Centrální banka varuje, že razantně zasáhne proti finančním ústavům, které obcházejí její doporučení týkající se hypoték. Bude důsledně potírat praxi, kdy klient získává úvěr nebo několik úvěrů na celou hodnotu kupované nemovitosti.

Guvernér České národní banky Jiří Rusnok v rozhovoru, který se konal bezprostředně po ukončení intervencí proti koruně, hovoří také o tom, kdy by banka mohla začít zvyšovat úrokové sazby a proč už není příznivcem rychlého přijetí eura.

HN: Z opatření, která mají pomoci zajistit stabilitu finančního sektoru, se lidí hodně dotýkají regule omezující hypotéky. Jak podle vás vaše doporučení fungují? Na trhu jsou například banky, které nabízejí, že hypotéku nad 80 procent hodnoty nemovitosti nějakým způsobem dofinancují. Vadí vám to?

Banky, které to dělají, se brzy potkají s naší návštěvou. Je to obcházení, které nebudeme tolerovat. Nebudeme vyhlašovat žádnou amnestii, že je to v pohodě. Nám nejde o opatření jaksi "an sich", ale jde nám prostě o jeho smysl. Tato klička nás nepřekvapila, očekávali jsme ji. My jsme dokonce banky při jednáních s jejich zástupci upozorňovali, že to budeme sledovat a nebudeme to tolerovat.

Nechci říkat, že to je obecný trend. My víme, že takové věci existují, a budeme se na ně zaměřovat. Naštěstí jsme byli dopředu připravení, takže situace není akutní, nehrozí fatální krize. Dílčí bubliny jako Praha tady jsou. Není to zase pupek světa, ani to není srovnatelné se Skandinávií a některými dalšími zeměmi. Právě proto se na to ale soustředíme, pracujeme s tím a budeme s tím pracovat. Proto je ve sněmovně zákon, který nám má umožnit, abychom tato opatření mohli vynucovat, abychom skutečně mohli dbát o finanční stabilitu.

Jiří Rusnok (56)

◼ Ostravský rodák Jiří Rusnok po studiu na VŠE nastoupil do Státní plánovací komise.

◼ Do vysoké politiky se dostal za ČSSD. Byl ministrem financí ve vládě Miloše Zemana, ve Špidlově kabinetu vedl resort průmyslu.

◼ Je dlouholetým politickým spojencem Miloše Zemana, z jehož pověření vedl v roce 2013 úřednickou vládu.

◼ V březnu 2014 jej prezident jmenoval do bankovní rady České národní banky a v polovině roku 2016 guvernérem ČNB.

◼ Před návratem do vysoké politiky pracoval 10 let pro ING Penzijní fond. Z ING jsou i další tři radní ČNB.

HN: Nezabrání na druhou stranu tato opatření zdravé konkurenci na trhu? Banky se nebudou moci jedna od druhé příliš velkým způsobem odlišit. Může to působit dojmem, že když už o kurzu rozhoduje volná ruka trhu, centrální banka si uzurpovala jiný nástroj, kdy pravidla určuje jen ona.

Víte, vždycky je něco za něco. Zákonodárce nám dává povinnost dbát o tuto oblast takto preventivně, abychom zabránili v budoucnosti jakýmkoli krizím vzniknout. K tomu potřebujete určité nástroje, a ty nutně znamenají omezení nějaké svobody, v tomto případě podnikatelské svobody.

To je prostě fakt, jde to ruku v ruce a je to podle mě vyvážené. Když někdo podniká v bankovnictví, vstupuje do oboru, který je silně regulován, čili svoboda jeho podnikání je omezena a nikdo ho nenutí, aby tam vstupoval.

HN: Jsou ještě nějaké jiné triky, které banky ohledně hypoték zkoušejí?

Kombinace se stavebním spořením, což je asi totéž. Není to asi nic dramatického. Sledujeme to a budeme se tím rozhodně zabývat i nadále.

HN: Doping ekonomiky slabou korunou skončil. Kdy bude možné začít z historického dna zvedat i úrokové sazby? Kdy vy osobně očekáváte, že by k tomu mohlo dojít?

