Nejdůležitější centrální banky začaly zpřísňovat měnovou politiku nebo o tom aspoň začaly mluvit. Dokonce i Evropská centrální banka se po řadě dobrých zpráv z ekonomiky konečně zbavila strachu z deflace, což je zásadní zpráva i pro nás.

Česká národní banka se také začíná osmělovat a o něco jasněji mluví o tom, že téměř po čtyřech letech zvedne sazby z nuly. Po minulém týdnu vzrostla pravděpodobnost, že první zvýšení přijde už v tomto čtvrtletí. Tedy vlastně podle "plánu", za nějž s jistou dávkou tolerance můžeme považovat makroekonomickou prognózu ČNB. To je ale v současné situaci překvapení. Poslední týdny totiž z centrální banky přicházely docela odlišné signály.

Rusnokova kurzová hádanka

Během května a června se guvernér Jiří Rusnok a řada jeho kolegů střídali v opakování stále stejné myšlenky: pokud koruna posílí příliš, může se éra nulových sazeb ještě prodloužit. To má logiku: česká měna se postupně propracovala takřka na dohled 26 korun za euro, a vymazala tak přinejmenším polovinu efektu politiky intervencí. Při jejich zavedení na konci roku 2013 měnová sekce ČNB odhadovala, že oslabení koruny z 25,60 na kýžených 27 odpovídá čtyřem snížení úrokových sazeb o 0,25 procentního bodu. Za poslední tři měsíce tak koruna analogicky "zařídila" stejné zpřísnění měnových podmínek, jako kdyby se při stabilním kurzu bankovní rada odhodlala minimálně k dvojímu zvýšení sazeb.

Dlouho to vypadalo, že takové "utažení" ČNB stačí. Ještě na samém konci období před posledním jednáním o měnové politice, kdy ještě mohou bankéři veřejně vystupovat, Rusnok konstatoval, že na zvýšení sazeb podle předpokladů prognózy to "měnověpoliticky nevypadá". Opět především kvůli sílícímu kurzu. Týden nato už bylo vše jinak, a zvyšování sazeb je tak podle Rusnoka na dohled.

Co se mezitím změnilo? Doma nic. Ekonomika šlape, ale to není žádné překvapení. Vykazované změny růstu HDP jsou podobně kosmetické jako odchylky dalších ekonomických veličin od úrovní, s nimiž počítá prognóza. Nezaměstnanost dál klesá, ale že je trh práce "vyluxovaný" jako snad nikdy v historii, platí už dlouho a přitom to ČNB nikdy neodradilo od tvrzení, že ekonomiku je v zájmu stabilní dvouprocentní inflace nutno dále dopovat nulovými sazbami (a dříve i intervencemi). Poslední výkyvy koruny před měnovým zasedáním změnu postoje také nevysvětlí, posuny o desetník tam a zpět by centrální bankéře neměly rozhodit.

Draghi sahá po kormidle

ČNB poslední roky ráda připomíná, že její politika je nezávislá na Evropské centrální bance a že to mnohé její kroky ukázaly. Ale přesto platí, že od situace v eurozóně, oblasti, kam míří velká většina vývozu a z níž pochází jen o málo významnější podíl dovozu, se situace české ekonomiky přímo odvíjí.

Při úvahách o zvyšování sazeb se ČNB k Frankfurtu vždy dívá. Tamní ECB má sazby v minusu, a navíc pumpuje do oběhu desítky miliard eur měsíčně. Vyšší úroky v Česku by automaticky korunu zatraktivněly, přičemž posílení by mohlo být vyšší, než si ČNB přeje.

Minulé úterý ale přišel šok. Mario Draghi, který je po celou dobu, kdy ECB vede, vyslovená holubice, najednou utrousil, že se inflace probouzí. Stále je sice daleko od dvou procent a zřejmě se k této hranici nedostane ani napřesrok, ale deflace ho už neděsí. Z toho si všichni odvodili, že pomalu nastává čas utažení měnových kohoutů, a euro prudce posílilo. V sobotní debatě s občany pak o přípravě na konec ultrauvolněné měnové politiky mluvil i šéf Bundesbanky Jens Weidmann.

Podobný tón zazněl i z Bank of England či Kanady. ČNB tedy jde s dobou. Ale jak nečekaně se přihlášení k brzkému termínu zvyšování sazeb z Příkopů ozvalo, tak snadno se může nálada opět otočit. Máločeho se v pokrizovém období centrální bankéři bojí tolik jako předčasného utažení měnových podmínek. Třeba eurozóna si to s nákladnými důsledky vyzkoušela ke konci mandátu Draghiho předchůdce Jeana-Clauda Tricheta.

Důležitým faktorem, který může misky vah zase převážit, může být cena potravin či třeba ropa, jejíž zlevnění zvýrazňuje klesající dolar. Ten je nyní ke koruně nejlevnější za poslední dva a půl roku.

Poslední vystoupení však alespoň ukázalo, že ČNB euro za 26 korun nevadí. K této úrovni ji totiž postrkuje sám Rusnok slovy o blízkém zvýšení sazeb. Úsměvná je tak dnes vzpomínka na masáž, kterou nás ještě na jaře, během trvání intervencí, centrální banka chtěla přesvědčit, že koruna také nemusí posílit vůbec.