Pořídit si dostihového koně dnes už není nic složitého. A dokonce k tomu není potřeba ani nijak velký finanční obnos. Už dávno neplatí, že vlastnit dostihového koně je záležitost pro horních 10 tisíc a že tomu musí člověk hodně rozumět, aby se do tohoto ušlechtilého sportu mohl zapojit. Vlastnit dostihové zvíře je v Česku možné už za 1500 korun ročně.

Klíčem je sdílené vlastnění, tedy člověk si nekoupí koně sám, ale společně s dalšími nadšenci a vlastní jen jeho část. Jde o syndikát vlastníků, kteří se dělí o náklady na koně, ale také o zisky z něj. Například o výhry v dostizích.

Vlastníků může být pár, ale i dvacet

Syndikáty dostihových koní jsou v Česku stále více v kurzu. Tento trend přišel ze západní Evropy, především z Francie a Velké Británie, a i v Česku se v posledních deseti letech rychle rozmáhá.

Jak fungují dostihové syndikáty

Syndikát dostihových koní je společenství několika, ale i více majitelů. Mohou si společně koupit nebo pronajmout jednoho, ale i více koní. Společně se dělí o kupní cenu koně i o náklady na jeho provoz a startování v závodech. Zároveň se dělí o jeho výhry v dostizích. Nejlevnější syndikát je Dostihový klub fanoušků, kde roční členství pro jednotlivce stojí 1500 korun a rodinné členství 3000 korun.

20

tisíc korun měsíčně zhruba stojí náklady na dostihového koně. Zahrnují základní krmení, ustájení, trénink, veterináře a startovné.

"V tuzemsku je syndikátů již několik. Jde jak o menší syndikáty, což jsou sdružení třeba jen čtyř nebo pěti vlastníků, kteří se spojili na základě známosti, tak o mnohem větší spolky. Dá se dohromady třeba až dvacet i více spolumajitelů a pořídí si koně, nebo i více koní," říká Tomáš Janda, manažer jednoho z českých dostihových syndikátů.

Výhodou je, že náklady na dostihového koně, ať už je to pořizovací cena, trenér, startovné v závodech nebo ustájení, si majitelé rozkládají mezi sebou.

"Vlastnění dostihového koně je velmi rizikové. Může přinést velké zisky, ale také velké ztráty," upozorňuje Janda. Jedná se totiž o živé zvíře, které může utrpět zranění nebo onemocnět a v závodech vůbec nemusí startovat. "Proto koupit si jen jednoho koně jako investici je hra vabank. Pokud by to někdo chtěl skutečně jako formu investice, je potřeba koní vlastnit víc a rozložit tak riziko," doporučuje ­Janda.

Trénovat v Česku, závodit v zahraničí

Na druhou stranu vlastnění dostihového koně může být dost napínavé a přinést velká překvapení. I průměrně výkonní koně totiž mohou vydělat dost peněz, a to hlavně na závodech v zahraničí. Trénovat se mohou v Česku, za české ceny, které jsou v porovnání se světem velmi nízké. Ale když takový kůň vyhraje zahraniční soutěž, může jít o velmi vysoké částky. "Ve Francii jsou třeba nejvyšší výhry ze všech států Evropské unie, takže tam může i mírně nadprůměrný kůň vydělat slušné peníze," upozorňuje Janda. Například ve Francii nebo v Itálii se běžně běhají závody o 20 i 50 tisíc eur (1,3 milionu korun), ale i mnohem více. Nejbohatší dostih v Evropě je o pět milionů eur (134 milionů korun) a ve světě se v nejlépe financovaném dostihu dá vyhrát 12 milionů dolarů (295 milionů korun).

Kůň Josefa Váni za 1500 korun ročně

Celkově vzato je ale vlastnění dostihového koně spíš zajímavým koníčkem a srdeční záležitostí pro obdivovatele těchto čtyřnožců než cestou k jistému výdělku.

"Musíte to skutečně brát jako zábavu. Žádné záruky čekat nemůžete," podotýká známý český trenér dostihových koní Václav Luka. Tomu ale odpovídají i vstupní náklady, které nejsou nijak vysoké. Člen syndikátu dostihových koní může klidně investovat jen dva až tři tisíce korun měsíčně, což společně s ostatními členy syndikátu pokryje náklady na provoz koně. Náklady na dostihového koně činí zhruba 20 tisíc měsíčně, což zahrnuje základní krmení, trénink, veterinární péči a ustájení.

