Finsko spustilo na začátku roku pilotní projekt základního příjmu. Stejný experiment spouští Kanaďané. Stovkám lidí v kanadské provincii Ontario zamíří každý měsíc na účty od vlády více než tisíc kanadských dolarů "zdarma", zároveň ale přijdou o některé sociální dávky. Bez ohledu na věk, výši příjmů nebo ochotu pracovat.

Kanadský projekt je proti tomu finskému dokonce více než dvojnásobný, co se zdrojů a počtu zapojených domácností týče. Přidat se nově navíc chtějí i v Německu. Obyvatelé Aljašky by si zase raději nechali zvýšit daně, než aby o svou formu základního příjmu přišli.

V Česku se o základním příjmu začíná debatovat. Nikdo ale zatím neví, kolik by to stálo. 

V posledních měsících to vypadá, že myšlenka stará již nejméně několik staletí sestoupila z oblaků utopie. Zcela seriózně o ní hovoří i miliardáři a vizionáři velikosti Elona Muska či Billa Gatese. Základní příjem dokonce považují za nevyhnutelnou revoluci, kterou projdou sociální systémy zemí celého světa.

Zatímco finské průzkumy ukazují, že má základní příjem podporu od dělníků po bohaté, ekonomové už tolik optimističtí nejsou. A nadšení opadá i ve společnosti ve chvíli, kdy se lidé dozvědí, jak výrazně by se musely při zavedení základního příjmu zvýšit daně.

Zůstanou lidé doma?

Finský i kanadský experiment mají odpovědět na základní otázku: Pokud lidé dostanou peníze zdarma, přestanou pracovat? Nebo to v nich naopak probudí kreativního ducha a zbaveni strachu ze ztráty všech prostředků se vrhnou do podnikání?

Základní příjem má nahradit veškeré sociální dávky a zároveň zrušit veškeré sociální odvody. Financování má pak zajistit zvýšení daně z příjmů nebo daně z přidané hodnoty. Existují i mnohem exotičtější návrhy, jakými je například využití emisních povolenek či záporných sazeb na bankovních účtech obyvatel.

Nejčastější formou financování, se kterou počítají i Finové, je daň z příjmů. Je to poměrně intuitivní, současné sociální odvody nejsou ničím jiným. Váže se k tomu ale celá řada problémů. Pokud se daň zvýší příliš, lidé budou zamlčovat své příjmy a někteří z nich se rozhodnou raději nepracovat. To vše musí být vzato v úvahu. Také musí být výše základního příjmu a daně nastaveny tak, aby byl státní rozpočet vyrovnaný. Následující model pro Českou republiku počítá se základním příjmem v této ryzí podobě.

Kolik by to stálo v Česku

V České republice činil v roce 2015 práh chudoby 9901 korun měsíčně, pokud dojde k zavedení základního příjmu, tak se při předpokladu, že se neprojeví žádné zmíněné negativní efekty, bude muset sazba daně z příjmů zvednout z 15 procent na 71 procent. Předpokladem je, že dávku budou ve stejné výši dostávat všichni. Pokud by neměly nárok děti, činila by sazba 59 procent. Kdyby jim byla přiznána jen poloviční dávka, vyšplhala by se sazba na 68 procent.

Naproti tomu využití DPH k financování příjmů má několik výhod. Lidé se této dani vyhnou jen stěží, navíc je univerzální a je neutrální ke konkurenci – platí ji spotřebitelé. Samozřejmě zvýšení této daně by mohlo mít negativní efekt na spotřebu, což je nutné taktéž vzít v úvahu. V případě využití DPH k financování základního příjmu pro všechny by se musely sazby sjednotit při částce 9901 korun na 50 procentech. Pokud by jogurt stál bez daně 10 korun, spotřebitel by na DPH odvedl pět korun místo současných dvou.

Srovnání čistých příjmů domácností
Komentář: První decil je nejchudších 10 procent českých domácností, poslední zase nejbohatších 10 procent. Jedná se o průměrný roční příjem na osobu v domácnosti. Jde o čistý příjem po odvedení nejen daně z příjmů, ale i průměrné výše DPH, aby bylo možné příjmy porovnat. Základní příjem znamená nejen zrušení veškerých sociálních příjmů, ale také zrušení stávajících sociálních odvodů včetně těch odváděných zaměstnavatelem. Sociální příjmy budou nahrazeny základním příjmem a sociální odvody zase daní, která bude využita k financování systému. Zdroj dat: ČSÚ, vlastní zpracování

Zmíněné daňové sazby by ale byly v mnoha případech reálně nižší, je nutné počítat s tím, že lidé získají navíc peníze ve formě základního příjmu. Tedy reálné daňové břemeno bude například u nejchudších domácností výrazně záporné. To znamená, že mnohem více formou dávky dostanou, než odvedou na daních ze svých příjmů, které si vydělaly.

Stejně je to i v současnosti. Je sice pravda, že zdanění práce je v Česku shodné se Švédskem, pokud jde o bezdětné jedince, reálná daňová zátěž je ale nižší. Snižují ji právě sociální příjmy, které domácnosti od státu získávají, a to platí pro ty nejchudší i nejbohatší.

