Každý druhý Čech se vyhýbá polským potravinám. Výjimkou jsou občané z Moravskoslezského a Královéhradeckého kraje, kteří to k severním sousedům nemají daleko a s jejich potravinami mají největší zkušenost. A vůbec není špatná. Zjištění, že jeden ze dvou Čechů má předsudky vůči polskému jídlu, přinesl průzkum agentury GfK. Musel potěšit tuzemskou agrární a potravinářskou lobby, která proti levnější konkurenci dlouhá léta brojí. Pomáhá zveličovat různé nedostatky u zboží z Polska, odhalené státní veterinární a potravinářskou inspekcí.

Plody antikampaně, přiživované státem, se dostavují, i když o větší úrodě se rozhodně mluvit nedá. Příliv potravin z Polska je stále mohutný, vloni to ale bylo poprvé, co po dlouhodobém růstu mírně opadl. Rekordní byl rok 2015, kdy hodnota tohoto dovozu dosáhla 43,5 miliardy korun. O rok později se snížila o 1,2 miliardy. I letos je za první pololetí meziročně slabší − o necelé čtyři miliardy. Podle toho, jak špatnou pověst mají polské potraviny v Česku a co říkají průzkumy, by se zdálo, že propad bude dramatičtější. Nejvíc na tapetě jsou kuřata, těch se přitom dováží stále víc. Podle Českého statistického úřadu se k nám v roce 2004 dovezly necelé tři tisíce tun polského drůbežího masa, vloni to bylo už 75 tisíc tun.

Následující příběh ilustruje, jak na běžné spotřebitele negativní kampaň zabírá: padesátiletá žena pravidelně kupovala v jednom menším řeznictví tvrdý sýr. Chutnal jí do doby, než zjistila, že je z Polska. "Vždyť sem vozí samý šunt. Pořád slyším o salmonele a dalších malérech, přece to nebudu kupovat," vysvětlovala, proč se přidala k polovině národa zaujaté vůči polským potravinám. Zkuste vygooglovat spojení "kuře Polsko", zobrazí se hlavně zprávy o zjištěné salmonele. Není divu, že zákazníci zpozorní.

Třetinu kuřat vozí zpracovatelé

"Nejím ty vaše sračky," odmítl Andrej Babiš v televizní debatě nabízenou klobásu od polského řezníka. Bylo to v roce 2013, kdy už naplno běžela propaganda proti všemu polskému, co je k jídlu. Vhodnou záminkou byl skandál s posypovou solí přidávanou do uzenin, pečiva a rybích konzerv. Nikoho sice neotrávila, ale na rozdíl od tuzemského alkoholu pančovaného metanolem, jenž zabil i několik Poláků, dobře posloužila k dehonestaci polských potravin. Babišovy slovní výpady svědčí o tom, že pro jeho tehdejší firmu Agrofert, která je lídrem českého trhu u kuřecího masa a vajec, je levnější polská konkurence těžce stravitelná.

Polsko je největším producentem drůbeže v Evropě, oproti Česku vykrmí na jatka více než desetkrát tolik ptáků, dáme-li je na váhu. Poláci vyrobí v přepočtu na obyvatele 50 kilogramů drůbežího za rok a všechno nesnědí. Naopak tuzemské dodávky nestačí poptávce. Česká produkce na obyvatele představuje necelých 15 kilogramů za rok, jeden Čech ale ročně spořádá v průměru 26 kilogramů. Na dovozu tohoto masa do republiky se severní soused podílí 70 procenty. Drůbeží z Polska nenakupují jen nadnárodní obchodní řetězce, ale také zdejší zpracovatelé. Přehled o jeho importu by měla mít Státní veterinární správa.

Polská expanze

"Vloni bylo nahlášeno téměř 139 tisíc zásilek drůbežího masa z Polska v objemu 55,3 tisíce tun. Z toho do drůbežích porážek a porcoven mířilo 17,8 tisíce tun," sdělil na dotaz HN mluvčí veterinární správy Petr Majer. Obchodníci musí veterinářům oznámit každý kamion s masem, a to nejméně v předstihu 24 hodin, než dorazí na místo určení. Za takovou vyhlášku, která po vzoru Maďarska měla komplikovat život zahraniční konkurenci, se Andrej Babiš přimlouval už dávno předtím, než usedl ve vládě.

