Zakázka na návrh vědeckého centra v Dolních Břežanech pomohla Viktorii Součkové a jejím kolegům přehoupnout se přes krušné období, které architekti pocítili po roce 2009. Od té doby se česká kancelář ateliéru Bogle Architects rozrostla z hrstky lidí na několik desítek a kromě zmíněného laserového centra ELI Beamlines v Břežanech, jež získalo několik prestižních architektonických ocenění, pracuje na zajímavých projektech pro tuzemské miliardáře i vzdělávací instituce.

"Když jsme vyhráli soutěž na laserové centrum, starosta říkal: Nikdo z nás tady jméno vašeho ateliéru neslyšel, ale měli jste to moc hezké," vzpomíná Viktorie Součková, výkonná ředitelka Bogle Architects. Součková přitom sbírala zkušenosti ve světoznámém ateliéru Foster + Partners, kde se seznámila i se svým současným šéfem Ianem Boglem. A její kolegové z mateřského studia Bogle Architects v Londýně se dostali k zajímavým zakázkám. Mezi nejnovější z nich patří největší mateřská škola na světě pro 2300 dětí, která se v těchto dnech otevírá v Singapuru.

HN: Váš ateliér navrhl hned dvě kancelářské budovy na pražském Andělu. Jednu z nich začne skupina Penta stavět ještě na podzim. Jak pokračuje druhý stavební záměr společnosti Centra?

Projekt má kladnou EIA (posouzení vlivu stavby na životní prostředí, pozn. red.), stavbu chce Praha 5 i magistrát, ale územní plán její výstavbu v současné době neumožňuje. Už několik let tedy čekáme na změnu územního plánu, protože ten současný je 20 let starý. Všichni pak čekáme na Metropolitní plán, který není stále schválen. Občas mám pocit, jako bychom měli žít 500 let. Zdlouhavé povolování staveb se v Česku developerům prodražuje. Výstavba se dá těžko ekonomicky naplánovat, když developer neví, kdy bude stavba dokončena. Proces povolování staveb se musí zefektivnit.

Viktorie Součková (42)

Ředitelka a spolumajitelka pražského ateliéru Bogle Architects. Po škole pracovala několik let v londýnském studiu architekta Normana Fostera. Součková vystudovala architekturu na pražské UMPRUM u Evy Jiřičné.

HN: Jak funguje povolování staveb v Anglii, kde jste několik let pracovala v ateliéru Normana Fostera?

V Anglii se město s developerem dohodne a začne se stavět. V územním plánu je pouze stanovené, kde se dá stavět a kde ne. Když je území zastavitelné, developer se s městskou částí baví o tom, co by bylo na pozemcích nejlepší postavit. Městská část výstavbu umožní, ale vždy za to na oplátku něco požaduje. Když chce developer třeba postavit bytové domy, město dostane určitý, menší podíl z nich pro sociálně slabé. Nemůže ale očekávat, že dostane polovinu bytů, developerovi musí investice vždy vycházet finančně.

HN: Developer městu část bytů daruje?

Ne, prodá je městské části za náklady a ta s byty potom hospodaří. Pro developera to není žádný supervýdělek, je to daň za to, že mu město dovolí domy postavit a vydělat na jejich prodeji. Myslím si, že je lepší postupovat takto než někomu strkat úplatky.

Projekty Bogle Architects v Česku a na Slovensku

◼ Vědecké centrum ELI Beamlines v Dolních Břežanech
◼ Villa Vokovice – luxusní bytový projekt v Praze 6
◼ Pomezí – prémiové bydlení v pražských Košířích
◼ Staromestská – kancelářská budova v Bratislavě
◼ Smíchoff – kancelářská budova v Praze 5

HN: Problém je možná v tom, že u nás se města bojí potkávat s developery, aby je pak někdo nepodezříval z korupce…