Budeme samozřejmě velmi rádi, pokud bude pokračovat návrat k normálu. To bylo také základem pro naše čtvrteční rozhodnutí o ukončení intervencí, se kterým se přímo spojuje to, že by se i úrokové sazby měly odpoutat od současné nulové hranice. Když se inflace prostě bude udržitelně vyvíjet a stabilně se vrátí na požadovanou úroveň někde okolo dvou procent, je logické, že přijdeme k tomu, abychom sazby postupně zvyšovali. Já bych to viděl někdy na přelomu tohoto a začátku příštího roku.

Podmínkou je potvrzení toho, že inflace je skutečně generována domácí poptávkou a není to jenom nějaký jednorázový výkyv, ať už cenou ropy, nebo vlivem kvazidaňového opatření typu EET.

HN: Mohl by se z kurzového závazku, který dnes vidíme jako nekonvenční opatření pro doby nouze, stát běžný nástroj?

Je tady velká nejistota v tom, jestli se celosvětově ještě vrátíme do úplně standardních časů monetární politiky před 10 až 20 lety. Je otázka, jak si s tím vlastně centrální banky poradí, protože na druhou stranu je zjevné, že nekonvenční nástroje sice máme k dispozici a zdá se, že jsou do značné míry efektivní, ale bylo by pýchou a pohrdáním se tvářit, že nemají žádné vedlejší negativní účinky nebo problematické, neprobádané či nejisté důsledky. To rozhodně mají. Já patřím k těm, kteří si to myslí. Na jedné straně jsou velmi uvolněné monetární politiky a na druhé straně je riziko − do jisté míry rostoucí riziko − přehřívání finančních cyklů se všemi charakteristickými projevy, jako je mimořádný růst cen realit či zvyšování rizikového apetitu ve finančních institucích, atd.

HN: Co z toho vidíte jako nejvíce problematické pro současnou domácí ekonomiku?

My jsme ještě ve velmi bezpečném pásmu. Tím, že jsme používali pro uvolnění měnových podmínek kurz, tak se mi zdá, že z hlediska obezřetnosti v makroekonomických parametrech byl rozpor s finanční stabilitou menší, než kdybychom například používali hluboce záporové úrokové sazby.

Na euro teď není čas, byť jím platí Němci

◼ Jiří Rusnok považuje některá témata za tak důležitá, že se k nim vrací. "Myslím, že máme mít v budoucnu stejnou měnu jako Německo, a ať se to někomu líbí, nebo ne, nakonec to tak stejně dopadne," řekl v prvním rozhovoru pro HN po nástupu do ČNB na jaře 2014.

◼ Po třech letech tato slova takřka zopakoval, ale bylo znát, že s přechodem na euro v dohledné době nepočítá. Je tedy spíš vyloučené, že by chtěl rychle opouštět korunu.

◼ Guvernérovi záleží na tom, aby lidé politice centrální banky rozuměli, ale velké iluze si nedělá. "Většina národa žije ve zlatém standardu," připomněl po skončení rozhovoru výrok bývalého kolegy v bankovní radě Lubomíra Lízala a ještě mezi dveřmi zasedačky zmínil, že dnešní svět a principy měnové politice jsou naprosto jiné než v době, kdy se hodnota měny přímo odvozovala od zlatého obsahu.

◼ V tomto by se asi plně neshodl ani s prezidentem Milošem Zemanem, který Rusnoka i většinu jeho kolegů do bankovní rady vyslal. "Hrdý národ má mít silnou měnu," prohlásil po ukončení intervencí prezident. V těchto kategoriích však Rusnok zjevně neuvažuje.

HN: Bude­-li koruna nyní posilovat, korunové tržby exportérů se sníží, a ti nebudou mít tolik možností ke zvyšování platů. Není to hrozbou pro ekonomický růst, a tím pádem také hrozbou pro plnění dvouprocentního inflačního cíle ČNB?

Můžeme budovat různé typy scénářů, co vše se bude dít. Pokud to posílení bude v míře, kterou teď vidíme, nebude to něco excesivního, tak si myslím, že ekonomika je na to připravená. Je schopná s tím žít. Domnívám se, že exportéři s něčím podobným počítali, jsou z velké části zajištění. Nebo si na to vytvořili nějaké vlastní rezervy. V tomto bych nějaké zásadní poruchy v rozvoji ekonomiky neviděl.

