Přechod německé energetiky od jádra a uhlí k obnovitelným zdrojům (nazývaný také jako "Energiewende") bude trvat až do roku 2050. Šéf německého energetického svazu Stefan Kapferer hovořil s HN o tom, že v německé energetické diskusi začíná převažovat realismus. Z něj může těžit i česká společnost EPH, která loni v Německu koupila uhelné doly a elektrárny.

Energiewende

(neboli obrat v energetice) znamená německou politiku přechodu od energie založené na fosilních a jaderných palivech směrem k energetice založené na obnovitelných zdrojích. Do roku 2050 hodlá Německo vyrábět elektřinu hlavně z větrné, vodní, solární a geotermální energie. Celkově půjde o podíl 60 procent zelené energie v roce 2050. Dalším pilířem energetického obratu jsou energetické úspory a snižování spotřeby elektřiny.

Cílem Energiewende je snížit emise skleníkových plynů, k nimž se Německo zavázalo na klimatické konferenci v Paříži. Německo chce jejich podíl oproti roku 1990 snížit minimálně o 80 procent.

Na Energiewende se německá vláda shodla v roce 2010. Důležitým krokem byla novela zákona o obnovitelných zdrojích, která platí od roku 2012. Viditelným důsledkem Energiewende bude, že Německo do roku 2022 vyřadí svoje jaderné elektrárny. Největším problémem energetického obratu je síťová infrastruktura a nedostatečné propojení mezi severem Německa, kde jsou rozsáhlé větrné mořské parky, a jihem země.

Je Energiewende ideologie, nebo ekonomická příležitost?

Na začátku byla Energiewende politické rozhodnutí. Obnovitelné zdroje jsou ale v posledních letech ekonomicky stále efektivnější. Každoročně klesá cena elektřiny z větrných a solárních elektráren, hodně nízká byla teď cena ve Skandinávii u tendrů z větrných farem na moři. Pokud jde o Německo, musíme být z hlediska nákladů více efektivní než v předchozích letech.

Jak mám rozumět nedávnému vyjádření Christopha Schmidta, který řídí radu ekonomických expertů při německé vládě, že Německo udělalo při Energiewende řadu chyb? Mluví zároveň o nákladech 840 miliard eur, které jsou prý i pro Německo neúnosné.

Německo se moc zaměřilo na to, jak vysoký má podíl energie z obnovitelných zdrojů. Pokud bereme vážně Pařížskou klimatickou dohodu, jsou zelené zdroje nutností. Ale není to pouze o nich. Důležité jsou i investice do energetické účinnosti a nových technologií, stejně jako do energetické infrastruktury. V Německu jsme se nezaměřili na nejlevnější způsob, jak snížit emise skleníkových plynů. A to musíme změnit.

A co těch 840 miliard eur nákladů?

I tradiční energetika vyžaduje miliardové investice. Nelze říct, že na jedné straně je 840 miliard eur za Energiewende a druhé straně nula.

Kde jsou podle vás slabiny Energiewende?

Nedokázali jsme propojit dva různé procesy. Byli jsme hodně úspěšní ve zvyšování podílu obnovitelných zdrojů, méně už v rozšiřování infrastruktury, která by tuto energii přepravila ze severu na jih (většina větrných farem je na severu Německa – pozn. red.). To byl i důvod pro stále větší diskusi s kolegy z Česka a Polska. Právě tak nejsme stejně úspěšní v rozvoji skladovacích kapacit. Prostě vzato, někde je třeba zpomalit a jinde přidat.

Kde je hlavně potřeba přidat?

Určitě v rozvoji infrastruktury, to je pro Německo největší výzva. Jsou nutné také další inovace, hlavně v oblasti digitalizace a skladovacích kapacit.

Vy jste byl náměstkem na spolkovém ministerstvu hospodářství. Tedy přímo u formování německé energetické politiky. K jakému názorovému proudu jste patřil?

Vždycky jsem zastával názor, že na trhu s obnovitelnými zdroji je potřeba větší konkurence. Tehdy se v Německu vedla velká diskuse, jak snížit náklady na nově instalovanou kapacitu z těchto zdrojů. Teď v Německu zavádíme systém aukcí, což je snadný způsob, jak snížení nákladů dosáhnout. O tohle jsem se zajímal, i když jsem byl ve funkci.

