Poslední měsíce intervencí proti koruně, kdy devizové rezervy rostly dramatickým tempem a kdy ČNB musela v některých dnech koupit i miliardu eur, jsme od centrálních bankéřů poslouchali, že si nemáme dělat starosti. Že vysoké devizové rezervy jsou plus a díky nim si můžeme užít pocit klidu a bezpečí. Kdyby se „něco“ stalo, má ČNB páku k ochraně měny, páku jako hrom. Jaká apokalypsa by se musela stát, aby k ochraně koruny byl potřeba polštář naducaný více 120 miliardami eur, je sice těžké si představit, ale ČNB tím argumentovat musí. Jiná vysvětlení výhod jsou totiž ještě méně přesvědčivá.

Nejspornější je snaha vydávat rezervy za nástroj, který bude vydělávat. Poslední výroční zpráva ČNB ukázala, že dostat se v eurozóně - a v eurech je zatím většina rezerv - s výnosem k jednomu jedinému procentu ročně je dnes těžké, až nemožné. Dluhopisy jen trochu solidních států jsou k mání jen se záporným výnosem a ani dlouhodobé bondy periferních států nejsou žádné terno. Úroky třeba v případě Itálie rozhodně neodpovídají všem známým rizikům.

Proto je snaha ČNB změnit investiční strategii, kterou dnes zopakoval guvernér Jiří Rusnok, pochopitelná. Ale převedení větší části do dolarů není žádným zaručeným receptem na vyšší návratnost. Dolarová aktiva sice dnes vynášejí víc, zisky v řádu procent však může kdykoliv vymazat kurzový posun. A nákupy akcií v ještě větším rozsahu než dosud jsou od představy o bezpečné investici ještě dál.

Jenže není zbytí. Intervence z ČNB udělaly největšího správce majetku široko daleko. Pro představu - musí se popasovat s desetkrát větší částkou, než jakou disponuje největší česká investiční společnost, která mimo jiné spravuje peníze naakumulované v pojistkách.

České rezervy usnadní život zahraničním dlužníkům

Velký objem aktiv v kombinaci s aktuální situací na trzích dotlačil ČNB i k tomu, že zvažuje nákup kvalitních firemních dluhopisů, slyšíme od Rusnoka. To je v domácích podmínkách hotová revoluce. A přitom ani to nepřináší recept na jistý zisk. Když je společnost velmi stabilní, pak si půjčuje levně, dnes i za nulu. Pokud nabízí víc, je to proto, že dlouhodobý výhled není bez mráčků.

Výsledkem tuzemské měnové politiky posledních let každopádně je, že enormní české devizové rezervy budou usnadňovat život dlužníkům v zahraničí. Státním i firemním. Dluhopisy českých firem v cizích měnách se do hledáčku investičních společností, které pro ČNB nákupy zařizují, dostanou jen velkou náhodou.

Každopádně ČNB na sebe bere víc a víc rizik, přičemž o tom, co skutečně dělá, se veřejnost dozví jen málo, a navíc se zpožděním. Odvážnější investiční politika může v dobrých letech ztráty ČNB zmírnit, v horších je prohloubí.

Že letošní ztráta bude nebetyčná, nepochybuje nikdo. Už umírněné posílení české měny během prvních dvou měsíců po konci intervencí vyrobilo ztrátu přesahující 100 miliard korun. I když bude ČNB pokračovat v ujišťování, že to vlastně nic neznamená, změna tónu, jímž vedení centrální banky hovoří o rezervách, je dobře patrná.

Jak těžkou hlavu z naakumulovaných miliard mají, ukázalo i nadšení, s jakým Jiří Rusnok v nedávné televizní debatě se svým předchůdcem Zdeňkem Tůmou komentoval variantu vládního fondu, do něhož by se nadbytečné či k měnové politice nepotřebné rezervy převedly. Chce to jen maličkost - aby vláda navýšila státní dluh a hradila budoucí ztráty ze zhodnocení koruny. To se samozřejmě nikdy nestane, protože žádný příčetný politik by si takhle hloupě svázat ruce nenechal. Pro pozorovatele je ale poučné sledovat, jak se z údajné účetní ztráty najednou stanou velmi reálné peníze.