V době, kdy vrcholila krize kolem Řecka a o záchranné půjčky muselo požádat i Irsko s Portugalskem, se řadě zemí eurozóny financování státních dluhů řádně prodražovalo.

I ti méně problémoví dlužníci byli nuceni investorům nabízet výnos tři a více procent, což v dobách "nerůstu" a nízké inflace hodně bolelo. Zejména z Francie se proto tehdy ozývaly návrhy, aby státní dluhopisy kupovaly přímo centrální banky. Za mnohem nižší úrok, nejlépe za nulový.

To samozřejmě neprošlo, protože zákaz měnového financování je jedním z nejpřísněji střežených dogmat dnešního centrálního bankovnictví.

Přesto dnes většina zemí, kde se platí eurem, vydává dluhopisy za ještě lepších podmínek, než heretici navrhovali. Minimálně ty krátkodobé až střednědobé se splatností dva až pět let se běžně prodávají se záporným výnosem. Přitom nebyla nutná žádná změna pravidel, žádné zjevné porušení tabu. To vše trh. Ovšem trh dirigovaný centrální bankou, dlouhodobě používající netradiční nástroje.

K stlačení úroků ze státních dluhopisů pod nulu v eurozóně vedla expanzivní politika Evropské centrální banky, vedle nízkých úroků především tzv. kvantitativní uvolňování (QE). ECB s ním začala v předjaří roku 2015 a během času vyluxovala z trhu státní dluhopisy za více než dva biliony eur.

A jak se včera ukázalo, ještě s tím zdaleka nekončí, i když se to zejména Německu velmi nelíbí.

Eurozóna nebyla vynálezcem ani průkopníkem této politiky. Vstoupila jen do stop vyšlapaných Američany, a především Japonci. Ti se masivními nákupy finančních aktiv pokoušejí stlačit tržní úroky a popohnat tak inflaci už od začátku tisíciletí. Když přišla krize, sáhly po tomto nástroji i další centrální banky.

Na podzim roku 2010, kdy americký Fed spustil druhé kolo QE, se dokonce psalo o měnových válkách. Virtuální "tištění peněz" totiž současně tlačí kurz měny dolů a usnadňuje tak život exportérům.

I USA pak s QE žily déle, než původně plánovaly. Nakonec program ukončily a nyní už žijí ve standardním světě kladných úroků. To v eurozóně není v dohledu. Šéf ECB Mario Draghi totiž zchladil naděje těch, kdo očekávali, že se dozví, jak z programu nákupů dluhopisů banka vycouvá. Tlak je i z politických míst. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble se nechal slyšet, že samo označení nestandardní nástroje (mezi se něž QE řadí) ukazuje, že nepatří do normálních dob. A k těm už, vzhledem k lepšímu růstu a klesající nezaměstnanosti, minimálně z německého pohledu ekonomika dospěla.

Draghi včera popsal stav eurozóny vlastně podobně optimisticky, ale debata o konci kvantitativního uvolňování je podle něj "ve velmi, velmi rané fázi". Možná se víc dozvíme v říjnu. "Pokud budeme připraveni," neodpustil si Draghi. Předem daného ale není nic.

Současně dál platí, že program nákupů dluhopisů − nyní v objemu 60 miliard eur měsíčně − banka může ještě prodloužit. Nebo i navýšit jeho objem. To rozhodně nejsou slova, která by chtěli Schäuble či šéf Bundesbanky, možný Draghiho nástupce Jens Weidmann (též vytrvalý kritik QE) slyšet. Záporné sazby se nemění a vydrží ještě dlouho po konci QE.

Všechny dobré zprávy totiž z pohledu ECB může převážit stále nízká inflace. Ta je pořád pod cílem a tlumí ji především pomalý růst mezd. A kromě toho je tu další faktor, který měnová politika silně ovlivňuje − kurz. Euro totiž od Vánoc systematicky posiluje a jen za letošek si vůči dolaru připsalo 15 procent. Místo v prognózách věštěné parity, či dokonce dolaru silnějšího než společná měna jsme nyní u kurzu 1,2 dolaru za euro.

Kurz eura dělá Draghimu starosti, ale měnové trhy "neposlouchají". Přestože vyznění tiskové konference mělo nahrávat dolaru, euro naopak posílilo.

Jak nevyzpytatelně se měny mohou chovat, ostatně můžeme pozorovat i na koruně. Z té se stal "držák", s nímž nic nehne.

Když se pro vyšší úroky nečekaně razantně vyslovil viceguvernér ČNB, když se v opačném gardu, ale mírně vyslovil sám guvernér nebo když se ukázalo, že ekonomika roste ještě rychleji, než předpokládali optimisté, či když se platební bilance dostane poprvé do záporných čísel, je to vždy stejné.

Reakce na důležité zprávy je chabá a brzy odezní. Koruna zaparkovala u hodnoty 26,10 a zatím není síly, která by s ní pohnula.