Jeho byznysu vadil "živelný" dovoz masa, což veřejně říkal do médií. "Likvidují nás dovozy drůbeže, která je kvalitou podstatně horší. Považuji to za nekalou konkurenci, protože v Polsku stát výrobce podporuje," uvedl v jednom ze starších rozhovorů. Drůbežáře ale podporuje i Česká republika. Kupříkladu největší hráč na trhu, Vodňanská drůbež z líhně Agrofertu, dostal ze státní kasy na národních dotacích za uplynulých pět let 62 milionů korun. Další peníze bere z evropských fondů. Jen vloni inkasoval na inovace bezmála 45 milionů korun, z toho 11 miliony přispěl státní rozpočet. Drůbežářský závod Klatovy, dvojka na trhu, dostal v minulé pětiletce od státu 42 milionů korun.

Třetinu z celkového dovozu polského drůbežího odebrali vloni zpracovatelé, tedy porážky a porcovny typu Vodňanská drůbež, vyplývá z údajů veterinární správy. Kolik použili výrobci uzenin a dalších masných výrobků, kteří nakupují již opracovanou surovinu, není známo. "Téměř všichni používají také hovězí a vepřové maso, takže není možné je vyčlenit z evidence podle druhu masa," vysvětluje Majer. Údaje veterinářů o dovozu polského drůbežího vycházejí z toho, co jim obchodníci nahlásí. Zřejmě to není všechno. Podle oficiálních dat Českého statistického úřadu totiž vloni přišlo do republiky asi o dvacet tisíc tun drůbežího více, než eviduje veterinární správa.

"Aby si výrobci udrželi odbytiště a získali nové zákazníky, snaží se dodržovat nejvyšší standardy bezpečnosti," ujišťuje v prohlášení polské ministerstvo zemědělství. Připomíná, že drůbežárny kromě dohledu státních orgánů podléhají každoročním nezávislým auditům inspektorů ze třetích zemí.

Nebude náhoda, že polské potraviny získaly hanlivou nálepku právě v Česku a na Slovensku. Poláci si už na diskriminaci, kterou vidí v obchodních bariérách a diskreditační kampani, dříve stěžovali v Bruselu. Západoevropané přitom jídlo z této východoevropské země konzumují ve stále větší míře. A vozí se i dále do světa.

Nejvíc polského jídla snědí Němci

Největším odběratelem je Německo, kam polský export každoročně roste. Stejně tak do Velké Británie, která je druhá v pořadí. Třetí příčku v přehledu největších importérů polských potravin zaujalo v loňském roce Rusko − i přes embargo Evropské unie na vývoz agrárního a potravinářského zboží. Polskému jídlu se nebrání ani Francouzi a Italové.

Na rozdíl od Česka je Polsko agrární zemí, s rozlohou zemědělské půdy je v unii pátou největší zemí po Francii, Španělsku, Švédsku a Německu. V tamním zemědělství pracuje kolem sedmi procent ekonomicky aktivní populace, v českém to nejsou ani tři procenta. Vstup do EU pojali Poláci jako impulz, prosadili si výhodnější podmínky, což čeští agrárníci dodnes nemohou skousnout. Kritizují, že polští rolníci platí nižší sociální a zdravotní pojištění, což zlevňuje jejich produkci.

"Je fakt, že si Polsko vyjednalo lepší podmínky. Nižší odvody mají ale jen malí sedláci. Velké podniky platí pojištění normálně," upozorňuje Milan Wenit z polského velvyslanectví, kde vede oddělení propagace obchodu a investic.

