Tři roky vedl Ondřej Zapletal rozvojové mise Člověka v tísni v Afghánistánu nebo na Srí Lance. Po zkušenostech s humanitární prací se letos na jaře stal ředitelem dvou nadací České spořitelny.

Do banky přišel původně jako externí pracovník na volné noze. Věnoval se podpoře sociálních podnikatelů, tedy těch, kteří zaměstnávají lidi, již by jinak práci nenašli, například ženy s malými dětmi, postižené nebo propuštěné vězně. V březnu se stal ředitelem největší tuzemské Nadace Depositum Bonum, od května řídí také Nadaci České spořitelny. Obě mají nově kromě jednoho ředitele také jednotnou správní a dozorčí radu.

Celkem vede Zapletal 12 lidí a rozhoduje o tom, kam budou nadace investovat. Kam peníze pošle, posuzuje podle toho, co projekt přinese společnosti. Pod Zapletalem se Nadace České spořitelny chce stát investorem. "Proto potřebujeme mít schopnost posoudit, zda má projekt šanci na úspěch," říká nový ředitel.

Ondřej Zapletal (43)

Pochází z Prahy, vystudoval anglistiku a lingvistiku na Univerzitě Karlově. Po škole nastoupil do nadace Člověk v tísni, vedl rozvojové mise v Afghánistánu a na Srí Lance. Působil v Nadaci Vodafone a v Nadaci Karla Janečka. Nyní vede dvě nadace České spořitelny.

Nadace Depositum Bonum podporuje vzdělávání, využívá k tomu peníze, které si lidé nevyzvedli z anonymních vkladních knížek. Do nadace Spořitelna převedla 1,662 miliardy korun, každoročně z nich podpoří vzdělávací projekty za zhruba 30 milionů.

Podporuje neziskové organizace, které se snaží zlepšit výuku ve školách i mimoškolní vzdělávání. Jeden z projektů se zaměřil například na Hejného metodu výuky, kdy žáci na matematické zákonitosti přicházejí sami hrou. Dnes ji používá čtvrtina základních škol. "Další projekt podporuje učitele fyziky. Ti se jednou měsíčně scházejí ve městech po celé zemi a předávají si zkušenosti," říká Zapletal.

Nadace České spořitelny zase podporuje seniory nebo mentálně postižené a zaměřuje se také na léčbu a prevenci drogové závislosti. Pracuje s půlmiliardovým rozpočtem a každoročně rozděluje zhruba 17 milionů korun.

Na misi v Afghánistánu

Zapletal má bohaté zkušenosti z neziskového sektoru. Když po škole přemýšlel, jaká práce má pro něj největší smysl, rozhodl se nastoupit do Člověka v tísni. "Myslel jsem, že o smyslu nebudu muset přemýšlet. Jenže jsem se mýlil. I v humanitární pomoci člověk řeší, zda to, co dělá, má smysl," prohlašuje.

Za jednu z nejzajímavějších misí, které v Člověku v tísni vedl, považuje svoji první cestu do poválečného Afghánistánu v roce 2001. "Dorazili jsme tam, ještě když postupovala fronta. Zažili jsme silné okamžiky, kdy se lidé vraceli do svých domovů s naloženými osly nebo nůšemi na zádech," vzpomíná Zapletal. Později z Prahy koordinoval mise v jihovýchodní Asii a v Africe.

Výběr pracovníků pro neziskovou organizaci vypadal podle manažera před dvaceti lety jinak než dnes. "Stačila samostatnost, psychická odolnost a zkušenost s cestováním. Vše ostatní se člověk učil v terénu," vysvětluje Zapletal. Člověka v tísni opustil v roce 2010, po narození syna nechtěl už tolik cestovat. Uvažoval, že odejde na rodičovskou dovolenou, dostal ale možnost pomáhat lidem prostřednictvím velké firmy.

Už nejde jen o propagaci

Stal se ředitelem Nadace Vodafone. "V té době jsem ji považoval za nejlepší z korporátních filantropických projektů," říká Zapletal, který ve Vodafonu pomáhal sociálním start-upům. Pod jeho vedením nadace podpořila například sdílení jízdních kol pod značkou Rekola v českých městech. Z Vodafonu odešel v roce 2015, kdy se změnilo vedení a fungování celé firmy, včetně nadace. Rok a půl potom působil v Nadaci Karla Janečka.

Účel firemních nadací se podle něj v současné době mění. "Jsou pryč doby, kdy firmy vnímaly nadace a dary jen jako formu vlastní propagace. Většina z nich už ví, že korporátní filantropii je potřeba oddělit od byznysu a stavět samostatně s jediným cílem − podporovat projekty, které mají pozitivní společenské dopady," říká Zapletal.

Oprava (26.6.2017 12:10): Opravili jsme nepřesnosti v článku.