Evropská centrální banka zvolila jako místo svého dnešního měnového zasedání Tallinn. Kromě této změny se žádná další nečeká, trh ale bude s napětím sledovat následující tiskovou konferenci. Má ECB v blízké době v plánu utahování extrémně uvolněné měnové politiky? Naznačí něco prezident banky Mario Draghi?

Problémem pro ECB je rozdíl v hospodářských cyklech jednotlivých zemí. Zatímco Německo dlouhodobě vykazuje přebytky zahraničního obchodu a kancléřka Angela Merkelová si stěžuje na slabé euro, jižní státy jako Francie a Španělsko vykazují deficit už nejméně 13 let. Utahování politiky jde ruku v ruce s posilováním měny, a tak lze čekat, že se tyto deficity ještě prohloubí.

Kromě zvyšování sazeb musí ECB postupně skončit také s programem odkupu aktiv, který má trvat nejméně do konce roku. To bude znamenat růst výnosů z dluhopisů, což je samo o sobě pro zadlužené země eurozóny problém. Nejvíce to pocítí Itálie, jejíž dluh je nejvyšší v eurozóně. Největším držitelem tohoto dluhu jsou navíc italské banky, které už tak působí v nepříliš stabilním prostředí. Je proto pochopitelné, že ECB s utahováním měnové politiky otálí. Návrat k normálním úrokovým sazbám je však nevyhnutelný. Přesto s ním ECB pospíchat nemusí. Stále totiž nesplnila svůj inflační cíl.