Jako ředitel velké organizace, která má 1800 zaměstnanců a roční rozpočet 60 milionů eur, často létá do Bruselu, Londýna, Berlína, ale i do exotičtějších zemí. Člověk v tísni působí třeba v Sýrii, Nepálu, Venezuele či Kambodži. Aktuálně jde o 22 zemí, kde členové organizace poskytují rozvojovou či humanitární pomoc. V dalších osmi státech pomáhají obráncům lidských práv. "Po tajfunu na Filipínách jsme se nejprve starali lidem o chleba a vodu, pak o obydlí, dnes po 2,5 roku řešíme zdroje obživy," uvádí Šimon Pánek.

Už dávno nejezdí do všech zemí, kde organizace působí. Když začínal budovat humanitární a rozvojové sekce, trávil v zahraničí až devět měsíců v roce. "V Afghánistánu jsem byl třeba tři měsíce. Do Čečenska jsem se vracel první rok každý měsíc na týden, do Bosny jsem absolvoval 35 cest," vyjmenovává Pánek. Kdyby si prý i dnes chtěl udržet monopol na tuto fascinující práci, byl by úzkým hrdlem organizace. Takže aktuálně spíš míří tam, kde si vyžádají jeho pomoc, kde je třeba být kvůli reprezentaci nebo kde se stane neštěstí a Člověk v tísni přijde o své lidi.

Afghánistán: Země s okouzlující syrovostí

jarvis_58d1498c498e7fee0e24f1d6.jpeg

Jestli Pánkovi nějaká země, kde pracovně působil, zalezla takzvaně pod kůži, pak je to Afghánistán. Přitom je to stát, kde před více než dvěma roky Člověk v tísni přišel o devět svých lidí. Ale i přes tuto tragédii krajina a tamní hrdí lidé Pánkovi učarovali. "Je to mimořádně syrová země, náročná, zdánlivě beznadějná. Když se dostanete pod povrch, tak je to země jednoduchých a přitom ryzích věcí, které jsme už ztratili," vypráví s tím, že Evropané, aby se bavili, potřebují zážitkové agentury. Zatímco když se potkají u cesty dva Afghánci, kteří se dlouho neviděli, tak si uvaří konvičku čaje a na tři hodiny se tím zabaví.

ekonom

Tento článek vznikl pro časopis Ekonom. Předplatit si ho můžete zde.

"Přes velmi těžký život v té zemi bych neřekl, že jsou tam lidé méně šťastní než my," míní muž, který do Afghánistánu jezdí už přes 15 let. Právě na počátku 21. století zahájila organizace Člověk v tísni v této zemi rozsáhlou rozvojovou pomoc. Dlouhodobost akce naznačuje, o jak složitou práci jde. "Vlajkovou lodí je budování středního zemědělského vzdělávání na provinční úrovni. Jde o střední školy s internáty a farmami, které mají přispět k potravinové soběstačnosti země. Úroveň zemědělství je tam totiž velmi bídná," říká.

Indie: Památky žijí i po tisíci letech

jarvis_58d1498c498e7fee0e24f1da.jpeg
Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se