Jaké je rozložení sil v Německu v názoru na Energiewende?

Veřejnost proměnu německé energetiky výrazně podporuje. Lidé akceptují i vyšší ceny za elektřinu, které jsou s tím spojené. Proto má smysl zamyslet se nad tím, jak tuto změnu zajistit s co největší efektivitou. V Německu možná není naprostý konsenzus o Energiewende, ale určitě existuje při snižování emisí skleníkových plynů. Už jsme je snížili o 28 procent, ale to nestačí. Musíme přemýšlet nad tím, jaký bude další krok. Obrovský potenciál pro snížení emisí v Německu je třeba v teplárenství, protože třetina veškerého vytápění je starší než dvacet let. Tady je možné výrazně snižovat emise, a to s poměrně malými investicemi.

Dojde po volbách k nějaké změně v německém přístupu k energetice?

Dohodu o dekarbonizaci německé ekonomiky určitě žádná další vláda nezmění. Jde ale o různé možnosti, jak při jejím naplňování postupovat. Podle mě jsou stále silněji slyšet lidé, kteří usilují o větší realismus. To znamená, že podporují rozšiřování síťové infrastruktury, vývoj nových technologií a investice do vytápění.

Stefan Kapferer (1965)

• Od dubna 2016 je předsedou německého svazu pro energetiku a vodohospodářství (BDEW - Bundesverband der Energie- und Wasserwirtschaft), jež sdružuje přes 1800 podniků, které v těchto oborech podnikají.

• Politicky je spjatý s německými liberály (FDP), patřil k blízkým spolupracovníkům předsedy Phillipa Röslera, který FDP vedl v letech 2011-2013.

• V době vlády CDU/CSU a FDP (2009-2013) působil nejprve na ministerstvu zdravotnictví a od roku 2011 na ministerstvu hospodářství.

• V letech 2012-2014 byl z titulu svojí funkce ve vládě i předsedou dozorčí rady Německé energetické agentury (Deutsche Energie-Agentur - DENA).

• Po odchodu z politiky byl zástupcem generálního tajemníka Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

V Česku je vůči Energiewende poměrně opatrný postoj, ve stylu "počkejme a uvidíme". Má Česko pro Německo v kontextu Energiewende nějaký význam?

Zájmem každé německé vlády je koordinovat svou energetickou politiku se sousedy. Německo se v posledních letech především zaměřilo na svůj vnitrostátní energetický trh. To mělo dopad na naše sousedy, například to u nich ovlivnilo spotové tržní ceny elektřiny. Zájem na mnohem lepší koordinaci tu ale je a podle mě bude i po příštích volbách.

Česko chce postavit nové jaderné bloky v Dukovanech a Temelíně. Je to v případě prosazení Energiewende v Německu vůbec reálné?

Je to národní rozhodnutí české vlády. Podobně jako rozhodnutí o vyřazení jaderných elektráren v Německu. Z mého pohledu je hlavní otázka, zda se to vyplatí. Energie z obnovitelných zdrojů je stále levnější, nízké jsou i ceny plynu a zároveň existuje mnoho míst, odkud se dá odebírat. Investovat do jaderných elektráren bude stále těžší. Ale je to české rozhodnutí.

Jak jste řekl, jde o byznys. Na druhou stranu stále větší tlak na obnovitelné zdroje a velikost německého energetického trhu české rozhodnutí ovlivňuje…

Téměř každý v Německu čeká, že velkoobchodní ceny elektřiny po odstavení jaderných elektráren v roce 2022 vzrostou. Vliv nízkých cen na naše sousedy se pak sníží. Potom by tedy cena neměla být tím, co ovlivní vaše rozhodnutí o stavbě dalších bloků. Podívejte se ale do ostatních zemí, do Velké Británie nebo Finska, kde se staví a jsou tam problémy. A za ty německá Energiewende nemůže.

