V roli radního Českého telekomunikačního úřadu patřil Ondřej Malý mezi největší kritiky operátorů a jejich cenové politiky. A po odchodu Tomáše Prouzy se stal novým digitálním koordinátorem. Měl by vládě i ministrům radit, jak se postavit k novým technologiím a výzvám, které přinášejí. "Stát má systémy pro svou potřebu na velmi dobré úrovni. Myslím, že se v minulosti mělo pracovat na obojím zároveň, aby z toho měl něco navenek i občan," míní Malý.

Jako digitální koordinátor nemáte téměř žádné formální pravomoci. Nemůže to být překážkou v prosazování digitální agendy?

Jmenovala mě celá vláda. Nedokážu si představit, že když má premiér za jednu z priorit digitální agendu, tak se nebude dělat nic. 

A když to nepůjde? Co když se některé ministerstvo zabetonuje na svých pozicích a prostě agendu nebude plnit?

Když máte problém s prodavačem v obchodě, zavoláte jeho nadřízenému. Když bude problém s úředníkem, zavolám ministra. Když to nepůjde ani s ministrem, zavolám premiérovi a budu se s ním bavit o řešení. Mám od premiéra jasný mandát, a kdyby existovaly nějaké problémy, mohu se s ním i operativně sejít. Digitální agenda je vládní priorita, tak se nemůže říct, že se s tím nebude dělat nic.

Česko je spolu s Egyptem v elektronizaci státní správy na 50. místě. Kterým státem se inspirovat, aby se u nás situace zlepšila?

Teď asi čekáte, že řeknu Estonsko. Těch inspirací by ale mělo být víc. Líbí se mi model Británie, kde státní správa táhne za jeden provaz a neexistuje tam boj mezi resorty jako u nás. Inspirací mohou být i další země, které jsou na nejvyšších příčkách v hodnocení OSN, třeba Austrálie a Nový Zéland. Především tím, jak tam elektronizace státní správy funguje a jak jsou systémy kvalitně propojené a vzájemně se doplňují.

Uber v Brně končí

Brněnský krajský soud zakázal alternativní taxislužbu Uber.

Jak na Uber? Stát se snaží najít způsob, jak legálně využívat služby sdílené ekonomiky typu Uber.

Kde jsou tedy u nás největší překážky elektronizace státní správy? Proč je systém tak roztříštěný a občan téměř nemůže například přes aplikace v mobilu se státem komunikovat?

Stát má systémy pro svou potřebu na velmi dobré úrovni. Udělal si je ale sám pro sebe. Myslím, že se v minulosti mělo pracovat na obojím zároveň, aby z toho měl něco navenek i občan. 

Můžete uvést příklad?

Když si jde člověk měnit značku na auto, měl by mít možnost žádost podat elektronicky a značka by mu měla přijít zásilkou domů. Stránky státu by také měly vypadat jednotně. Jak se tu říká už deset let: měla by obíhat data, a ne občané.

A kdy uvidíme nějaký opravdu viditelný výsledek? Budu si moct v nejbližší době třeba stáhnout nějakou aplikaci pro komunikaci se státem?

Není to zase tak úplně daleko. Teď se dělá na Úřadu vlády analýza, jak je státní správa připravena na úplné elektronické podání a e-fakturaci. Brzy na vládu půjde materiál, který státní správu zavazuje tyto dva zásadní prvky e-governmentu v úřadech zavést nejpozději do konce příštího roku. Je to potřeba i proto, že nás k tomu stejně nutí i evropská legislativa.

V poslední době se často skloňuje i sdílená ekonomika. Jak prioritní bude pro úřad digitálního koordinátora přijít s nějakým návrhem, jak se k ní postavit?

Hodně. Je hotová právní analýza, připravuje se ekonomická analýza, která je primárně zaměřená na oblast dopravy a ubytovacích služeb. A v červnu půjdu na vládu s návrhy vycházejícími z obou analýz, které budou podkladem pro politické rozhodnutí, jak by se k tomu stát měl postavit.

Co v nich bude?

Dokud to nebude hotové, nemohu říct nic. Častěji, než bych chtěl, je v EU snaha o zabíjení služeb jako Uber či Airbnb. V Itálii se třeba snažili zamezit Uberu, ale za službu se postavily spotřebitelské organizace. Proč? Protože tyto služby lidé chtějí a enormně jim vyhovují. Stačí se v Praze posadit a zapnout Uber: hned uvidíte, jak je aplikace populární. Navíc tyto služby mají do budoucna potenciál přispět i k růstu HDP.

Takže spíš chcete, aby zákon ty služby znal, a jste proti zakazování?

Rozhodně jsem proti restrikcím. Je důležité si uvědomit, že nemusíme jenom regulovat. Jde i o to, deregulovat ve chvíli, kdy se regulace ukáže jako zbytečná. Technologie jde kupředu a některé věci jsou zbytečné. Když jste taxikář, musíte znát každou ulici v Praze, mít taxametr a plnit řadu pravidel. Ve chvíli, kdy existují chytré telefony, mobilní připojení, on-line mapy a možnost platit kreditní kartou, část povinností není vůbec potřeba. Zakazovat nové obchodní modely ve jménu starých obchodních modelů není správně.

Takže teď taxikáři bojující na magistrátech brání pokroku?

Vlastně těm taxikářům rozumím. Je tu odvětví, které tu existovalo desetiletí, a pak přišla aplikace, která ho úplně změní. Je jasné, že je nepříjemné, když se svět obrátí vzhůru nohama. Takhle to ale ve 21. století bývá. Nokia si myslela, že tu bude navěky, protože všichni budou chtít její tlačítkové telefony, ale pak přišel iPhone a vše bylo jinak. 

Jednou z vašich priorit bude i stavba rychlých sítí nové generace. Teď se diskutuje o tom, jak zjednodušit jejich budování. Co se kvůli tomu musí udělat?

Důležitější než dotace je nastavit systém tak, aby se operátorům v Česku vyplatilo investovat a kopnout do země. U nás to dělají především menší operátoři. Malé české firmy s českými vlastníky. 

Uvádí se, že je jich až 2500…

Těch dva a půl tisíce je registrovaných na Českém telekomunikačním úřadě. Těch aktivnějších bude tak kolem tisícovky.

Dobře. A jaké konkrétní kroky se musí udělat, aby kopnutí do země bylo pro operátory snadnější?

Mělo by být méně byrokracie a musí se odstranit bariéry. Třeba zkrácení odpisů na optické sítě. Operátorům by snížila náklady i možnost dočasně vést dráty nad zemí, samozřejmě po dohodě s místní samosprávou.