Lidl oznámil, že do roku 2025 omezí podíl cukru a soli ve výrobcích prodávaných pod značkou řetězce o pětinu. Že by to byl výsledek tlaku české vlády a dalších východoevropských zemí, kterým se nelíbí podřadné výrobky na regálech supermarketů? Ani omylem. Prohlášení Lidlu bylo určené německému publiku, které se na rozdíl od toho českého zajímá o to, co jí.

Lidl tento závazek učinil, protože pochopil, že na německém trhu mu pověst bojovníka s obezitou může pomoci přilákat nové zákazníky a ocenění od mnoha silných spotřebitelských organizací.

V Česku by firma takto jistě neuvažovala − drtivá většina Čechů se rozhoduje podle ceny a nyní notně živená mediální kampaň kolem dvojí kvality potravin ji příliš nezajímá.

Premiér Bohuslav Sobotka slíbil, že "nedá Evropské komisi pokoj", dokud dvojí kvalitu potravin nezačne řešit. Podle slovenského premiéra Roberta Fica je to dokonce "mezinárodní skandál". Na Západě ale východoevropskému tlaku příliš nerozumí. Vycházejí ze svého prostředí. Tam kdyby nějaký řetězec začal prodávat nekvalitní potravinu, okamžitě za to zaplatí zhoršením pověsti a snížením obratu. Proto Němci a další nechápou, proč bychom měli mít v EU zákon na stejnou kvalitu Nutelly, když to si přece vynutí zákazník sám.

jarvis_59788262498e27acf3ca4cef.jpeg
Ilustrace: Richard Fischer

Jak to na Západě funguje, ukazuje nyní právě Lidl. V Česku všeho všudy stačí, když jednou za čas sníží ve svém letáku cenu Medových kroužků ze 17,90 na 12,90, a Češi berou obchody útokem. To Němcům už nestačí, a proto Lidl nyní slíbil, že sníží obsah cukru v kroužcích o 30 procent na 24 gramů ve 100 gramech výrobku.

A po Lidlu se už přidávají další německé řetězce, protože mu nechtějí nechat cennou konkurenční výhodu bojovníka za zdravý životní styl bez obezity.

Ne že by to v Česku takový problém nebyl. Je. A vlastně ještě větší. U nás je obézní každý pátý člověk. Hůře jsou na tom v EU jen Britové, Estonci, Maďaři, Litevci a Malťané. Přesto tu řetězce necítí žádný pořádný tlak od kupujících či spotřebitelských organizací, aby své výrobky promě­nily − ať už celkově kvalitou, či alespoň snížením cukrů pro kynoucí Čechy.

Je to jako vždy: Když se v Česku mají zlepšit potraviny, tak to má zařídit někdo jiný. Buď Brusel jako nyní. Nebo v lepším případě někdo vymyslí speciální daně na sladké, byť například tristní zkušenost Dánska z roku 2012 před něčím takovým varuje. Ale nikdy nás nenapadne začít u sebe − porovnat složení, koupit něco o korunu dražšího či si odepřít příliš slazený nápoj.

Jenže vzkaz ze Západu zní přesně tak: Pokud svými peněženkami vytvoříte tlak na řetězce, ony vám ty lepší potraviny nakonec rády nabídnou, aby vás neztratily. Nic takového v České slevové republice zatím není vidět. Spíše je to naopak. Naskakováním na co nejnižší cenu naléhavě žádáme řetězce, aby z kvality potravin ještě trochu ubraly.

A s tím Brusel fakt nic nenadělá.

Související