Objem peněz, které Češi drží v podílových fondech, loni vzrostl meziročně o 13 procent. Třetinu přírůstku zajistily výnosy ze stávajících investic, o zbylé dvě třetiny se postarali noví investoři. Data Asociace pro kapitálový trh ČR ukazují, že do fondů investuje už každý sedmý Čech. Podle výkonné ředitelky Asociace Jany Brodani jsou fondy stále oblíbenější díky nízkým úrokovým sazbám na bankovních účtech. "Když se k tomu ještě přidá inflace, tak se peníze rychle znehodnocují. Lidé proto hledají alternativu, což je opět posouvá směrem k investicím," říká Brodani v rozhovoru pro HN. Více lidí k investování podle ní přivedla také neúspěšná penzijní reforma.

HN: Co je příčinou růstu objemu peněz v podílových fondech až na 432 miliard v závěru loňského roku?

Jedním z faktorů jsou pravidelné investice. Lidé se v posledních pěti letech naučili každý měsíc posílat do fondů určitou částku, byť často jen malou. To zároveň znamená, že jde o stabilní růst bez výkyvů reagujících na aktuální události. Fondy se posunuly do kategorie zajištění na stáří a dlouhodobého investování. S tím souvisí i to, které fondy se prodávají. Kolem roku 2008 převažovaly fondy peněžního trhu, které jsou krátkodobou investicí. Nyní jsou naopak velmi populární akciové a smíšené fondy.

HN: Co Čechy naučilo pravidelně investovat?

Finanční vzdělávání je v Česku stále tristní. Lidem často chybí úplné základy, jako například mít rodinný rozpočet, vědět, kolik mohu uspořit, spotřebovat nebo zainvestovat. Přístup lidí ale pomohly změnit dva důležité faktory. Jedním z nich byla penzijní reforma. Přestože nebyla úspěšná, diskutovalo se díky ní dva roky o tom, že se ve stáří nestačí spolehnout na stát, a člověk si tedy musí vytvořit rezervu sám. Podobný efekt měly i státní spořicí dluhopisy. Šlo o masově rozšířený produkt mezi drobnými investory, kteří do té doby často neměli žádnou přímou zkušenost s kapitálovým trhem. Byla to dobrá reklama pro investování. Druhou věcí jsou nízké úrokové sazby. Kdysi lidé dostávali slušné úroky i na spořicích účtech, teď na nich získají v podstatě nulu. Když se k tomu ještě přidá inflace, peníze se rychle znehodnocují. Lidé proto hledají alternativu, což je opět posouvá směrem k investicím.

Jana Brodani

Od roku 2009 je výkonnou ředitelkou Asociace pro kapitálový trh ČR. Zároveň zasedá v představenstvu mezinárodní asociace fondů a asset managementu EFAMA a vyučuje finanční politiku a praxi na VŠE v Praze.

HN: Na výběr je mnoho různých druhů investic. Co lidi láká právě do fondů?

Umožňují pravidelné investice už od malých částek, takže jsou široce dostupné. Průměrná úložka ve fondech je 1500 až 2000 korun měsíčně, obvykle se začíná už od pětistovky. Když si chci koupit akcii, tak mnohdy stojí tisíc, pět tisíc nebo i deset tisíc korun. I tak ale potom mám jen jednu akcii, což je rizikovější než mít podíl ve fondu, který investuje do mnoha různých aktiv a riziko tak rozkládá. Výhodou je i průměrování nákladů. Fond nakupuje pravidelně, takže když jsou podkladová aktiva, jako jsou akcie nebo dluhopisy, levná, tak se jich za tu samou sumu nakoupí více. Když cena podkladových aktiv roste, tak se jich přikupuje méně.

HN: Investice od malých částek přece umožňují i specializované produkty na penzi, které navíc dávají šanci získat státní příspěvek…

Penzijní fondy jsou základem, který by měl mít každý. Zároveň jsou ale státem regulované, dlouhodobé a často mají konzervativní strategie. Fondy, které tak velká omezení nemají, mohou být k penzijním produktům zajímavým doplňkem. Jejich výhodou je i to, že klient může v případě nenadálé situace investici ukončit během dvou tří dnů. U penzijních fondů se při předčasném ukončení vrací státní příspěvek a vystoupit z nich je tak administrativně náročnější.