Po odstavení jaderných zdrojů zbudou Německu jako vyrovnávací zdroje hlavně uhelné elektrárny. Dají se vůbec tyto zdroje nahradit?

Je ještě brzy předvídat, co bude po roce 2022 a hlavně jak vysoké budou ceny uhlí a plynu. Loni v Německu kvůli nižším cenám plynu rostla výroba elektřiny založená na plynu. Lignit je určitě levný zdroj energie. Německo by mělo jasně rozhodnout a zabývat se náklady, které to má. Pokud se po uzavření jaderných elektráren sníží instalovaný baseload (jako baseload se označují např. jaderné nebo uhelné zdroje, protože vyrábějí elektřinu bez ohledu na slunce nebo vítr – pozn. red.), musíme se ptát, jak potom zachovat současnou vysokou bezpečnost dodávek energie. Jsem si jistý, že řešení pro potřebný fosilní baseload najdeme. Podle mě to bude v příštích desetiletích v Německu záviset na mixu plynu a uhlí. 

Česká EPH se loni koupí německých aktiv společnosti Vattenfall stala dvojkou na německém uhelném trhu. Byla to v kontextu Energiewende rozumná investice?

EPH je dobře řízená firma a já jsem si jistý, že dobře zkoumala detaily německé energetické politiky a akčního plánu pro změnu klimatu v roce 2050. Po volbách začne v Německu fungovat energetická komise, která se musí vyjádřit ke třem klíčovým otázkám – jak úspěšně a co nejrychleji snížit emise, jak zachovat vysokou úroveň zabezpečení dodávek energie a jak se vypořádat se strukturálními změnami v oblastech, kde se uhlí těží a kde se z něj také vyrábí elektřina. Dokážu si představit, že konsenzus o těchto tématech bude pozitivní pro všechny zúčastněné strany.

V čem může mít EPH problém s německou vládou a s Energiewende?

Pokud bude energetická debata v Německu jen ideologická, bude to pro EPH obtížné. Já jsem však optimista. Platí, že po roce 2050 se už v Německu žádná elektřina založená na uhlí vyrábět nebude. V politické debatě o tom, jak zorganizujeme přechodné období, ale vidím více realismu. Pokud ten převládne, bude to příležitost také pro EPH.

Proč je pro Německo tak důležitá stavba plynovodu Nord Stream 2 pod Baltským mořem, který dodává ruský plyn?

Nejsme v situaci, kdy by německá vláda říkala, že je to životně důležité. Jak chápu postoj vlády, bere Nord Stream 2 jako soukromý podnikatelský projekt. Souhlasím ale s tím, že plynovod posiluje energetickou bezpečnost, protože se zvyšuje nabídka dodávek plynu do Evropy. Nemyslím si ani, že jsou nějaké zásadní překážky na úrovni Evropské unie. Nevidím ani důvod, proč Nord Stream 2 brát jako politický projekt. A nečekám, že Německo jeho zprovozněním zvýší svoji závislost na Rusku. Existuje řada LNG terminálů, třeba zrovna v Polsku a Pobaltí. Jedna nizozemská společnost plánuje další LNG terminál na severu Německa. Mám pocit, že diskuse kolem rozšíření tohoto plynovodu je někdy dost přehnaná.

Jak moc Německo závisí na ruském plynu?

Rusko je největším dodavatelem plynu do Německa. Stejně jako jím bylo i v minulých desetiletích. My potřebujeme ruský plyn a oni zase výnosy z jeho exportu, protože tvoří velkou část ruského rozpočtu. Podíl na trhu s plynem se zmenšuje, roste význam LNG. Těžko někdo může říct, jak velký bude ruský podíl i po postavení plynovodu Nord Stream 2. Je tu konkurenční prostředí. Pokud bude LNG z Kataru levnější, německé společnosti ho budou kupovat. Je tu i projekt plynovodu z Ázerbájdžánu do Itálie, který také cílí na německý trh.

Co když se Nord Stream 2 nedostaví?

Ztratíme jednu z možností, jak diverzifikovat dodávky plynu do Evropy. Plyn ale bude hrát klíčovou roli při transformaci energetického sektoru v Evropě. Je to i v zájmu investorů.