Jistě, nějaký zásadní měnový šok by vždy komplikoval situaci, ale ten nenastává. Kdyby případně měl nastávat, my k němu nebudeme chladní. To jsme jasně deklarovali.

HN: Platí­-li, že pomalejší růst mezd je brzdou ekonomického růstu…

Ale co to je pomalejší růst mezd?

HN: … není v ohrožení schopnost českého hospodářství dohánět úrovně platů v západní Evropě?

Já vám rozumím, a to podle mě nehrozí z mnoha ohledů. Počet lidí v téhle zemi se stále snižuje, nejméně pět, možná sedm let. Pod tlakem trhu práce a mimo jiné i rostoucích mezd vlastně dostáváme na trh práce lidi, kteří tam roky nebyli.

V mnohem větší míře se na něj vracejí ženy, protože nabídka je zřejmě už atraktivnější. Snad se zlepšily i nějaké služby, různé dětské skupiny a podobně. A doufejme, že tato drobná strukturální změna funguje. Prodlužuje se důchodový věk a v zaměstnání máme více lidí v předdůchodovém věku.

Míru zaměstnanosti dnes máme poměrně viditelně nad 70 procenty. To jenom dokumentuje to, jaká je obrovská poptávka po zaměstnancích. Zároveň jsme země, která se brání importu pracovní síly. Podle mě je to fatálně chybné z hlediska dalšího vývoje ekonomiky, protože nic špatného by se nestalo, kdyby se do země přes legální víza pustilo například sto tisíc Ukrajinců. Takhle jsou tady na polských vízech a je to jenom větší chaos a větší zmatek a možná méně legálních příjmů do státní kasy.

HN: Jste na straně průmyslu, který po zahraniční pracovní síle volá?

Ukrajinci, když je sem pustím legálně, dostanou úplně stejnou mzdu jako Češi, kteří přijdou z úřadu práce. Zaměstnavatel nemá problém zaplatit peníze, které zhruba odpovídají tomu, co tam ten člověk dělá. Od lidí z reálné ekonomiky, z firem, se kterými mluvím, vím, že je jedno, jestli dá 25 tisíc, nebo 30 tisíc korun Ukrajinci nebo Čechovi, ale on toho českého uchazeče o práci nemá. Výsledek je, že si někoho přetáhnou z jiných firem. Ti, kteří přejdou na jiná nabízená pracovní místa, je zaplní a dostanou o pár tisíc více. A jiné firmě, na kterou už nezbudou jiní zaměstnanci volní k přetažení, volná místa nenaplní. Buď výrobu zavře, nebo omezí.

Dneska vám exportéři řeknou: Máme zakázky na růst o 20 procent, ale porosteme o 10 procent, protože na víc nemáme lidi. Část zakázek prostě odmítnou.

HN: Některé firmy byly vůči intervencím proti koruně z počátku skeptické, nakonec opatření ČNB chválily.

To od sebe nejde oddělit. Ekonomika je propojený živý organismus. Nemám obavy z toho, že rozumné posílení koruny položí schopnost české ekonomiky dále solidně růst a udržet si makroekonomickou rovnováhu. Jde o to, aby tyto věci byly v rozumném vztahu k růstu naší konkurenceschopnosti, ekonomické výkonnosti, abychom prostě nedospěli k nějakým zásadním nerovnováhám. A na to my také budeme hledět, i když náš primární úkol je cenová stability a inflační cílení.

HN: Jak dlouho může česká ekonomika prospívat, aniž by byla členem eurozóny?

To není v žádném rozporu. O úspěšnosti České republiky rozhodne, zda bude schopna si i do budoucna udržovat svoji dynamickou ekonomickou rovnováhu. Sem patří produktivita práce, mzdy, cenová stabilita, veřejné finance, vnější ekonomické vztahy, zahraniční obchod, platební bilance a trh práce. Toto jsou rozhodující parametry. Ne to, jestli budeme v eurozóně. Obojí je slučitelné. Švédsko prosperuje mimo eurozónu, stejně jako v rámci ní prosperuje Německo, Slovensko − velmi rozdílné ekonomiky. V eurozóně neprosperuje Řecko a Portugalsko a mimo eurozónu prosperuje Česko, Švédsko i Polsko.