HN: Dospěli už Češi do fáze, kdy jsou schopni si sami vybrat, do čeho budou investovat, nebo se stále spoléhají na doporučení bankovních a finančních poradců?

Část lidí už skutečně poptává konkrétní produkty. Lidé často vidí u svých příbuzných nebo známých, kteří do fondů investují už několik let, že vše funguje a přináší to výnosy. Pak přijdou do banky nebo za makléřem a už mají představu. Prací poradců je zjistit, jestli je pro klienta vhodná konzervativní, nebo dynamická strategie, a pomoci mu vybrat ten správný produkt. Pozitivně působí, když prodejci fondů lidem ukážou, že jde o investice do reálné ekonomiky. Že nákupem dluhopisů přes fond půjčují konkrétní firmě, nebo dokonce státu. Lidé pomalu začínají chápat, že nejde o nějakou technikálii, ale o reálnou investici.

HN: Fondům nahrává i to, že se trhům daří a akcie rostou. Není ale rostoucí obliba fondů způsobená i tím, že přicházejí lidé, kteří se ještě "nespálili" a nezažili období, kdy cenné papíry prodělávají?

Důležité je, aby lidé věděli, že jejich investice může růst i klesat. Data z USA a Velké Británie jasně ukazují, že v dlouhém období nejsou jednotlivé výkyvy a ztrátové roky zásadní překážkou pro celkovou výnosnost investice. To je klíčové zejména pro klienty, kteří si přes fondy chtějí spořit na stáří. V Česku zatím nemáme dost dlouhou historii na to, abychom měli relevantní statistiky. Kapitálový trh tu funguje jen necelých třicet let, devadesátá léta navíc nejsou zrovna příkladem toho, co můžeme považovat za standardní kapitálový trh.

HN: Jak jsou na tom investice Čechů do fondů, když je porovnáme se zahraničím?

V západních zemích Evropy je běžné, že lidé mají ať už na přímo, nebo ve fondech zainvestováno zhruba 30 až 50 procent celkového objemu všech svých finančních prostředků. V Česku je to okolo 15 procent. Souvisí to i se státní podporou investování, která byla v 80. a 90. letech ve Francii a stále existuje ve Velké Británii nebo v USA. Může jít například o zaměstnavatelské fondy, kam si lidé posílají část mzdy ještě před zdaněním. Nebo lidé posílají na investice už zdaněné peníze, ale výnosy z nich se jim už nedaní. To v Česku nebylo.

HN: Co by mohlo růst objemu peněz ve fondech ještě podpořit a co by ho naopak mohlo zbrzdit?

Největší hrozbou je narůstající regulace. To, co už je regulované, se nyní svazuje pravidly ještě více, zatímco to, co regulaci nepodléhá, roste bez základních pravidel. Trhy pak může poškodit existence subjektů, které se nebudou chovat úplně korektně. Mohou se tvářit, že prodávají investice nebo radí v oblasti investování, a přitom nebudou dodržovat žádná pravidla. Pokud klient jednou narazí na někoho, kdo mu neradí s dobrým úmyslem, může si myslet, že problém nastal na kapitálovém trhu.

HN: Na jednu stranu říkáte, že je regulace mnoho, na druhou stranu ale tvrdíte, že největší hrozbou jsou firmy, které budou stát mimo regulaci…

Když je omezení příliš mnoho, vytváří to bariéru vstupu nových subjektů na kapitálový trh. Ty se pak mohou rozhodnout, že budou raději stát mimo regulaci. Například začnou podnikat v malém rozsahu nebo na základě platformy, která tak přísné kontrole nepodléhá. Pro investory je také důležitá stabilita. Když nyní lidem říkáte, aby dali do fondů peníze, a za dva roky přijde další zdanění nebo nová regulace, může to změnit charakter investice. A to je problém.

HN: V Česku v posledních měsících rychle rostla inflace, růst cen v březnu dosáhl už 2,6 procenta. Může to znamenat, že se lidé budou v době nízkých úrokových sazeb přesouvat k rizikovějším investicím, aby dosáhli alespoň nějakého reálného výnosu?

Přesun lidí do dynamičtějších aktiv je vidět posledních několik let. V akciových fondech je nyní téměř 20 procent objemu všech prostředků investovaných do fondů. To je něco, co jsme si ještě před pěti lety neuměli představit. Rostoucí inflace přesun do aktiv s větším výnosem, ale i větším rizikem ještě podpoří.