Výše skutečného zatížení je zobrazena ve druhém grafu. Pokud činí průměrné roční čisté příjmy člena domácnosti v současnosti 62 tisíc korun, tedy patří k 10 procentům nejchudších, pak nyní čelí sazbě ve výši 24 procent. Při základním příjmu by se prudce propadla do záporu, až k minus 45 procentům.

V případě nejbohatších 10 procent by základní příjem znamenal naopak prudký nárůst reálné daňové zátěže.

Daňové zatížení domácností
Komentář: Nejchudší domácnosti by ze zavedení nových systémů jednoznačně profitovaly. Druhý decil představuje anomálii z toho důvodu, že jsou v něm domácnosti s nejvíce dětmi a také procento pracujících je vyšší jen u posledních tři decilů. Současný systém tuto anomálii nastavením zdanění a odpočtů vyhlazuje. Zdroj dat: ČSÚ, vlastní zpracování

Základní příjem ve výši 10 tisíc korun měsíčně by minimálně při financování pomocí daně z příjmů znamenal významné zvýšení daně. Otázkou je, jak by zatížení vypadalo při nižší či vyšší částce. Na to v případě základního příjmu odpovídají následující grafy.

Výše zmíněné případy jsou ještě poměrně optimistické, předpokládají, že s výrazným zvýšením daně se nijak nezmění pracovní návyky lidí. Tedy že budou pracovat stále stejně a nezačnou část příjmů skrývat. To je poměrně troufalý předpoklad, a proto grafy níže modelují horší scénáře. Na každém grafu lze zjistit výši základního příjmu a tomu odpovídající výši daně.

Pokud by lidé reagovali na uvalení daně 71 procent poklesem svých příjmů (nepřiznání, konec s prací) o desetinu, musel by stát reagovat dalším zvýšením daně téměř na 80 procent. Případ s elasticitou 0,5 je extrémní, zde by se objem prostředků, který by podléhal dani, snížil o polovinu. Podobný efekt by mohl nastat i v případě výběru DPH, lidé by utlumili spotřebu, a snížil by se tak výběr daně.

Daně a základní příjem (DPFO)
Komentář: Na dolní ose je výše základního příjmu, svislá osa pak ukazuje, jaká daň z příjmů by odpovídala dané částce. Modrá křivka (zcela vpravo) je ideální stav, ostatní křivky modelují negativní efekty způsobené vysokou daní. Sazba daně nezačíná u nuly kvůli stávajícímu výběru dané daně – tuto částku je nutné vybírat za každé situace, aby se nedostal rozpočet do deficitu.
Daně a základní příjem (DPH)
Komentář: Na dolní ose je výše základního příjmu, svislá osa pak ukazuje, jaká daň z příjmů by odpovídala dané částce. Modrá křivka je ideální stav, ostatní křivky modelují negativní efekty způsobené vysokou daní. Zdroj dat: ČSÚ, vlastní zpracování

Česká republika je jednou z nejvíce rovnostářských zemí na světě, patří jí páté místo. Rozložení příjmů ekonomové nejčastěji ilustrují s využitím Lorenzovy křivky či Giniho koeficientu. Oba ukazatele udávají, kolik procent příjmů patří kolika procentům populace. Ideální stav – tedy úplná rovnost – nastává ve chvíli, kdy deset procent lidí má deset procent celkových příjmů společnosti. Osmdesát procent pak má osmdesát procent příjmů a tak dále. Takový stav samozřejmě nikde ve světě neexistuje. Navíc se nerovnost stále zvyšuje, stále větší procento příjmů i majetku patří stále menšímu procentu lidí. Nutně to ale neznamená, že je to špatně.

Poslední graf modeluje dopad zavedení základního příjmu na rozložení příjmů v Česku. Ideální rozložení příjmů reprezentuje fialová křivka, čím více je pak křivka prohnutá doprava, tím větší nerovnost ve společnosti panuje. Základní příjem ve výši 9901 korun měsíčně by tak nerovnost výrazně snížil.

Nerovnost příjmů
Komentář: Lorenzovy křivky zobrazují rozložení příjmů mezi českými domácnostmi. Čím více je křivka prohnutá vpravo, tím větší nerovnost panuje. Například hodnota 0,5 na levé ose by při ideálním stavu odpovídala hodnotě 0,5 na horizontální ose. Tedy 50 procent domácností by mělo 50 procent celkových příjmů. Ideálním stavem je zde rozuměna situace, kdy panuje rovnost v rozložení příjmů. Zdroj dat: ČSÚ, vlastní zpracování

Základní příjem jde sice v principu ufinancovat, ale znamenalo by to při vyšších částkách výrazné zvýšení daní, a navíc krok do neznáma, jak velké budou negativní efekty pro výběr daně. Toho se bojí i na začátku článku zmínění Finové či Kanaďané. Proto se rozhodli spustit pilotní projekty, které mají odpovědět alespoň na některé otázky.

Zde využité grafy jsou autorovým výtahem z jeho závěrečné práce bakalářského studia na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Celá práce je k dispozici na stránkách školy.