HN: Může to ale platit v době, kdy se hovoří o dvourychlostní Evropské unii?

Mě by zajímalo, co ta dvourychlostní Evropa je?

HN: Jde o to, jestli čeští zástupci sedí u stejných stolů, když jednají představitelé jádra EU, které tvoří eurozóna, nebo nikoli?

Jde hlavně o to, aby se věci řešily rozumně. Nejsem žádným odpůrcem členství v eurozóně, naopak donedávna jsem byl jeho velkým příznivcem. Poté, co eurozóna ne úplně zvládla své těžké období, je podle mě docela štěstí, byť možná trochu štěstí hlupáka, že jsme tam zatím nevstoupili. Stěhovat se do domu, který vyhořel a ještě není úplně zrekonstruován, není úplně nejlepší nápad. Nejde o žádnou ideologii. Co to je sedět u stolu? U stolu − a já s kolegy z eurozóny mluvím − můžeme také sedět v pozici malé země a být opakovaně přehlasováni. Můžete tam sedět od rána do večera a být slušným členem eurozóny, ale já se ptám: Máme sedět u stolu, kde budeme posléze, z objektivních důvodů, přehlasováni?

HN: V jakých oblastech to může hrozit?

Dnes je situace taková, že bankovní unie, nedílná součást eurozóny, je naprosto nehotový projekt. Velmi dobrá myšlenka, jistě patří k eurozóně, k měnové unii, ale musí se to dotáhnout. Musí se říct, že když je zodpovědnost za dohled, pak je taky garance za dopad opatření. A tam může dojít na lámání chleba. Frankfurt má dnes v bankovní unii zodpovědnost za dohled, garance je někde mezi Bruselem a domácími garančními systémy. A nakonec domácí daňový poplatník z aplatí za to, když se banky budou zavírat. Tak to v tomto případě není úplně dobré auto. Jeho brzdy ne úplně fungují a je otázka, jestli je třeba spěchat s nastupováním do takového auta. A to říkám já, jako eurooptimista. Prostě jsem zodpovědný před českým občanem za to, aby věci fungovaly a měly hlavu a patu.

Říkal jsem to už před lety: historicky dlouhodobě potřebujeme stejnou měnu, jako má Německo. Nic jiného nám nezbývá. Je to prostě dáno tím, že jsme navázáni na maximálně široce pojatou německou ekonomiku. V tuto chvíli ale eurozóna, jako projekt tomu sloužící, není dodělaná. Výkřiky, že máme být u stolu… Tak fajn, ale když mám být u stolu, tak tam musím být k něčemu. Musím vědět, že tam budu mít dostatečné slovo nejen tím, že mám silný hlas, ale tím, že u toho stolu platí pravidla, která mi dávají záruku, že u něj svoje oprávněné elementární zájmy obhájím. To není nic proti solidaritě a vzájemné spolupráci. Naopak. My jsme byli třetí zemí v Evropě, která zavedla proticyklickou kapitálovou rezervu, my se snažíme o to, aby se duch těch pokrizových regulatorních opatření reálně naplnil. Jsme tedy vzorní Evropané.

To ještě neznamená, že musíme být v nějakém klubu formálně zapsaní. To je věc detailní, technická. Jestli se vláda zítra shodne na tom, že chce vstoupit do (předsálí členství v eurozóně − pozn. redakce) ERM II, já tomu nebudu bránit, rozhodně se nebudu přivazovat na Václavském náměstí ke sv. Václavovi. Jistě jako banka vyjádříme svůj odborný názor a upozorníme na komplikace, které nás čekají. Abychom byli svým způsobem trochu z obliga, až by případně došlo na lámání chleba v této neúplně dokonalé struktuře, jak jsem naznačil. Ale je to politické rozhodnutí a já jsem na tu politickou debatu připraven.