Zatím jsou 3D tiskárny v českých firmách ve většině případů hlavně na pokusy. Zkouší si na nich nové postupy a možnosti. Rychle se ale ukazuje, že mají byznysový potenciál a v budoucnu se bez nich výroba už neobejde. Sází na ně většina tuzemských výrobních podniků.

Podle průzkumu poradenské společnosti EY používá nyní 3D tisk už 39 procent z nich, dalších 17 procent se na to nejpozději do pěti let chystá. Na studii, kterou firma EY vytvořila ve spolupráci s Centrem digitální transformace na pražské Vysoké škole ekonomické, se podílelo 71 významných českých výrobních společností.

"České firmy mají o 3D tisk velký zájem. Zatím tuto technologii poměrně opatrně testují a nevyužívají její potenciál naplno," popisuje závěry partner EY Petr Knap.

Studie dokládá, že i v Česku je možné očekávat růst, který odborníci předpokládají pro obor 3D tisku celosvětově. Jeho tržby loni podle společnosti IDS dosáhly 15,9 miliardy dolarů a během dalších tří let se mají zdvojnásobit. Technologie může usnadnit a zlevnit vývoj, ale i vlastní výrobu řady produktů.

ČESKÉ VÝROBNÍ FIRMY A 3D TISK

Pro průmyslové podniky je nyní do velké míry pionýrská doba. Zkouší něco, pro co tu zatím chybí know-how, a praktické používání hmotného tisku je téměř vždy inovativní. Inženýři ale rychle zjišťují, že prvotní risk za to stojí. To ukazují i výsledky průzkumu − ti, kteří zatím jen experimentují, mají s technologií velké plány do budoucna.

Třírozměrný tisk firmy zatím k vlastní výrobě používají jen omezeně, to ale v dohledné době chtějí změnit. Vidí to koneckonců kolem sebe. S 3D tiskem se setkávají u svých dodavatelů či sesterských a mateřských společností. Šéfové podniků si také uvědomují, jak moc s novou technologií experimentuje jejich konkurence. Nejdále je v tomto automobilový průmysl, kde jsou si výrobci podle průzkumu vědomi toho, že polovina jejich rivalů už 3D tiskárny používá.

Například ve Škodě Auto pomáhají tiskárny s tvorbou prototypů nebo v přípravě výroby nových modelů. Zatímco dříve museli čekat, než jim potřebný výlisek dovezli nákladní dodavatelé, dnes si jej mohou vytisknout rovnou.

Novou technologii používají i v leteckém průmyslu. Například ve výrobním závodě GE Aviation v Praze. "V leteckém průmyslu se 3D tisk už posunul od výroby jednoduchých dílů k těm komplexním," popisuje šéf této továrny Daniel Hrnčíř. "V novém leteckém motoru ATP je už více než deset dílů zhotoveno aditivní výrobou, což snižuje hmotnost a zjednodušuje a urychluje design a výrobu," vysvětluje. Motor je díky tomu i výkonnější a odolnější. Podle Hrnčíře 3D tisk mění podobu výrobního procesu a bude mít vliv na dodavatelský řetězec celého odvětví. Například proto, že tiskárna dokáže nahradit to, co dosud dělali specializovaní dodavatelé.

Strojírenské podniky se připravují i na tisk z kovu, ten zatím používají mnohem méně než častější plast, do budoucna se ale obě technologie, alespoň podle toho, co nyní šéfové firem předpokládají, rozšíří podobně.

Česko patří v oblasti 3D tisku mezi důležité země. Zásluhu na tom má Josef Průša, průkopník v této oblasti. V Praze vybudoval jednoho z největších výrobců těchto tiskáren pro hobby použití − společnost Prusa3D. Ta dodává malé stroje nadšencům a stále častěji i firmám po celém světě.

"V podnicích mají často drahé technologie, ale zaměstnanci se k nim nemohou dostat," popisuje Průša. Říká, že je trendem mít levnější tiskárny na stole každého vývojáře, ti mohou s technologií experimentovat a až finální prototyp poté tisknout na profesionálním stroji.

Je ale nutno dodat, že 44 procent oslovených firem s 3D tiskárnami zatím žádné plány nemá a do budoucna s nimi nepočítá. Jde hlavně o výrobce strojů a zařízení. Pro srovnání − v automobilovém průmyslu tuto technologii nechce používat jen každá osmá společnost. Výzkum ale může zkreslovat to, že řada velkých výrobních podniků nemá v Česku vývoj a vyrábí něco, u čeho prostorový tisk nedává při současných technologiích smysl.