Musí se vyložit karty na stůl. I v Anglii se developeři snaží maximálně využít pozemky. Jenže tam jde všechno rychleji. Stavební řízení je jednotné a stanoví se v něm objem a výška staveb. Je to povolení, které je svým rozsahem něco mezi naším územním rozhodnutím a stavebním povolením. Odsouhlasí se v něm základní věci, jako jsou fasády a barvy, a hned se může začít stavět. Nikdo si netroufne postavit dům, který by nesplňoval hygienické nebo požární předpisy, protože pak by nedostal kolaudaci a stavbu by nešlo užívat. V Česku se dělá nejdříve územní rozhodnutí a pak strašně podrobná dokumentace stavebního povolení, aby všechno bylo podle předpisů. A když se dům postaví, někdo přijde zkontrolovat, jestli je to postavené podle dokumentace.

HN: Co z toho plyne?

Když se u nás budova po dlouhých letech konečně postaví, trh je úplně jinde a byznysmodel projektu nemusí fungovat. Ještě jako ateliér Hamiltons jsme v roce 2007 nakreslili projekt s nákupním centrem, kancelářemi, hotelem a byty na místě bývalého Nákladového nádraží Žižkov v Praze. Tehdy byla ekonomika na vrcholu. Když se ale projekt začal povolovat, byl už rok 2009 a najednou to všem připadalo moc veliké. Navíc investorů bylo několik a jejich představy se lišily − jeden chtěl mít na 13 hektarech převážně rezidence, druhý naopak nákupní centrum a kanceláře. My jsme to překreslovali několikrát. Loni projekt koupila Central Group a postaví tam samé rezidence. I my pro ně kreslíme jeden bytový blok.

HN: První dokončenou stavbou ateliéru Bogle Architects v Česku je oceňované laserové centrum v Dolních Břežanech za 6,8 miliardy korun. Jak se povolovalo to?

Fyzikální ústav Akademie věd měl jasně dané, že v roce 2015 musí být budova postavena. Hlavní podmínkou bylo, že architekti, kteří soutěž vyhrají, okamžitě podepíšou smlouvu a do šesti týdnů zpracují dokumentaci k územnímu rozhodnutí. To bylo šílené, měli jsme na to strašně málo času. Měli to naplánované tak, že v říjnu 2009 se podá žádost o územní rozhodnutí, to bude v lednu 2010 vydané, a v červnu 2010 bude vydané stavební povolení, aby jim přiklepli dotace.

HN: A pak že to rychle nejde…

Když se chce, jde všechno. Faktem je, že laserové centrum se stavělo mimo Prahu, kde se stavby povolují jednodušeji, a povolení EIA si Fyzikální ústav vyřídil ještě před soutěží. Projekt se schválil rychle a my jsme pak dva roky strávili nad technickou dokumentací, vyprojektovali jsme to do detailů, opravdu do každého šroubku. Takto už to skoro nikdo nedělá. V Česku je většinou architekt autorem koncepce a detaily kreslí nějaká inženýrská firma. My jsme si to udělali celé sami.

HN: Jakou zkušenost jste si přivezla z Londýna sem do Prahy?

V Londýně jsme se naučili navrhovat takzvaně do ceny. Tady dostane architekt od developera zadání, pak si půl roku něco šmudlá a nacení se až nakreslený projekt. Developeři s architektem nekomunikují a pak zjistí, že je projekt moc drahý. Slyšeli jsme o případu, kdy se projekt nakreslil o 30 procent dráž, než si investor představoval, a architekt to odmítal překreslit, protože na to má autorské právo.

HN: Řešením je tedy stanovit rozpočet projektu hned na začátku?

Ano. Chceme se každý týden potkávat s investorem a projekt překreslovat tak dlouho, než se shodneme na variantě. Teprve až když víme, jaké jsou přesné požadavky klienta, kde vidí hlavní hodnoty projektu a s jakou finanční investicí kalkuluje, začneme projekt kreslit do dalších detailů. Pak se to zase spočítá a třeba se ukáže, že to stojí o něco víc, ale není to o 30 procent dražší.