Měla to být nenápadná technická novela zákona o České národní bance (aspoň tak si to centrální bankéři zřejmě představovali), která by, pokud by byla schválena, přinesla největší rozšíření pravomocí centrální banky v oblasti spotřebitelských půjček na bydlení. Zpřísnění kromě ČNB podporuje ministerstvo financí (jako teoretický spoluautor novely), proti jsou poslanci, kteří hájí právo na vlastní bydlení a chtějí novelu zmírnit.

Obě strany se snaží vlastní pravdu dokázat za každou cenu. Tedy i za cenu argumentů, které představují rozšířenou verzi reality. Než dojde k další bouřlivé rozpravě na dané téma, nastal nejvyšší čas ke korekci předkládaných údajů.
Asi by nebylo fér na začátek nedat rovnou ministra financí Ivana Pilného (ANO), který prohlásil, že není nosič vody, aby přinesl text, ke kterému se nemůže vyjádřit.

Pilný odcitoval údaje z 12. zprávy o vývoji finančního trhu v roce 2016. Podle Pilného přibylo 417,5 miliardy korun nově poskytnutých úvěrů, což je o 20,9 procenta více než před rokem. Ve skutečnosti se číslo týká i starých úvěrů, neboť je v něm započítané i refinancování a refixace starých hypoték. Podle údajů ministerstva pro místní rozvoj tuzemské banky v rekordním roce 2016 poskytly hypotéky za 218,3 miliardy korun, a to včetně refinancování. Počet úplně nových úvěrů na bydlení je ještě výrazně nižší.

Podle ministra Pilného také není pravda, že by počet selhání úvěrů reprezentoval dvě procenta, ve skutečnosti to má být podle něj plných 4,8 procenta. Analýza ministerstva financí skutečně tvrdí, že se kvalita úvěrových portfolií zlepšila díky snížení podílu pohledávek v selhání na nejnižší hodnotu od roku 2010, a to na 4,8 procenta, jde ovšem o údaj za celý bankovní sektor, nikoliv pouze o hypoteční úvěry.

Podle statistiky České národní banky podíl špatných úvěrů na všech půjčkách na bydlení (tedy hypotéky, stavební spoření a ostatní úvěry na bydlení) činil koncem roku 2016 pouze 2,01 procenta. Pokud vezmeme jenom hypotéky, jsou čísla ještě příznivější. Nutno ovšem dodat, že všechna čísla uvádějí pouze úvěry v selhání, které jsou v bankovním portfoliu. Dluhy, které banky prodaly a které musí obyvatelé platit některé ze společností, které se zabývají vymáháním dluhů, v žádném z těchto údajů najít nelze.