Ceny ropy se historicky téměř vždy odvíjely od politiky. Většinu času je určovala rozhodnutí ropného kartelu OPEC. Čas od času však nastane období, ve kterém vůdčí roli u ropy převezme geopolitika a s ní související konflikty narušující dodávky.

To nastalo například při válce v Perském zálivu, kdy v květnu 1990 Irák prohlásil, že proti němu Kuvajt a Spojené arabské emiráty používají nadměrnou produkci ropy jako nástroj ekonomické války. Jedním z důvodů konfliktu byl tehdy souboj o to, kdo bude ropu produkovat. Dnes je situace podobná. Přebytek ropy na trhu se nedaří odbourat ani přes omezení těžby. Tentokrát lze za "viníka" označit americké břidličné těžaře, kteří se stali konkurenceschopnějšími. Dříve nebo později tak hrozí, že dojde k narušení toku ropy z oblasti Perského zálivu nebo jiných regionů, například z ekonomicky a politicky sužované Venezuely.

Narušení dodávek by vedlo k dočasnému velmi prudkému růstu cen ropy, což z ní nyní činí velmi složitou investici. Na jedné straně je trh přezásoben a křivka termínových kontraktů na dodání ropy v budoucnu je pro prodej příznivá. Proti tomu ale stojí právě riziko dočasného narušení dodávek ropy. Po delší době se tak nyní jeví jako nejrozumnější nemít na ropě žádnou pozici nebo nakupovat akcie těžařů, ale částečně se jistit sázkou na pokles ceny ropy jako komodity.