Přechod německé energetiky od jádra a uhlí k obnovitelným zdrojům (nazývaný také jako "Energiewende") bude trvat až do roku 2050. Šéf německého energetického svazu Stefan Kapferer hovořil s HN o tom, že v německé energetické diskusi začíná převažovat realismus. Z něj může těžit i česká společnost EPH, která loni v Německu koupila uhelné doly a elektrárny.

Energiewende

(neboli obrat v energetice) znamená německou politiku přechodu od energie založené na fosilních a jaderných palivech směrem k energetice založené na obnovitelných zdrojích. Do roku 2050 hodlá Německo vyrábět elektřinu hlavně z větrné, vodní, solární a geotermální energie. Celkově půjde o podíl 60 procent zelené energie v roce 2050. Dalším pilířem energetického obratu jsou energetické úspory a snižování spotřeby elektřiny.

Cílem Energiewende je snížit emise skleníkových plynů, k nimž se Německo zavázalo na klimatické konferenci v Paříži. Německo chce jejich podíl oproti roku 1990 snížit minimálně o 80 procent.

Na Energiewende se německá vláda shodla v roce 2010. Důležitým krokem byla novela zákona o obnovitelných zdrojích, která platí od roku 2012. Viditelným důsledkem Energiewende bude, že Německo do roku 2022 vyřadí svoje jaderné elektrárny. Největším problémem energetického obratu je síťová infrastruktura a nedostatečné propojení mezi severem Německa, kde jsou rozsáhlé větrné mořské parky, a jihem země.

Je Energiewende ideologie, nebo ekonomická příležitost?

Na začátku byla Energiewende politické rozhodnutí. Obnovitelné zdroje jsou ale v posledních letech ekonomicky stále efektivnější. Každoročně klesá cena elektřiny z větrných a solárních elektráren, hodně nízká byla teď cena ve Skandinávii u tendrů z větrných farem na moři. Pokud jde o Německo, musíme být z hlediska nákladů více efektivní než v předchozích letech.

Jak mám rozumět nedávnému vyjádření Christopha Schmidta, který řídí radu ekonomických expertů při německé vládě, že Německo udělalo při Energiewende řadu chyb? Mluví zároveň o nákladech 840 miliard eur, které jsou prý i pro Německo neúnosné.

Německo se moc zaměřilo na to, jak vysoký má podíl energie z obnovitelných zdrojů. Pokud bereme vážně Pařížskou klimatickou dohodu, jsou zelené zdroje nutností. Ale není to pouze o nich. Důležité jsou i investice do energetické účinnosti a nových technologií, stejně jako do energetické infrastruktury. V Německu jsme se nezaměřili na nejlevnější způsob, jak snížit emise skleníkových plynů. A to musíme změnit.

A co těch 840 miliard eur nákladů?

I tradiční energetika vyžaduje miliardové investice. Nelze říct, že na jedné straně je 840 miliard eur za Energiewende a druhé straně nula.

Kde jsou podle vás slabiny Energiewende?

Nedokázali jsme propojit dva různé procesy. Byli jsme hodně úspěšní ve zvyšování podílu obnovitelných zdrojů, méně už v rozšiřování infrastruktury, která by tuto energii přepravila ze severu na jih (většina větrných farem je na severu Německa – pozn. red.). To byl i důvod pro stále větší diskusi s kolegy z Česka a Polska. Právě tak nejsme stejně úspěšní v rozvoji skladovacích kapacit. Prostě vzato, někde je třeba zpomalit a jinde přidat.

Kde je hlavně potřeba přidat?

Určitě v rozvoji infrastruktury, to je pro Německo největší výzva. Jsou nutné také další inovace, hlavně v oblasti digitalizace a skladovacích kapacit.

Vy jste byl náměstkem na spolkovém ministerstvu hospodářství. Tedy přímo u formování německé energetické politiky. K jakému názorovému proudu jste patřil?

Vždycky jsem zastával názor, že na trhu s obnovitelnými zdroji je potřeba větší konkurence. Tehdy se v Německu vedla velká diskuse, jak snížit náklady na nově instalovanou kapacitu z těchto zdrojů. Teď v Německu zavádíme systém aukcí, což je snadný způsob, jak snížení nákladů dosáhnout. O tohle jsem se zajímal, i když jsem byl ve funkci.

Jaké je rozložení sil v Německu v názoru na Energiewende?

Veřejnost proměnu německé energetiky výrazně podporuje. Lidé akceptují i vyšší ceny za elektřinu, které jsou s tím spojené. Proto má smysl zamyslet se nad tím, jak tuto změnu zajistit s co největší efektivitou. V Německu možná není naprostý konsenzus o Energiewende, ale určitě existuje při snižování emisí skleníkových plynů. Už jsme je snížili o 28 procent, ale to nestačí. Musíme přemýšlet nad tím, jaký bude další krok. Obrovský potenciál pro snížení emisí v Německu je třeba v teplárenství, protože třetina veškerého vytápění je starší než dvacet let. Tady je možné výrazně snižovat emise, a to s poměrně malými investicemi.