Václav Zitta měl k vodě vždycky blízko. V mládí slavil úspěchy na mistrovství republiky tělesně postižených sportovců. K moři se však poprvé podívá až letos. Během dvaceti let bez domova, kdy přespával pod mostem, ve squatu nebo v zemljance, si o dovolené v Chorvatsku mohl nechat jen zdát.

Útočiště našel bývalý vězeň v nově otevřeném second handu na Žižkově, který má lidem bez domova posloužit jako odrazová plocha k trvalejšímu zaměstnání i bydlení. Václav je prvním člověkem, kterému projekt přiléhavě nazvaný Přestupní stanice dal práci.

Kromě prodávání oblečení z druhé ruky už Václav pracuje také u ostrahy, splácí dluhy, které má za jízdu na černo, urovnal vztahy s rodinou a čtvrtým měsícem bydlí v podnájmu. "Potřeboval jsem, aby mi někdo věřil," říká sedmapadesátiletý muž, jehož hlavním cílem teď je si práci udržet.

Přestupní stanice

◼ Obchod s oblečením z druhé ruky sídlí na pražském Žižkově.
◼ Jeho hlavním cílem je zaměstnávat lidi bez domova a časem jim pomoci najít trvalou práci.
◼ Kromě toho Přestupní stanice funguje i jako komunitní centrum. Šestičlenný tým pro veřejnost pravidelně pořádá třeba besedy, promítání filmů nebo autorská čtení.

Přestupní stanice funguje teprve od dubna, s hledáním práce pro lidi bez domova má ale jedna ze zakladatelek second handu Eva Dudová letité zkušenosti. "Jednou v zimě jsem běhala po Praze, rozdávala jídlo a peníze. Pak za mnou přišel pán, který nechtěl ani jedno. Žádal mě o práci," vzpomíná absolventka oboru sociální práce na okamžik, kdy si uvědomila, že zaměstnání je to hlavní, co bezdomovci potřebují k návratu do běžného života. Bez pomoci se jim však práce shání obtížně. Ministerstvo práce eviduje v Česku sedmdesát tisíc bezdomovců, podle starších průzkumů jich alespoň občas pracuje zhruba třetina.

Žižkovský šestičlenný tým má v plánu zaměstnat čtyři lidi za rok, kteří by se střídali ve dvou směnách. Mezitím by s pomocí Přestupní stanice hledali trvalejší práci. "Na trhu práce ale budou mít stále dost křehkou pozici. Někteří lidé mají pocit, že když je někdo bez domova, tak s ním mohou zamést. Přitom má stejná zaměstnanecká práva jako každý jiný," říká Dudová.

Upozorňuje ale, že jejich obchod s oblečením bude pomáhat jen těm, kdo skutečně chtějí. "Nechodíme po Sherwoodu a neříkáme lidem, ať odloží lahev a jdou s námi," odkazuje Dudová k oblíbenému shromaždišti lidí bez domova u pražského hlavního nádraží.

Václav byl pro pomoc ideálním kandidátem. Po většinu času, který strávil na ulici, brigádničil. K tomu chodil například i na počítačové kurzy, které Dudová spolupořádala. "E-maily, které nám psal, vždycky končily slovy: S úctou, kterou k vám chovám, váš Václav Zitta," vzpomíná s úsměvem mladá žena.

Přestupní stanice se už chystá přijmout dalšího člověka na poloviční úvazek. Vydělá si zhruba devět tisíc korun. Finance na platy a nájem projekt získává z prodeje oblečení, které mu nosí dárci. Podporuje ho také nadační fond Bez domova.