Pořídit si dostihového koně dnes už není nic složitého. A dokonce k tomu není potřeba ani nijak velký finanční obnos. Už dávno neplatí, že vlastnit dostihového koně je záležitost pro horních 10 tisíc a že tomu musí člověk hodně rozumět, aby se do tohoto ušlechtilého sportu mohl zapojit. Vlastnit dostihové zvíře je v Česku možné už za 1500 korun ročně.

Klíčem je sdílené vlastnění, tedy člověk si nekoupí koně sám, ale společně s dalšími nadšenci a vlastní jen jeho část. Jde o syndikát vlastníků, kteří se dělí o náklady na koně, ale také o zisky z něj. Například o výhry v dostizích.

Vlastníků může být pár, ale i dvacet

Syndikáty dostihových koní jsou v Česku stále více v kurzu. Tento trend přišel ze západní Evropy, především z Francie a Velké Británie, a i v Česku se v posledních deseti letech rychle rozmáhá.

Jak fungují dostihové syndikáty

Syndikát dostihových koní je společenství několika, ale i více majitelů. Mohou si společně koupit nebo pronajmout jednoho, ale i více koní. Společně se dělí o kupní cenu koně i o náklady na jeho provoz a startování v závodech. Zároveň se dělí o jeho výhry v dostizích. Nejlevnější syndikát je Dostihový klub fanoušků, kde roční členství pro jednotlivce stojí 1500 korun a rodinné členství 3000 korun.

20

tisíc korun měsíčně zhruba stojí náklady na dostihového koně. Zahrnují základní krmení, ustájení, trénink, veterináře a startovné.

"V tuzemsku je syndikátů již několik. Jde jak o menší syndikáty, což jsou sdružení třeba jen čtyř nebo pěti vlastníků, kteří se spojili na základě známosti, tak o mnohem větší spolky. Dá se dohromady třeba až dvacet i více spolumajitelů a pořídí si koně, nebo i více koní," říká Tomáš Janda, manažer jednoho z českých dostihových syndikátů.

Výhodou je, že náklady na dostihového koně, ať už je to pořizovací cena, trenér, startovné v závodech nebo ustájení, si majitelé rozkládají mezi sebou.

"Vlastnění dostihového koně je velmi rizikové. Může přinést velké zisky, ale také velké ztráty," upozorňuje Janda. Jedná se totiž o živé zvíře, které může utrpět zranění nebo onemocnět a v závodech vůbec nemusí startovat. "Proto koupit si jen jednoho koně jako investici je hra vabank. Pokud by to někdo chtěl skutečně jako formu investice, je potřeba koní vlastnit víc a rozložit tak riziko," doporučuje ­Janda.

Trénovat v Česku, závodit v zahraničí

Na druhou stranu vlastnění dostihového koně může být dost napínavé a přinést velká překvapení. I průměrně výkonní koně totiž mohou vydělat dost peněz, a to hlavně na závodech v zahraničí. Trénovat se mohou v Česku, za české ceny, které jsou v porovnání se světem velmi nízké. Ale když takový kůň vyhraje zahraniční soutěž, může jít o velmi vysoké částky. "Ve Francii jsou třeba nejvyšší výhry ze všech států Evropské unie, takže tam může i mírně nadprůměrný kůň vydělat slušné peníze," upozorňuje Janda. Například ve Francii nebo v Itálii se běžně běhají závody o 20 i 50 tisíc eur (1,3 milionu korun), ale i mnohem více. Nejbohatší dostih v Evropě je o pět milionů eur (134 milionů korun) a ve světě se v nejlépe financovaném dostihu dá vyhrát 12 milionů dolarů (295 milionů korun).