Není problém Poláků, že Česko si pro své zemědělství, které stojí na velkých družstvech a akciovkách s tisíci i desetitisíci hektary, podobné úlevy nedohodlo. Ovšem stěží si je mohlo vyjednat, když Evropská unie chce podporovat především malé rodinné farmy. A ty v Polsku dominují, obdělávají zhruba 90 procent půdy. Kolem 1,4 milionu tamních hospodářství má průměrnou velikost nepatrně nad deset hektarů. V posledních letech sice přibývá větších podniků, podle českého měřítka jsou to ale stále trpaslíci. Pro spotřebitele, kteří se zamýšlejí nad tím, co jedí, může být zajímavá informace, že na polská pole se dostává méně chemických hnojiv než na česká.

Do zemědělství a potravinářství Polsko silně investuje i za pomoci unijních fondů. Sektor je atraktivní také pro zahraniční kapitál. "Polsko je velký trh, na rozdíl od našeho. V takovém prostředí se snadněji prosazují investice, včetně zahraničních, do 'výhod z velikosti'. Produktivita velkých podniků tedy roste, polské potravinářství v tomto směru ale stále zaostává za českým," říká agrární ekonom Tomáš Doucha. Jak porovnává, hrubá přidaná hodnota na pracovníka dosahovala v uplynulých letech v tuzemském potravinářství 27,4 tisíce eur, v polském 22,5 tisíce eur.

"Polské potraviny jsou celkově levnější, zřejmě i díky ceně práce, a často kvalitnější než české. Že naši dovozci do tuzemských obchodních řetězců, nikoli polští vývozci, vybírají někdy levný šunt, je jiná věc," poznamenává Doucha. Obchodní rada Wenit připomíná, že na velikém polském trhu je obrovská konkurence. "Špatný výrobce s horší kvalitou se na něm neudrží. Nabídka v polských obchodech je nesrovnatelně bohatší než v českých," podotýká.

Polsko nyní vyváží asi 30 procent potravinářské produkce a má ambice stát se největším exportérem mezi členy EU. Je na dobré cestě − hodnota agrárního exportu trvale roste, od roku 2004 stoupla téměř pětinásobně. V minulém roce dosáhl vývoz zemědělských surovin a potravin rekordních 24,2 miliardy eur, to je zhruba 650 miliard korun. Obchodní bilance v tomto sortimentu je dlouhodobě pozitivní.

Tuzemský agrární obchod je naopak trvale schodkový, což pro průmyslovou zemi, jakou je Česká republika, není žádná tragédie. V potravinářském dovozu do republiky sice stále vede Německo, jeho podíl ale klesá a pomalu se blíží polskému. Každá z obou zemí se na agrárním importu do Česka podílí zhruba pětinou.

Když ministr varuje před vejci

Hlavními položkami polského exportu do tuzemska jsou maso a masné výrobky, mléčné výrobky, vejce, zelenina a ovoce. Jejich příliv neslábne, ani přes překážky, které kladou státní kontrolní orgány. Ministr zemědělství Marian Jurečka dokonce varoval před levnějšími polskými vejci a nabádal spotřebitele, aby kupovali dražší česká. "Jsou čerstvá a chovy jsou řádně zkontrolované," prohlásil.

Systém kontrol ale není v Polsku jako členské zemi EU o nic horší. Podobně jako v Česku dohlíží na nezávadnost potravin tamní potravinářská inspekce, která je podřízena ministerstvu zdravotnictví. Kromě toho tam funguje veterinární inspekce a zemědělská a potravinářská inspekce kvality, jež dohlíží na jakost zboží během výroby a prodeje. Polská obchodní inspekce je pod úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a spotřebitelů. V Česku podléhají všechny dozorové orgány pro kontrolu potravin a agrárních produktů ministerstvu zemědělství, které hájí hlavně zájmy výrobců. Nedávný výskyt salmonely, kvůli níž se musely vybít desítky tisíc slepic v Pohořelicích na Brněnsku, ukazuje, že podobné problémy se řeší všude.

Češi mají kupovat české potraviny, nabádá ministr Jurečka. Jak je poznat? Třeba prsní řízky z Vodňanské drůbeže označil výrobce jako české, přitom byly ze Slovenska, zjistili veterináři. Ti ale všechny podfuky nemohou zachytit.