Jedním z nejlevnějších syndikátů je Dostihový klub fanoušků, který si pronajal hnědáka Theophila přímo od legendárního českého žokeje Josefa Váni. Roční členství v něm stojí jen 1500 korun. Cílem tohoto klubu ale není ani tak výdělek jako takový, jako spíš snaha přilákat lidi k dostihům a dát veřejnosti možnost spolupodílet se na vlastnictví dostihových koní.

Členové klubu mohou zblízka sledovat cestu koně na závody a jsou v přímém kontaktu s Josefem Váňou. Mohou navštěvovat Váňovy stáje v Mlýncích na Karlovarsku, kde jim je legenda českých dostihů k dispozici. "Pokud se pár lidí sejde, a byl bych rád, aby jich bylo co nejvíc, přijedou se na koně podívat. Ať je to co nejvíc lidí i s rodinami. Nikdo je nevyžene, ba naopak," říká Váňa o syndikátu.

Kůň může stát i pouhých 1000 eur

Náklady majitelů se dělí už při koupi koně. Do nákupu mohou členové dát třeba jen pět tisíc korun, což při dvaceti členech znamená možnost koupit koně za 100 tisíc, a to už je dostihový kůň střední kategorie. Ceny závodních koní se ale velmi různí, takové zvíře může stát jeden tisíc eur, ale také desítky milionů eur. V Česku ti nejdražší koně stojí několik set tisíc eur.

"Dá se koupit kůň, který buď už je starší a má podprůměrnou výkonnost, ale ještě může bez problémů startovat, nebo naopak mladý kůň před kariérou, o kterém se ještě moc neví, jaký bude. Obě tyto kategorie patří mezi ty levnější, protože výsledky jsou nejisté. Jde o to, najít koně s tím nejlepším potenciálem," vysvětluje Janda.

Čeští koně jsou úspěšní v zahraničí

Zároveň ale neplatí, že by drahý kůň automaticky znamenal vítězství. Krásou tohoto sportu je, že se vítězem klidně může stát zvíře, od kterého to nikdo nečekal.

"To je právě na dostizích to napínavé. Na dráze se mohou sejít koně, kdy jeden stál tisíc eur a druhý milion eur, a ten za těch tisíc eur může toho drahého porazit. Když si člověk koupí ferrari a trabanta, je jasné, které auto vyhraje závod. Ale dostihy, to jsou živá zvířata a vítěz není nikdy předem jistý," zdůrazňuje Janda.

V České republice je nejvyšší možná výhra v dostihu Velká pardubická, kdy vítěz získává 2,2 milionu korun. Čeští koně ale velmi často startují také v zahraničí a jsou extrémně úspěšní.

"Jsme taková dostihová rarita. Je to proto, že ležíme uprostřed Evropy, i proto, že v Česku mají dostihy relativně bohatou tradici a jsme v nich opravdu dobří," soudí Janda. Díky tomu se loni stalo, že čeští koně v péči českých trenérů vydělali v zahraničí víc peněz, než je celková suma výher na všech českých dostizích. Pro majitele je tak výhodné vlastnit koně v Česku, za tuzemské náklady, ale vyhrávat s ním v zahraničních dostizích.

Výhra v dostihu se dělí mezi mnoho lidí

I když kůň získá první místo, neznamená to ještě, že si jeho majitelé berou celou částku. Zhruba 5−20 procent se vyplácí trenérovi, 5 procent si bere jezdec a zbytek jde mezi majitele. Často se výhra rozpočítává podle podílu, tedy když platí majitel v syndikátu 10 procent nákladů na koně, bere si 10 procent z jeho výhry.

"Je pravda, že investice do dostihových koní je hodně nejistá a s tím se musí počítat. Na druhou stranu mám nespočet příkladů, kdy kůň vydělal mnohonásobně víc, než kolik své majitele stál," říká trenér Václav Luka. "Když se dáte třeba na golf, zaplatíte také hodně peněz a ve finále chodíte po trávníku a nic z toho nemáte. Dostihový sport je kouzelný v tom, že získáte nejen zábavu, ale můžete i investovat a také dost vydělat," podotýká s nadsázkou Luka.

Více o tom, kam investovat své peníze a jak se vyhnout zbytečnému riziku při investování se dočtete v příloze Investice, která vychází v Hospodářských novinách v pondělí 5. června.