Odvětví podílových fondů zažívá bezpochyby skvělé období. Evropští portfolio manažeři získali v letošním prvním čtvrtletí 210 miliard eur nových investic a hlásí nejvyšší přítoky do fondů za posledních pět let. Ani Češi nejsou v tomto ohledu nijak pozadu. Podle oficiálních údajů Asociace pro kapitálový trh bylo ke konci prvního čtvrtletí letošního roku ve fondech nabízených na území České republiky zainvestováno téměř 446 miliard korun. Každý sedmý Čech je tak investorem. Co se stalo, že historicky poměrně konzervativní Češi přišli investování do podílových fondů na chuť?

Jedním z faktorů může být to, že pravidelně investovat do podílových fondů lze již v řádu stokorun, přičemž nastavení takové pravidelné investice je díky on-line platformám záležitostí jen několika málo minut. V relativně krátkém období to tak může být zajímavá cesta ke zhodnocení investovaných prostředků. Výhodou pravidelných investic po menších finančních částkách je totiž minimální zátěž pro finanční rozpočet vaší domácnosti. Díky pravidelnosti také mizí tendence zbrkle reagovat na okamžitý a krátkodobý vývoj na trhu, která by jinak vedla k potenciálnímu znehodnocení investované částky. A v neposlední řadě hraje ve prospěch pravidelných investic faktor "automatizace" – po prvotním nastavení vše probíhá bez dalšího zásahu investora, v pravidelných intervalech a úplně samo.

Rychlý výběr a rozložená rizika

Svůj vliv má nepochybně i faktor likvidity, tj. schopnost rychle přeměnit investované prostředky zpět v hotovost. Pokyn k prodeji standardních podílových fondů může investor obvykle podat každý pracovní den a peníze se vrátí na účet do 5–6 dnů, ať se na kapitálových trzích děje cokoliv. Investované peníze tak nejsou vázané žádnou výpovědní lhůtou. Jakmile se člověk dostane do nepříjemné finanční situace a potřebuje mít rychle k dispozici hotovost, může do týdne získat své investované peníze zpět.

Nelze opomenout ani aspekt diverzifikace, tj. rozložení rizika. Pokud se někdo sám snaží nalézt tu jedinou pravou "investici století", může se mu to samozřejmě povést, ale jeho šance na úspěch není – z čistě statistického hlediska – příliš vysoká. A pokud bude mít takových "jednohubek" v portfoliu jen několik, vytvořil si velmi koncentrované, a proto potenciálně zranitelné portfolio. Příkladem může být miniportfolio složené z jen několika málo technologických titulů – třeba Facebook, Apple, Amazon a navrch ještě Twitter a LinkedIn. Stačí jedny špatné (nebo jen horší než očekávané) hospodářské výsledky a cena akcie se poroučí o jednotky až desítky procent níže.

A proč ne raději zlato?

Vzhledem k tomu, že se navíc jedná o firmy z jednoho sektoru, pokles celého portfolia bude celkově vyšší. Takovou "jednohubkou" však může být i nyní velmi populární zlato. Jde však o aktivum, které samo o sobě žádný výnos nemá (zlato vám dividendu nevyplatí), a jedná se tak de facto o sázku na to, jak moc nebo jak málo nervózní budou kapitálové trhy v budoucnosti – a to je věc, která se analyzuje a předpovídá jen velmi obtížně. Nemluvě o tom, že nad chováním ostatních účastníků trhu má člověk obvykle jen velmi malou kontrolu.

Podílové fondy jsou v tomto kontextu bezpečnější volbou. Jejich portfolio manažeři obvykle zvažují desítky až stovky společností, které potenciálně mohou do portfolia vložit, a portfolio samotné se pak nejčastěji skládá z desítek firem, jejichž cenový vývoj spolu není korelovaný. Nákupem jednoho podílového listu se tak investor může dostat k akciím či dluhopisům, které by za jiných okolností neměl šanci nakoupit, a navíc významně snižuje riziko ztráty.

Autor je ředitel investičních produktů ING Bank