obnovit v Německu pořádek údajně narušený příchodem stovek tisíc žadatelů o azyl. Zároveň ale Gauland například tvrdí, že by Němci měli být hrdí na výkony svých vojáků v obou světových válkách. "Pro stranu bude problémem udržet smír mezi svými rozdílnými proudy," myslí si Eberle.

Výsledek konfliktu různých křídel do značné míry napoví, jaká budoucnost na AfD čeká.

"Teď už to nemůže být jen strana výkřiků, musí představit nějaký program a ukázat, že v parlamentu taky pracuje," tvrdí Vladimír Handl z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Podle průzkumu pro televizi ARD volilo Alternativu pro Německo jen 31 procent lidí z přesvědčení. Zbytek jejích voličů jí dal hlas proto, že chtěli ukázat protest. AfD tak − na rozdíl od ostatních stran − nemá pevnou voličskou základnu, na niž by se mohla spolehnout.

"Jestli se v jejím poslaneckém klubu vytvoří jádro, jež bude definovat směr této strany, pak by se mohla na politické scéně uchytit podobně jako svobodní v Rakousku," míní Jakub Eberle s odkazem na populistickou Svobodnou stranu Rakouska (FPÖ). Ta je součástí tamní politické scény už desítky let a po volbách příští měsíc by se mohla stát členkou nové vládní koalice. K tomu má AfD, aspoň zatím, hodně daleko.